Smutková poprvé: „Jsem bourec bez moruše, nelze to říct jednoduše.“

Zima, samota, prázdnota. Měj se rád. Zima, samota, prázdnota. Learn how to love yourself. Zima, samota, prázdnota. Jaká je tvoje skutečnost? Zima, samota, prázdnota. Lze to popsat?

Lednová zima je ve Schrott Gallery ještě štiplavější než venku. Z nachystaných dek a rozlévaného čaje se v chladu stalo opravdu vřelé gesto. Sedíme v kruhu. Židle jsou od sebe daleko, snad aby každý měl svůj vlastní prostor, svoji vlastní zimu. Ve středu scény stojí roura, na jejímž vrcholku se třepotá plamen. Monstrózní svíčka jako potenciální zdroj tepla je ale moc daleko. Zima nenechává tělo ani mozek v klidu. Snažím se zaměřit pozornost na cokoliv jiného než je chlad, což mi pomáhá neztrácet koncentraci při pohledu na změť obrazů, situací a úvah Zuzany Smutkové.

Šéfka umělecké skupiny D´epog Lucia Repašská, v této chvíli roztržitá Smutková, rozehrává svoji autorskou inscenaci o lásce a samotě, o lásce v samotě, o lásce k sobě samému. Na scéně zobrazuje své představy o sobě samé jako role, které si kdy přisoudila. Prezentuje, jak urputně se jich držela a jak považovala za nutné být dokonalá, aby se neponížila před někým jiným, zatímco se ponižovala sama před sebou.

Smutková vystřídá několik podob. Obleče si kostým medvěda, obalí se do alobalu, jako youtuberka uvede svůj tutorial na rozplétání copu. Po všech těch neuspokojujících formách existence, do kterých se snažila sama sebe vtěsnat, rezignuje. Stáhne promítací plátno a se slovy: „Tak a teď se budu dívat na tu prázdnotu.“, usedá do kruhu mezi diváky. Upírá pohled na bílý obdélník, na nějž se nic nepromítá, a cpe do sebe rozmražené polotovary housek na hamburgery značky PENAM. Zběsile se snaží sežvýkat všechnu tu zbytečnou hmotu najednou. V kombinaci se slinami se z polotovarů stává bílé hutné těstíčko, které se jí opakovaně dere z úst. Smutková ale nekonečně dlouho žvýká a polyká. Vytyčila si cíl a musí ho dosáhnout. No a co, že je to nepříjemný. No a co, že to není zdravý. No a co, že je mi kvůli tomu ze sebe samotné špatně. Dokázala to a pocit vítězství jí dovoluje vydechnout. Smutková stahuje kalhoty, výdech a nádech, z předešlé snahy zůstává malá hromádka ničeho uprostřed scény v podobě obyčejného lidského exkrementu.  

Anotace Smutková poprvé se z počátku jeví jako běžný popis divadelní inscenace psaný rétorikou teatrologické analýzy nebo žádosti o grant: „Autorská inscenace, jež na půdorysu pozdně realistického románu … volně pojednává o …. Východiskem inscenace je…. Inscenační projekt vychází z…“. Když se ale čtenář dostane přes prvních pár řádků, uvědomí si, že anotace prostřednictvím různých shluků nic neříkajících slov opakuje stále to samé dokola. Po přečtení několika vět potenciální divák zjistí, že celý text je složen z mnoha větných variací pouze jednoho sdělení. Člověk, který by se teoreticky mohl jít na představení podívat, si všimne, že anotace sestává z opakování jedné informace vyjádřené několikerými způsoby větné stavby.  

Kolika způsoby se můžeme snažit uchopit / lze popsat / je možné charakterizovat skutečnost / svoji realitu / svůj život?  

V anotaci tvůrci uvádějí jako námět inscenace román Thomase Hardyho Rodákův návrat, ze kterého však vychází pouze jediná scéna performance. Zuzana Smutková v kruhu mezi diváky jako u táboráku převypráví děj románu a k tomu ho ještě zarámuje do pohádky Čert a Káča, která tak vyznívá jako přiléhavá paralela neznámého příběhu. Posloupnost, jakou Smutková odhaluje fakta příběhu, má vliv na jeho vnímání. Přistihuji se, že s přibývajícími postavami a rozšiřováním kontextu každou chvíli měním názory na Rodákovu skutečnost.

Tyto dva způsoby (anotace a vyprávění), jak tvůrci tematizují Hardyho román, považuji za možná vodítka k výkladu sólové performance.  

Naše nejistota sebou samým a skutečností, kterou žijeme, závisí na úhlu pohledu každého jednoho z nás v každém jednom momentě. Záleží, jak se budeme chtít pojmout, zda se tak pojmeme a jestli vůbec. Budeme u toho myslet na sebe s láskou nebo bez ní?

Autor fotografie: Adam Holubovský, zdroj: archiv D'epog

D´epog: Smutková poprvé. Režie Lucia Repašská, scénografie Matěj Sýkora, účinkuje Zuzana Smutková. Premiéra dne 6. 12. 2018. Psáno z reprízy 14. ledna 2019.