Rozhovor s Tomášem Pavčíkem: Japonská fraška kjógen v českém prostředí

Jak funguje přenesení japonské divadelní frašky do českého prostředí a čím se liší od jiných forem divadla, na které je evropský divák běžně zvyklý? Tomáš Pavčík, předseda spolku, produkční a herec Divadla kjógen v následujícím rozhovoru čtenářům Krithu představuje Divadlo kjógen se všemi jeho specifiky.

Mohl byste krátce představit, v čem je Divadlo kjógen specifické?

Divadlo kjógen je divadelní soubor, který se zabývá překladem, úpravou a hraním tradičních japonských frašek kjógen. Jedná se o jediný soubor v Evropě, který se věnuje hraní kjógenu ve svém rodném jazyce.

Jak soubor vznikl? Jaký impuls vedl k jeho založení?

Soubor vznikl z podnětu režiséra, dramatika a mima Huberta Krejčího, herce Šigejamy Šimeho a japanisty Ondřeje Hýbla. Šigejama Šime je jedním z hlavních představitelů japonské tradiční školy Ókura, která se zabývá hraním tradičních frašek kjógen v Japonsku více než 200 let. Již dříve se v Čechách zabýval fraškou kjógen mim Ctibor Turba a Hubert Krejčí, který také v 80. letech z ruštiny některé frašky kjógen přeložil. Hubert Krejčí realizoval frašky kjógen již v roce 1982 ve studiu při Divadle Na provázku. Tehdy se pokusil vytvořit inscenaci složenou z pěti krátkých hříček na základě studia publikací, článků a fotografií zabývající se japonským tradičním divadlem. Později Hubert Krejčí oslovil několik mladých lidí a realizoval s nimi hru inspirovanou divadlem nó Student a volavka a kjógen Mnich, kostra a její obal. Premiéra byla v roce 1993 ve slovenské Skalici. Po divadelním workshopu v roce 2000 vedeném mistrem Šigejamou byly nacvičeny nové frašky Kaki jamabuši a Obřad za vyléčení páteře. Kaki jamabuši zůstala na repertoáru divadla až do dnešních dnů. Od roku 2000  rodina Šigejama pravidelně spolupracuje s  českými divadelníky.

S jakými herci Hubert Krejčí na začátku pracoval? Byli mezi nimi i současní herci Divadla kjógen?

Na počátku pravidelnějšího uvádění frašek kjógen byli členy skupiny Hubert Krejčí, Ondřej Hýbl, Igor Dostálek a další. Později jsme se k souboru připojili spolu s Pavlem Drábkem a v roce 2005 vzniklo Malé divadlo kjógenu, v němž v současné době působí Igor Dostálek, Ondřej Hýbl, Ondřej Havlík, Martin Pšenička, Radek Odehnal, Karel Šmerek a já. Později se k nám přidali ještě další členové, a sice Jiří Pečánka, Michal Chovanec a Jakub Urbánek.

V čem se liší český kjógen od japonského originálu?

Originální japonský text je psán středověkým kansaiským dialektem a nejedná se tudíž o současnou japonštinu. Samotný divák v Japonsku nerozumí úplně dobře všem významům. V českém prostředí by se to dalo přirovnat např. ke středověkému Mastičkářovi. Překlad do češtiny se snaží zachovat jasný význam textu a současně konotace japonského středověkého prostředí, samozřejmě má však ambici být srozumitelný pro českého diváka. Zároveň ale překlad zachovává určité principy, které text japonské frašky má. Je to např. opakování určitých replik, zkratkovitost, hojné užívání citoslovcí a onomatopoie a dalších stereotypů jazyka. O překlad japonských originálů do českého jazyka se stará překladatel a japanista Ondřej Hýbl.

Jak vypadá tradiční mluva a herecká technika frašky kjógen? V čem se liší od činoherních hereckých forem a v čem tkví zásadní rozdíl?

Jevištní mluva je stylizovaná, je odlišná od klasického činoherního mluveného projevu. Je specifická pomalostí a hlasitostí. Někdy připomíná mluvu starých lidových loutkářů. Japonský kjógen je primárně postaven na textu, nicméně z pohledu evropského diváka je využíváno velmi stylizovaného pohybu, gest, práce s rekvizitou a podobně. Velmi zvláštní z pohledu Evropana může být samotný pohyb (chůze) po jevišti, který je realizován klouzavou chůzí po přímkách. Samotné držení těla každého herce je velmi specifické a musí dodržovat princip kata. Obecně jakékoliv gesto a pohyb není nahodilý a vždy dodržuje předem danou choreografii, která je striktně dána a secvičena tak, jako se cvičí např. bojová umění.

Od koho nebo kde jste se herecké technice učili?

Veškeré herecké techniky Divadla kjógen byli předávány herci rodiny Šigejama z Kjóta, především Šigejamou Šimem a jeho dvěma syny Šigejamou Ippey a Šigejamou Motohiko).

Hostovalo někdy Divadlo kjógen v Japonsku?

Divadlo kjógen hostuje pravidelně v Japonsku zhruba jednou za dva roky, a to především v Kjótu, v Ótsu, případně v Tokiu.

V jaké podobě jsou frašky kjógen představeny publiku?

Vystupuje se v tradičních kostýmech tzn. je zachována forma tradičního divadla tak, jak se hraje v Japonsku. Hraje se na prázdném jevišti čtvercového půdorysu zhruba 6x6 metrů s můstkem pro nástup herců. V prostředí českých divadel se využívá možností klasického kukátkového jeviště, v případě plenérových vystoupení je využito pódia sestaveného z praktikáblových desek ve tvaru čtverce zhruba 6x6 metrů + v zadní části přiléhajícího nástupního můstku hašigakari o rozměrech zhruba 1,5x2-4 metry. Celovečerní představení se sestává většinou ze tří frašek a popularizačně-naučného úvodu.

Divadlo kjógen založilo Dětské studio. O co se přesně jedná a jakým způsobem funguje?

Dětské studio bylo založeno v roce 2014. Jedná se o volnočasovou aktivitu pro děti se zájmem o komedii kjógen. Učí se zde základním technikám komedie kjógen a secvičují se jednodušší hry, které jsou poté prezentovány na veřejnosti (17. února 2018 vystoupení Dětského studia v Dietrichštejnském paláci MZM v Brně, 1. června 2018 v Klubu Rosnička v Brně). Dětské studio získalo i řadu ocenění např. od Setsuko Othaky, předsedkyně Středoevropské asociace nó a kjógen a mistra tradiční školy Ókura Šigejamy Šimeho z Kjóta.

Získali jste vy sami někdy nějaká ocenění?

Nejvýznamnější ocenění, které Divadlo kjógen získalo bylo v roce 2016 od institutu divadla Nó a kjógen při Univerzitě Hosei za mimořádné výsledky v oblasti popularizace a výzkumu frašek kjógen.

Foto archiv Divadla kjogén