Paměť je jako cestička v lese, musí se prošlapávat, aby nezarostla.
Sálem se nese vůně čerstvé kávy a vařených jablek se skořicí, ticho je protkané tikáním kuchyňské minutky, krájením a šoupáním pomalých kroků po podlaze. Tohle všechno tak důvěrně známé mě obklopí ve chvíli, kdy vstoupím do babiččina bytu společně s ostatními diváky. Všichni se usadíme ke stolu s šálkem dobré kávy a posloucháme vzpomínky vnučky Barunky, která s námi přišla navštívit babičku.