M. Jakubčo, A. Vrbka; foto: A. Moisei, V. V. Cantoreanu

UM UM 2018 - Rozhovor s Martinem Jakubčem a Adamem Vrbkou

14. 9. 2018

„Nechcem robiť klasické výtvarné sympózium, a o to je to ťažšie.“

V sobotu v poledne jsem zpovídala Martina Jakubča a Adama Vrbku, kteří jsou dvěma hlavními osobami stojícími za Symposiem Pictem. Bavili jsme se o jejich práci, připravované vernisáži a propojování dílčích složek festivalu.

Na úvod bych vás poprosila, abyste se krátce představili. Kdo jste a čím se zabýváte?

Martin: Volám sa Martin Jakubčo, študujem doktorandský stupeň odboru Dejiny umenia na Masarykovej univerzite v Brne. Zaoberám sa históriou umenia v období raného stredoveku a Byzancie. V súčasnej dobe píšem dizertačnú prácu o ruskej historiografii na prelome 19. a 20. storočia. V oblasti súčasného umenia je mojím projektom Symposium Pictum na Festivale UM UM a taktiež patrím medzi hlavných organizátorov tohto festivalu.

Adam: Moje jméno je Adam Vrbka a jsem kurátorem na volné noze. Také jsem vystudoval Dějiny umění v Brně a následně Vysokou školu Uměleckoprůmyslovou v Praze, obor Kurátorská studia a Teorie současného umění, kde mě za necelý měsíc čeká obhajoba magisterské práce. Jinak se věnuji výtvarným sympoziím, a proto si mé funkce na Festivalu UM UM vážím jako dobré zkušenosti. Zabývám se exilovými umělci, kteří odešli buď po roce 1948, nebo po příjezdu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 do ČSSR. K tomu dělám často výstavy na klíč.  

Co je Symposium Pictum? Jakou má formu a koho jste pro letošní ročník oslovili?

Martin: Prebieha siedmy ročník Festivalu UM UM, ktorý sme začali robiť, ako čisto divadelný festival, v rámci ktorého sa konali aj site-specific projekty. Na tých pracovali účastníci pred zahájením festivalu. Ja som začínal na festivale ako performer v spolupráci s Marikou Smrekovou, pretože som bol ochotníckym divadelníkom, ale keďže mojím hlavným poľom záujmu je výtvarné umenie, chcel som na festivale vytvoriť zložku prezentujúcu túto formu umenia. Tak vzniklo výtvarné sympózium, ktoré sme nazvali Symposium Pictum. Minulý rok bol pre toto sympózium debutový, kedy som spolupracoval s ľuďmi priamo z Ľubovne, s austrálskou umelkyňou a slovenským výtvarníkom, ktorý študuje v Ostrave. Sympózium bolo ukončené výstavou v mestskej galérii. Tento rok sme vytvorili tri sympózia a každé má svoj výstup. Ja som organizátorom Symposia Picta, ktorý má podobný zámer ako ostatné sympóziá a celý festival, čiže prezentovať kultúru etník. Snažíme sa moderným umením prerozprávať tradičnú kultúru.

Adam: Martin mě pro současný ročník oslovil jako kurátora. Umělce jsme vybírali na základě opencallu, přes který se nám ozvalo třináct autorů. Z těch jsme v rámci porady vybrali pět. Spolupracujeme s čínskou umělkyní Yu Zhang, která současně působí v Holandsku a vytváří kynetické, elektronické objekty. Svou práci s multimediálními médii tedy přenesla i sem na festival. Český intermediální umělec Václav Voleský natočil film, který vznikl v průběhu festivalu. Ten je nyní k vidění v galerii. Pracuje s námi také studentka Klára Štefanovičová. Myslím si, že na každém sympoziu nesmí chybět alespoň jeden student. Může tak pracovat s „dospělými umělci“ (tím mám na mysli ty vystudované) a naučit se koncentrovat jiným způsobem a v novém prostředí, což je velmi důležité. Klára vytvořila kresby chodníků a z nich následně autorskou knihu. Musím jí velmi pochválit, je opravdu hodně pracovitá a šikovná. Vždy je dobré do sympozia zapojit i někoho z místních, proto jsme přizvali i Alexandru Pavlovskou, která pochází ze Staré Ľubovně. Přesto, že je momentálně na mateřské dovolené a vystudovala pedagogiku (obor výtvarná výchova), velmi si vážíme spolupráce s ní. Přináší do práce nový rozměr a pomáhá nám pochopit jinou mentalitu. Sami bychom se k pochopení fungování zdejších věcí dostávali jen velmi obtížně. Poslední účastnicí je Michaela Vrbková, která tady vytváří sérii autorských kreseb. Hraje si s názvy ve Staré Ľubovni, a to co nashromáždí v ulicích následně zapracovává. Jedna z takových jejích prací se nachází i na stěně naší galerie.

Martin: Rád by som povedal niečo k našej galerii. Tento rok sme vybrali prázdny priestor priamo na námestí, keďže sa snažíme umenie vsádzať mimo umelecké inštitúcie. Priestor nám dobre funguje aj v rámci témy festivalu, keďže veľa domov na námestí bolo práve židovskými domami, i keď náš mezi ne nepatri.

Adam: Když večer zapadne slunce, rozsvícená výloha přitahuje pohledy právě proto, že  odlišně pojatý prostor vyniká mezi těmi obvyklými. A navíc, i když je zavřeno, kolemjdoucí mohou přes výlohu pozorovat instalace.

Výstavní prostor Symposia Picta a všichni jeho účastníci/ce. Zdroj: facebook Festival UM UM.

Jak funguje Symposium Pictum v kontextu celého festivalu?

Martin: Pôvodná idea sympózia je postavená na spolupráci s divadelnou a hudobnou zložkou festivalu. Problém je, že výtvarníci sú často solitérmi a radi pracujú osamote. Je náročnejšie ich presvedčiť k skupinovej práci. Osobne stále hľadám spôsob, ako túto spoluprácu dosiahnuť. Nechcem robiť klasické výtvarné sympózium, a o to je to ťažšie.

Adam: Zatímco ostatní účastníci mají prostory v Kině Tatra, my pracujeme odděleně v ateliérech u městské knihovny, kde však máme pro práci skvělé podmínky. Musím ale říct, že k vzájemnému propojení dochází i přesto, že jsme lehce izolovaní. Jak říkal Martin, výtvarní umělci jsou většinou egocentričtí solitéři, ale nepracujeme zvlášť. Například Klára vytvořila pro festival pozvánky, které jsme pak všichni společně napsali. Kromě toho na naší nedělní vernisáži vystoupí kontrabasista Luan Gonçalves, tanečnice Miroljuba Petrova a hudebník Demetrio Cecchitelli. Náš doprovodný program se tak vlastně propojí s ostatními Sympozii.

Martin: Výtvarní umelci počas svojho voľného času tiež pomáhajú pri iných zložkách tvorby. Napríklad minulý ročník austrálska umelkyňa pracovala tiež s textilom a na festivale vytvorila kostýmy pre divadelné performancie.

Adam: Myslím, že to propojení funguje výborně. Tedy vždycky nejlíp funguje v hospodě. Tím, že spolu trávíme volný čas, obohacujeme se navzájem a otevírají se nám další možnosti. Během festivalu tady vznikly i další spolupráce, které nebudou prezentovány v rámci sympozií, ale mohou nás autorsky posunout. I já jsem tady našel vhodného člověka pro svůj pražský projekt.

Podílíte se i na produkčně-organizační stránce festivalu?

Adam: Já mám jako kurátor na starosti, aby naše výstava vypadala co nejlépe, abychom měli kvalitní texty, aby se autoři nepohádali. Hlavně, aby byli všichni spokojeni s instalací.

Martin: Umelecké diela na výstave sú rozmanité. Sú vytvorené na rovnakú tému, ale odlišujú sa spôsobom vzniku a individuálnej práce umelca. Adamovou úlohou je zasadiť diela do kontextu, aby na výstave fungovali ako celok.

Adam: Navíc s autory průběžně komunikuji a konzultuji, takže na základě společných diskuzí dokážu přesně zasadit jejich díla do kontextu. Zatímco Martin má na starosti hlavně produkční stránku věci. Když něco potřebuji já, tak jdu za ním. Na druhou stranu má tu výhodu, že za ním nechodí pět umělců, ale jenom já. Jeho názoru si samozřejmě velmi vážím a přípravu galerie jsem s ním průběžně konzultoval. Částečně je tedy její řešení naším společným dílem.


Rozhovor vznikl pro Festivalový spravodaj UM UM 2018.

Autor: Ema Šlechtová