„Tužku i rukopis hodíš do koše. Všechno to byl omyl! Ságu rodu Marxů nikdy nenapíšeš!“[1] Tak zní poslední slova v románu Sága rodu Marxů španělského autora Juana Goytisola. Podobné soudy se ozývají od části kritické obce vůči stejnojmenné inscenaci Jana Mikuláška z Divadla Husa na provázku. Paradoxně však tyto reflexe odrážejí principy postfaktické doby, kterou oba autoři – Goytisolo i Mikulášek – ve svém díle kritizují.
Výtky recenzentů směřují k absenci jasného propojení odkazu Karla Marxe s aktuálním společenským kontextem. Zatímco forma inscenace bývá hodnocena jako pozoruhodná[2], obsah je vnímán jako její slabina.[3] Avšak není jádrem Mikuláškovy – a v tomto případě i Goytisolovy – poetiky právě to, že skrze formu odhalují, jakým způsobem informace přijímáme, interpretuje a konzumujeme? Není právě forma zřídlem významů, skrze které autoři konfrontují své publikum?
Goytisolo poznamenal „Román není příběh, ale hlas. Jsou to jednotlivé hlasy. Četba, která z mé strany nevyžaduje žádné úsilí, mě nezajímá.“[4] Tyto myšlenky vystihují princip Mikuláškovy inscenace. Ta neusiluje o biografický portrét Marxe, ani o politickou esej. Jde o postmoderní koláž, mozaiku hlasů, názorů a forem, které zpochybňují stereotypizaci a způsob, jakým se vztahujeme k minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
Mikulášek pracuje s rozmanitými divadelními prostředky – od live cinema, výrazového tance a lip syncu, až po zcizovací efekty a náznakovou historickou stylizaci. Ta je použita v melodramatické linii Marxova rodinného života – nikoliv jako hlubší výpověď, ale jako komentář k tomu, jakým způsobem se mainstream staví k historickým postavám a událostem. Podobně jako v románu, nejde o snahu zachytit tyto události v pravdivosti, ale o komentář toho, jak naši realitu ovlivňují média. I Goytisolo v románu kombinuje různé narativní techniky – proud vědomí, realistický popis, filmový scénář nebo přepis fiktivní televizní debaty. V obou případech je pluralita formy prostředkem, jak vyjádřit mnohovrstevnatost reality.
Postava Marxe zde není portrétem člověka, ale obrazem, metaforou a nástrojem. Je klíčem k pochopení celé inscenace. Jeho zobrazení začíná jako odkaz na sochu v Trevíru[5]: Marx jako ikona revoluce, otec komunismu. Tato podoba je kulturním artefaktem, který odkazuje k pevně kanonizovaným historickým výkladům. Mimo to, tato pozice – Marx se zdviženým ukazováčkem pravé ruky – je jakýmsi psychologickým gestem herce, který se snaží ztvárnit Marxe. Ve chvílích napětí, ztráty víry ve svou hereckou postavu se k němu vrací jako k záchytnému bodu.
To je však pouze výchozí bod– motiv stereotypní, zjednodušené interpretace. V průběhu inscenace dochází k proměně. Herci (Dalibor Buš, Dušan Hřebíček), kteří Marxe ztělesňují, toto statické pojetí herecké postavy narušují. Marx se stává zrcadlem vnitřního zápasu – zejména u hlavního představitele Dalibora Buše[6]. Skrze něj se autor ptá: Jak uchopit složitou historickou postavu, jejíž odkaz byl neustále reinterpretován, manipulován a překrucován? A co víc – jak hovořit k dnešnímu publiku?
Tento proces hledání (či tápání) je přeci navýsost aktuální. Hercova snaha pochopit Marxe, nalézt jeho „pravou podstatu“, se ukáže jako nemožná. Ale právě tato marnost je zásadním poselstvím inscenace. V návaznosti na svou předchozí tvorbu[7] inscenační tým klade otázky o člověku a jeho vztahu ke skutečnosti a fikci, o tom, čemu v současném mediálním postpravdivém světě můžeme věřit.
Postava Marxe – přesněji řečeno herce, který jej ztvárňuje – se stává autorským subjektem, který nabízí možnost sebeidentifikace. Informační přetížení, frustrace a mnohonásobná deziluze jsou totiž pocity, které dnes rezonují u mnoha z nás. Inscenace je tak výpovědí o přítomnosti, která nás zahlcuje otázkami a ve které je těžké zachovat si víru ve změnu k lepšímu.
Divadlo Husa na provázku – Juan Goytisolo: Sága rodu Marxů. Režie Jan Mikulášek, dramaturgie Martin Sládeček, výprava Marek Cpin, video Ondřej Kocar, asistentka režie Anna Magdalena Pavlicová, asistentka výpravy Vendula Klímová, hrají Dalibor Buš, Dominik Teleky, Markéta Matulová, Gabriela Štefanová, Zdislava Pechová, Viktor Kuzník, Dušan Hřebíček, Matouš Benda. Premiéra 17. května 2024. Psáno z reprízy 8. prosince 2024.
[1] GOYTISOLO, Juan. Sága rodu Marxů. Próza. V Praze: Rubato, 2018. ISBN 978-80-87705-73-5. str. 246
[2] SVOBODOVÁ, Michaela. Co vlastně říká divadelní Sága rodu Marxů o Karlu Marxovi? A co říká o nás? Online. ČTart. 2024. Dostupné z: https://art.ceskatelevize.cz/inside/co-vlastne-rika-divadelni-saga-rodu-marxu-o-karlu-marxovi-a-co-rika-o-nas-kSyn4. [cit. 2025-01-07]. Budeme-li se držet pouze formální stránky, můžeme si „Ságu rodu Marxů“ užít coby zábavnou zběsilou jízdu se skvělými hereckými výkony.
[3] viz: HÁBL, Milan. Mnoho otázek o Marxovi a žádná odpověď. Online. Krith. 2024. Dostupné z: https://krith.phil.muni.cz/do-hloubky/mnoho-otazek-o-marxovi-a-zadna-odpoved. [cit. 2025-01-07]. „Inscenátoři svou koncepcí vyzdvihnou některá témata a podstatné faktografické informace, avšak nezachází do větší hloubky této problematiky.“ Vypovídající je i název recenze Milana Hábla „Mnoho otázek o Marxovi a žádná odpověď “
DUBSKÝ, Lukáš. Dubský: Festival Divadlo (pátek 13.9.). Online. NADIVADLO. 2024. Dostupné z: https://nadivadlo.blogspot.com/2024/09/dubsky-festival-divadlo-patek-139.html. [cit. 2025-01-07]. „Tyto otázky ovšem zůstávají viset ve vzduchu, v mnohosti rozpracovaných motivů se odpovědi na ně ztrácí.“
TRUHLAŘÍK, Štěpán. Zač je komunismu loket. Online. A2. 2024. Dostupné z: https://www.advojka.cz/archiv/2024/12/zac-je-komunismu-loket. [cit. 2025-01-07]. „Mikulášek se Sládečkem se snažili Karla Marxe podrobit kritice hned z několika úhlů, ale ani jedna linka není dostatečně rozvedená natolik, aby divákovi poskytla ojedinělý náhled na tuto významnou historickou osobnost, s jejímž odkazem se vypořádáváme dodnes.“
[4] TKÁČOVÁ, Anna. Rozhovor s Juanem Goytisolem. Online. iLiteratura.cz. 2012. Dostupné z: https://www.iliteratura.cz/clanek/30295-goytisolo-juan-in-ltn. [cit. 2025-01-07].
[5] POLÁK, Pavel. V německém Trevíru lidé protestovali kvůli soše Marxe. Město si připomnělo 200 let od jeho narození. Online. IRozhlas. 2018. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/nemecko-marx-trevi_1805052024_gol. [cit. 2025-01-07].
[6] V obdobné roli se nachází spisovatel z Goytisolova románu, jež se snaží napsat Ságu rodu Marxů.
[7] stačí zmínit tematicky podobnou inscenaci Don Quijot (premiéra 2019, Husa na provázku)
Text vznikl v rámci bakalářského kurzu Kritický seminář na Katedře divadelních studií FF MU.
Mestské divadlo Žilina je verejnosti dobre známe nielen inscenovaním súčasných dramatických titulov či moderných interpretácií klasických diel, ale aj uvádzaním experimentálnych divadelných počinov svojho kmeňového režiséra a umeleckého šéfa Eduarda Kudláča. Jedným z nich je autorská inscenácia Toto je stred Európy, moja drahá!, ktorá mala svoju premiéru v štúdiových priestoroch žilinského divadla v apríli minulého roka.
Karolína Vyhlídal Hýsková, Angelika Sbouli a Vendula Wichsova založily kurzy psychohygieny pro studenty herectví. Učí studenty, jak si zvědomovat své návyky, nastavit si hranice a dbát o své tělo i duši v náročném hereckém prostředí.
