Na stále palčivé téma česko-romského soužití se v autorské inscenaci Gadžové jdou do nebe nahlíží z obou perspektiv. Provázkovské herce totiž doplňují romští performeři, kteří svým úhlem pohledu přispívají k vyvažování zaužívané představy o Romech. Ze stereotypizujících se zde ve výsledku stávají stereotypizovaní.

Dvouhodinová pouť šumavskou divočinou ve Studiu Marta odkrývá všechny podivnosti lidské existence až na kost. Je život člověka a jeho šílenství pravdivější v úplné samotě?

Kdo byl Mejerchold? Jak přišel ke svému jménu? Jaký měl vztah se Stanislavským? Jak vypadá biomechanika?  Na tyto otázky se snaží odpovědět biografická inscenace ve Studiu Marta.

Život je odžit a zůstávají jen vzpomínky. Od určitého věku je to to jediné, co může člověk prožívat, znovu a znovu. Jenže co bychom dělali, kdyby se naše vlastní myšlenky a vzpomínky nedokázaly dohodnout? Jak můžeme usmířit boj, který se odehrává v nás samotných? Čemu můžeme věřit? České a německé verze událostí 20. století nejsou a pravděpodobně nikdy nebudou totožné. A jak se s tímto sporem vyrovnává žena, která byla přítomna všem středoevropským milníkům zmíněného století?

Inscenace Hana je adaptací stejnojmenného románu Aleny Mornštajnové, který si od vydání v roce 2017 vydobyl mezi čtenáři značnou popularitu. Jedná se o příběh židovské rodiny odehrávající se před, během a po druhé světové válce.

Pierre Nadaud po Mackbethovi (Mackbethovy přízraky, premiéra 7.apríla 2018) spracoval ďalší Shakespeareov „bonbónik“ – Hamleta. Tentokrát však siahol po naratíve hry. Myšlienky nad smrťou nás vedú k životu.

Divadlo Polárka vrhlo statečné Bratry Lví srdce do spárů neúprosných katů, aby pohlédli do obrovských rudých očí jeskynní příšery Katly a postavili se krutosti a nespravedlnosti.

Studio Marta představuje poslední žijící lidi, kteří se ve zchátralém příbytku připomínajícím opuštěný průmyslový objekt vyrovnávají se zánikem světa. Zatímco se z popelnic derou sípající mrtvoly, pán domu propadá zoufalství nad nesprávně umístěným invalidním křeslem.

Příběh dvou znepřátelených rodů a neoblomné lásky – jedno z nejznámějších dramat Williama Shakespeara se na českých divadelních scénách dočkalo již nespočtu interpretací. Ať už se jedná o baletní zpracování s hudbou Sergeje Prokofjeva, muzikálové zpracování či klasickou činohru. Milan Steigerwald s Pavlou Forest rozšířili tuto řadu o svébytné zpracování rockové opery.

Plné kufry, dlouhá cesta přede mnou. Režisér a loutkoherec Víťa Marčík provádí diváka Komenského Labyrintem světa a rájem srdce. Láskou otvírá kufry, jejichž obsahem je pravda o nás samých.

Hráč Michala Háby, druhá letošní premiéra v Divadle Husa na provázku, si jako svůj základní tvůrčí princip stanovuje surrealistické heslo „všechnu moc imaginaci“. Inscenátoři tak probouzí představivost svou i diváckou.

Na javisku Reduty sa postupne otvára svet siedmich členov rozličných subkultúr. Tí z práčky vyťahujú odevy, charakterizujúce kmeň, do ktorého patrili. Heavymetalové pogovanie, sprejovanie divadla i sexuálny grupáč predložil divákom režisér Braňo Holiček vo svojej druhej inscenácii Kmeny z voľnej trilógie, ktorej predchádzala Černá labuť a pokračovala v Roky a kroky.

Lyrickoepická báseň Máj Karla Hynka Máchy patří k nepopiratelným hodnotám české poezie. Jakožto součást povinné školní literatury se snad každý učil k recitaci alespoň pár řádků. Kdo se ale během života k Máji vrátil? Jednu z možností nabízí Nová scéna Národního divadla v Praze a její  inscenace Máj v režii Davida Prachaře a choreografii Václava Kuneše.

V inscenaci Martina Františáka Konec Masopustu v Divadle na Vinohradech se vyjímají především výstupy masopustních maškar pod vedením křiklavě růžového Husara Daniela Bambase. Proč? Z čeho vyvěrá jejich působivost?

Lze věrohodně herecky vyjádřit autorskou výpověď současné muzikantky a literátky Evy Turnové a zároveň si zachovat osobitý umělecký výraz? To na jevišti sklepní scény divadla Husa na provázku dokazuje herečka Růžena Dvořáková s naprostou samozřejmostí.