Jedno velké jeviště, kus klasického dramatu, k tomu zkušený režisér, hrstka hereckých hvězd a nakonec finanční kapitál, to vše je základním proviantem pro přípravu kvalitní inscenace, která uspokojí i toho největšího gurmána.

Mark Styler, spisovatel biografií o slavných sériových vrazích, navštěvuje psychiatrickou léčebnu v Suffolku v Anglii. Hlavním důvodem Markovy návštěvy je setkat se s nejbrutálnější vraždící bestii, zabijákem Estermanem, o které chce napsat svůj nový bestseller. Postupem času ale zjišťuje, že má s tímto ztělesněným zlem více společného, než si dosud myslel. Drama o temné a zvrácené stránce lidské duše rozehráli herci z divadelní agentury StageArtCz ve spolupráci s Divadlem Bolka Polívky.

Reflexe trilogie inscenací na antický námět v režii J. A. Pitínského v Městském divadle ve Zlíně v letech 2006 až 2018. Zhodnocení uměleckých záměrů tvůrců a diváckého ohlasu.

„Žijeme v době, kdy jedinou naší nezbytností jsou zbytečnosti.“ Tento citát najdeme ve slavném díle britského dramatika a prozaika Oscara Wildea Obraz Doriana Graye a je až s podivem, jak aktuální zůstává i dnes, více než 120 let po jeho vydání. Možná proto jej v Horáckém divadle v Jihlavě vložili hned na jednu z prvních stránek programu ke své stejnojmenné inscenaci v režii Pavla Šimáka.

Sálem se nese vůně čerstvé kávy a vařených jablek se skořicí, ticho je protkané tikáním kuchyňské minutky, krájením a šoupáním pomalých kroků po podlaze. Tohle všechno tak důvěrně známé mě obklopí ve chvíli, kdy vstoupím do babiččina bytu společně s ostatními diváky. Všichni se usadíme ke stolu s šálkem dobré kávy a posloucháme vzpomínky vnučky Barunky, která s námi přišla navštívit babičku.

Jak se stát populárním a psychicky vyrovnaným jedincem, když matka chodí na kurzy ,,Jak se stát nezávislou‘‘, otec stále nemá peníze, holka, která se vám líbí, vás ignoruje a ve škole se vyskytuje Bary Kent, který z vás vytluče i to poslední jmění, co máte, a nechce se dohodnout ani na splátkovém kalendáři? Humornou komedii Tajný deník Adriana Molea uvedli jako muzikálovou inscenaci, podle stejnojmenné knihy Sue Townsendové z roku 1982, studenti muzikálového herectví JAMU v Divadle na Orlí.

Naštudovaním hry Macbeth od Williama Shakespeara režisér Pierre Nadaud pretláča do popredia jednania medzi Macbethom a Lady Macbeth. Očistením hry od vedľajších charakterov upriamuje pozornosť a navrhuje psychoanalytické spoznanie dvoch hlavných postáv. Nadaud zvýrazňuje ich skutky a osudy. Ako sa známa hra pretvára a mienka o natureloch Macbetha a Lady Macbeth mení? Inscenácia netlmočí iba slávny tragický príbeh Macbetha. Nazeráme do intímnej zóny postáv, do ich osobnej spovednice. Aby sme človeka skutočne spoznali, museli by sme stáť za jeho zrkadlom.

Inscenácia 4 Elements od troch choreografov, Lukáša Timuláka, Jiřího Kyliána a Nacho Duato, spôsobila na scéne spúšť výrazového pohybu združením štyroch choreografií osobitých významov a ideí. Tie ponúkajú divákom súzvuk geometrických tvarov a tiel tanečníkov, vrhnutie sa do filozofických otázok, napätie medzi slobodou a nevôľou či hľadanie kultúrnej genézy.

Adaptácia príbehu Arthura Laurentsa inšpirovaného Rómeom a Júliou West Side Story v réžii a choreografii umeleckého šéfa baletu NdB Mária Radačovského rozprúdila krv nielen u členov súboru, ale i u všetkých „za plotom“. Tanečná šou na pôvodnú hudbu Leonarda Bernsteina je unikátna, nemajúc obdobu v Českej republike i vďaka nedivadelnému prostrediu inscenovania.

První inscenace letošní sezóny v Divadelním Studiu Marta vypráví jeden z nejdůležitějších příběhů naší civilizace naivní a hravou optikou. Studenti JAMU přistupují k náboženské tematice se zdravým humorem a upřímností.

Věčná snaha umělce dosáhnout dokonalosti se v HaDivadle mění v noční můru. Umění zápasí s diletantstvím a píle s leností. V dramatu Síla zvyku Thomase Bernharda se rozehrává tragikomedie o údělu umělce a autentičnosti divadla.

Pro ojedinělý případ, kdy se v Huse na provázku uvádí klasické drama, byl vybrán slavný polský dramatik Slawomir Mrožek, jehož Tango tvoří druhý díl projektu O naší současné krizi a Jak z toho ven. Režisér Vladimír Morávek předjímá svůj režijní výklad přidáním slova Macabre do názvu hry.

Z předchozí zkušenosti s vycházejícím hereckým ročníkem Niky Brettschneiderové a s jejich letošními představeními pramení přes raději nevelké očekávání i moje nedočkavá zvědavost. Bude poslední inscenace ročníku důstojnou tečkou za rozporuplnými měsíci práce?

 „Už abysme brzy měli ty králíky, Georgi. Ty nejsou tak malinký.“ O myších a lidech. Tento dojemný příběh o přátelství, snech a samotě, jemuž se dostalo už nespočetně nastudování po celém světě, uvádí v současnosti na své Činoherní scéně i Městské divadlo Brno. A určitě stojí za vidění.