V sobotu v poledne jsem zpovídala Martina Jakubča a Adama Vrbku, kteří jsou dvěma hlavními osobami stojícími za Symposiem Pictem. Bavili jsme se o jejich práci, připravované vernisáži a propojování dílčích složek festivalu.

Ač to nebylo jednoduché, podařilo se mi zastihnout a krátce vyzpovídat ještě čtvrtého, stínového člena úzkého organizačního týmu UM UM Tomáše Senka. Je tou klíčovou osobou, bez které by ta všechna tvorba a umění asi nebyli. Sice se nezastaví, ale má naprosto jasno, co během příprav nezanedbat i proč to všechno vlastně dělá. Je to zvláštní, ale navzdory zdánlivě suchopárnému tématu našeho rozhovoru, vznikl nezvykle poetický text.

Krátce před včerejší půlnocí jsme si s Eliou Morettim povídali o něm, jeho tvorbě a práci pro Festival UM UM. Elia vede letošní Symposium Musicum, které svedlo dohromady čtyři umělce z Čech, Brazílie, Německa a Itálie. Společně pak vytvořili tři hudební projekty, z nichž dva, Audiowalk a koncert improvizované hudby, jsou na programu dnes.

Daleko na severovýchodě Slovenska ve Staré Ľubovni se již po sedmé chystá komunitní festival o multikulturalitě UM UM. Jedna z jeho organizátorů, mladá slovenská režisérka Marika Smreková svou tvorbou vyvolává otázky o národnostní identitě Slováků a „nepochopitelném“ současném umění na úplné periferii kulturního dění. Nejen do místního Kina Tatra se každý rok sjedou performeři, hudebníci a výtvarníci z různých koutů světa, aby během dvou týdnů vytvořili na základě ročního výzkumu sice jednorázové, ale o to intenzivnější projekty. Zachyceno během zkoušky ve veřejném prostoru: Náhodná kolemjdoucí: „Čo to robia?“ – M.S.: „Skúmajú priestor námestia cez svoje telo a kožu.“ – N. k.: „A prečo to robia?“ – M. S. „Prečo nie?“ – N. k.: „To je fakt.“