O podvodnících, prospěchářích a obětech aneb s kartami si nezahrávej. I tak by se dali charakterizovat Hráči ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, po nichž nedávno sáhli v brněnském Divadelním studiu Marta. Hra z prostředí falešných karetních hráčů, kteří se jednoho dne náhodně setkají v hotelu, nese téma určitým způsobem aktuální i dnes. Podvody, gambling a manipulace jsou stále přítomny a občas se jejich obětmi stanou i ti, již byli jejich strůjci.

Kontrastní spojení dvou oper současných brněnských hudebních skladatelů nastudovali studenti Hudební fakulty JAMU v Divadle na Orlí. Dvě prakticky neznámá díla s žánrově odlišným námětem vybízela k hledání paralel a tematickému propojení.

Prostory bývalé káznice na ulici Bratislavská, sloužící pro minulé režimy jako věznice, se v roce 2016 otevřely kulturním projektům. 3. a 4. prosince se do těchto projektů zařadila i site specific divadelní instalace Kafkova románu Proces. Opomeneme-li pokyny k organizaci představení, ono samotné se začíná dotazem jednoho z biřiců, vystupujících z davu, zda je přítomen truhlář Lang a následným nácvikem narozeninové písně pro „Pepíka“. Takto vytvořená odlehčená až přátelská atmosféra se během věcí příštích promění v pouhou sentimentální vzpomínku.

Starozákonní příběh o zámožném statkáři Jóbovi patří k těm nejznámějším. Snad si dnes ani mnozí lidé neuvědomují, že když použijí frází: „bůh dal, bůh zase vzal“ prakticky citují z Bible a používají Jóbovo nejcennější poučení. František Derfler se rozhodl dát tomuto poučení konkrétní tvar. A tedy, použijeme-li ono známé rčení – co divadelní provedení Jóbovi dalo, případně vzalo?

Souběh okolností a procesů, jejich specifické postavení v čase a prostoru. Konstelace Constellation I. V arénovitém hledišti se mísí hudebníci, jejich nástroje, performeři, výtvarná díla, ležící „umělec“ označený cedulkou This is the artist (Petr Boháč) a technika. Nad tímto zdánlivým chaosem světa bdí „umělcovo“ kamerou snímané oko, bezprostředně promítané na velkoplošnou obrazovku.

Divadelní sezona 2016/17 byla v ostravské Komorní scéně Aréna zahájena inscenací profilového symbolického textu - Divoká kachna. Tragédie norského dramatika Henrika Ibsena představuje autorovo stěžejní dílo, v němž z hlediska tematického dochází k syntéze osobních vztahů se společenskými problémy. Ibsen prostřednictvím literárního textu usiloval především o kompaktnost, do popředí postavil konflikt, pramenící nejenom z povinnosti vůči sobě samotnému, ale i vůči ostatním lidem. Tato nadčasová témata přitom byla zahalena do symbolického rámce (odtud ostatně vychází samotný název dramatu).

Ruský a sovětský prozaik, dramatik a lékař Michail Bulgakov se nesmazatelně zapsal do dějin svým románem Mistr a Markétka, který je považován za jeden z nejvýznamnějších románů 20. století. Jeho adaptaci uvedlo Moravské divadlo Olomouc v režii Bogdana Kokotka.

Slova, slova, slova.

Na co čekáme? Čeho jsme součástí? Jako loutky v rukách osudu kráčíme pokorně vstříc smrti? Jak zabít čas? Vlastní smrtí? - „Pojďme se oběsit.“

Již před více než rokem a půl uvedlo berlínské divadlo Schabühne am Lehniner Platz poprvé další hru Williama Shakespeara – Richarda III. Režisér Thomas Ostermeier se po svém úspěšném Hamletovi rozhodl inscenovat příběh o jednom z nejkrutějších monarchů britské historie s obdobným týmem: text pro potřeby berlínského divadla opět přepsal německý dramatik Marius von Mayenburg, scénografické řešení připravil Jan Pappelbaum a hlavní roli Shakespearova dramatu znovu ztvárnil fantastický Lars Eidinger.

Žena mnohých tvári, ktorá významne ovplyvnila dianie európskej kultúry. Manželka a milenka niekoľkých mimoriadnych umelcov. Talentovaná múza, alebo len vypočítava potvora? Alma Mahler - Werfel, sa stala ústrednou postavou premiérovej ​​inscenácie Alma, Amoroso presto, ktorou odštartovalo svoju sezónu brnenské Divadlo Husa na provázku.

42. sezóna HaDivadla MY a ONI si klade za cíl zkoumat propast mezi divákem a tvůrcem, intelektuálem a společností. Zároveň se snaží o sebereflexi světa umělců a vzdělanců. Zvolit Náměsíčníky, dílo tak myšlenkově náročné, jako první premiéru sezóny se tedy zdá logickou volbou.

Martin McDonagh = sarkastický, černý humor a extrémní, někdy až absurdní situace. Tohoto irského autora netřeba nikomu představovat, vždyť se jedná o jednoho z nejúspěšnějších současných dramatiků. Ve světě je dokonce McDonagh druhým nejuváděnějším autorem hned po Shakespearovi. Není proto divu, že po jeho hře Poručík z Inishmoru sáhlo také Moravské divadlo Olomouc. Sám autor jej totiž označuje za jedno ze svých nejlepších děl.

Limonádového Joea není třeba ani představovat. Filmovou podobu tohoto bezchybného pistolníka, pijícího zásadně Kolalokovu limonádu, zná u nás snad každý. Zcela právem patří tento filmový muzikál, na motivy stejnojmenné knihy Jiřího Brdečky, do zlatého fondu české kinematografie. Abstinent Joe se mnohokrát objevil i na českých jevištích, nejnověji na hudební scéně Městského divadla Brno.

Autorský projekt Lukáše Brychty, Kateřiny Součkové a Štěpána Tretiaga Pomezí spadá do žánru tzv. imerzivního divadla, v němž se divák volně pohybuje ve vymezeném prostoru, sleduje jednotlivé inscenované situace a je vybízen, aby do nich svým jednáním vstupoval. Co takový divadelní zážitek vypovídá o povaze divadla jako takového a o roli diváka v něm?