Světobol podivné tety Hany

Inscenace Hana je věrohodnou adaptací stejnojmenné knižní předlohy Aleny Mornštajnové. Znamenitě zpracovává bolestné téma valašské židovské rodiny, kterou již od druhé světové války provázejí hořké strasti.

Žalostný příběh Aleny Mornštajnové se odehrává ve Valašském Meziříčí, začíná v roce 1954, kdy se celá rodina devítileté Miry nakazí tyfem, který se skrývá v nevinném, sladkém věnečku. Dívka ani její matka Rosa tehdy netuší, že neposlušnost a touha po dobrodružství Miře zachrání život. Kdyby toho dne nerozhněvala matku, sladkost by jí za trest nebyla odepřena a potkal by ji stejně neúprosný osud jako zbytek rodiny. Pouze Mira a její podivínská teta tragédii přežijí. Mira soužití s tetou zpočátku nese velmi špatně, nerozumí jejímu podivínskému chování, touží po lásce a pochopení. Postupně se ale v příběhu rozkrývá židovský původ rodiny, neúprosná břemena a tíživá traumata z války, která bezzubá bělovlasá paní nese na bedrech.

Stejnojmenná kniha, která je předlohou pro divadelní inscenaci zpracovává tematiku druhé světové války, kterou staví do světla rodinného příběhu. Příběh je čtivý a poutavý, ale v konečném důsledku se jedná pouze o další z mnoha knih, která sází na oblíbenost tématu.

Román rozpracovává příběhy obou žen více do hloubky, v divadelní adaptaci však na takový ponor není prostor a některé stěžejní skutečnosti zůstanou skryty. Konstrukčně je adaptace vystavěna stejně jako knižní předloha, příběh se tedy dělí na dvě části a každou vypráví jedna z žen. První část je vyprávěna Mirou (Elena Trčková), ve druhé půlce příběhu Hana (Eva Novotná) vykresluje svůj životní osud. Divadelní zpracování je velice blízké knižnímu, příběhově se neliší a děj věrně kopíruje, ovšem pouze velmi povrchově.

Scénografie (Pavel Borák) je poutavá a pracuje s minimalistickými konstrukcemi obrysů domů. Jednoduše tak pojímá různá místa děje do jedné scény, takže lze pozorovat příběhy dvou domácností najednou. Prosté pohyblivé konstrukce domů doplňuje svícení Martina Špetlíka, které dodává inscenaci na dramatičnosti, často také názorně a metaforicky divákům sděluje důležité události v příběhu. Světlo také důvtipně spolupracuje s konstrukcemi, které poté působí pouze jako stíny, inscenace je zahalena do modrých a fialových odstínů, které podtrhují vážnou atmosféru příběhu.

Inscenace Martina Glasera je pojata poněkud stroze. Naplňuje sice hlavní dějovou linku, ovšem některé zásadní skutečnosti nejsou jednoznačné. Fakt, proč zrovna Hana nákazu tyfem přežila, je zcela vynechán. Bez předchozího seznámení s dějem knihy Aleny Mornštajnové se v některých dějových zápletkách lze jednoduše ztratit, protože adaptace je nevysvětluje dost výstižně.

Jednotlivé postavy jsou vykresleny poněkud plytce. Mira, která v knize působí jako odvážná, místy sice rebelující, ale pokorná dívka, zde povahově představuje spíš ukřičenou, vzdorující a drzou holku. Postava Hany vehementně touží po smrti, s postupujícím příběhem je stále víc a víc zlomená. Konečný zvrat v ději, stejně jako v Hanině přístupu k životu, se odehraje tak náhle, že působí zcela nepřirozeně a strojeně.

Z hereckého výkonu Evy Novotné je patrné Hanino všudypřítomné zoufalství, bezmoc a nepřekonatelné trauma. Křehká chůze, pomalé pohyby působí na diváky do jisté míry až znepokojivě, což postavu tety velmi dobře vystihuje.

Divadelní adaptace knihy Hana ale divákům kromě vizuální složky nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Zpovykaná povaha Miry a srdceryvné zpracování postavy tety Hany místy působí až křečovitě nepříjemně. Příběh se opírá o populární tematiku druhé světové války, ovšem nějaký vyšší smysl se v divadelní adaptaci ztrácí. Válečná tematika tak poskytuje jakousi jistotu zaručující zájem, proto je i inscenace zřejmě divácky oblíbená. Čtenáře původní knižní předlohy každopádně ničím nepřekvapí.

Národní divadlo Brno – Alena Mornštajnová: Hana. Adaptace a režie Martin Glaser, dramaturgie Lucie Němečková, scéna Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková, světelný design Martin Špetlík. Hrají Eva Novotná, Elena Trčková, Tereza Groszmannová, Kateřina Liďáková, Tomáš David, Hana Tomáš Briešťanská, Martin Sláma, Ivana Milbachová, Eva Jelínková, Jan Grygar, Matej Marušin, Jakub Svojanovský, Jana Štvrtecká, Eliška Zabranková, Monika Maláčová, Bedřich Výtisk, Martin Veselý, Roman Blumaier, David Kaloč, Roman Nevěčný. Premiéra 7. června 2019. Psáno z reprízy 23. listopadu 2022.

Text vznikl v rámci kurzu Tvůrčí psaní a redakční práce na Katedře divadelních studií FF MU.
Autorka je studentkou programu Mediální studia a žurnalistika.