Z předchozí zkušenosti s vycházejícím hereckým ročníkem Niky Brettschneiderové a s jejich letošními představeními pramení přes raději nevelké očekávání i moje nedočkavá zvědavost. Bude poslední inscenace ročníku důstojnou tečkou za rozporuplnými měsíci práce?

 „Už abysme brzy měli ty králíky, Georgi. Ty nejsou tak malinký.“ O myších a lidech. Tento dojemný příběh o přátelství, snech a samotě, jemuž se dostalo už nespočetně nastudování po celém světě, uvádí v současnosti na své Činoherní scéně i Městské divadlo Brno. A určitě stojí za vidění.

Nepříliš často prováděný žánr kabaretu se dostává na jeviště brněnského BuranTeatru jako sled dramatických a hudebních čísel. Neklade si větší cíl než pobavit a cynicky komentovat obsesi penězi panující v dnešní době.

Hvězdy na prodej – inscenace protkaná spádem slovních obratů, klaunských prvků, krkolomných pádů a zábavných kousků, jež si kladou za cíl jediné – pobavit diváky! Zásluhou režiséra Igora Dostálka vznikl vskutku nápaditý scénář ve stylu commedie dell´arte, s nímž zahájili herci z Divadelního studia Marta letošní sezónu.

O podvodnících, prospěchářích a obětech aneb s kartami si nezahrávej. I tak by se dali charakterizovat Hráči ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, po nichž nedávno sáhli v brněnském Divadelním studiu Marta. Hra z prostředí falešných karetních hráčů, kteří se jednoho dne náhodně setkají v hotelu, nese téma určitým způsobem aktuální i dnes. Podvody, gambling a manipulace jsou stále přítomny a občas se jejich obětmi stanou i ti, již byli jejich strůjci.

Kontrastní spojení dvou oper současných brněnských hudebních skladatelů nastudovali studenti Hudební fakulty JAMU v Divadle na Orlí. Dvě prakticky neznámá díla s žánrově odlišným námětem vybízela k hledání paralel a tematickému propojení.

Prostory bývalé káznice na ulici Bratislavská, sloužící pro minulé režimy jako věznice, se v roce 2016 otevřely kulturním projektům. 3. a 4. prosince se do těchto projektů zařadila i site specific divadelní instalace Kafkova románu Proces. Opomeneme-li pokyny k organizaci představení, ono samotné se začíná dotazem jednoho z biřiců, vystupujících z davu, zda je přítomen truhlář Lang a následným nácvikem narozeninové písně pro „Pepíka“. Takto vytvořená odlehčená až přátelská atmosféra se během věcí příštích promění v pouhou sentimentální vzpomínku.

Starozákonní příběh o zámožném statkáři Jóbovi patří k těm nejznámějším. Snad si dnes ani mnozí lidé neuvědomují, že když použijí frází: „bůh dal, bůh zase vzal“ prakticky citují z Bible a používají Jóbovo nejcennější poučení. František Derfler se rozhodl dát tomuto poučení konkrétní tvar. A tedy, použijeme-li ono známé rčení – co divadelní provedení Jóbovi dalo, případně vzalo?

Souběh okolností a procesů, jejich specifické postavení v čase a prostoru. Konstelace Constellation I. V arénovitém hledišti se mísí hudebníci, jejich nástroje, performeři, výtvarná díla, ležící „umělec“ označený cedulkou This is the artist (Petr Boháč) a technika. Nad tímto zdánlivým chaosem světa bdí „umělcovo“ kamerou snímané oko, bezprostředně promítané na velkoplošnou obrazovku.

Divadelní sezona 2016/17 byla v ostravské Komorní scéně Aréna zahájena inscenací profilového symbolického textu - Divoká kachna. Tragédie norského dramatika Henrika Ibsena představuje autorovo stěžejní dílo, v němž z hlediska tematického dochází k syntéze osobních vztahů se společenskými problémy. Ibsen prostřednictvím literárního textu usiloval především o kompaktnost, do popředí postavil konflikt, pramenící nejenom z povinnosti vůči sobě samotnému, ale i vůči ostatním lidem. Tato nadčasová témata přitom byla zahalena do symbolického rámce (odtud ostatně vychází samotný název dramatu).

Ruský a sovětský prozaik, dramatik a lékař Michail Bulgakov se nesmazatelně zapsal do dějin svým románem Mistr a Markétka, který je považován za jeden z nejvýznamnějších románů 20. století. Jeho adaptaci uvedlo Moravské divadlo Olomouc v režii Bogdana Kokotka.

Slova, slova, slova.

Na co čekáme? Čeho jsme součástí? Jako loutky v rukách osudu kráčíme pokorně vstříc smrti? Jak zabít čas? Vlastní smrtí? - „Pojďme se oběsit.“

Již před více než rokem a půl uvedlo berlínské divadlo Schabühne am Lehniner Platz poprvé další hru Williama Shakespeara – Richarda III. Režisér Thomas Ostermeier se po svém úspěšném Hamletovi rozhodl inscenovat příběh o jednom z nejkrutějších monarchů britské historie s obdobným týmem: text pro potřeby berlínského divadla opět přepsal německý dramatik Marius von Mayenburg, scénografické řešení připravil Jan Pappelbaum a hlavní roli Shakespearova dramatu znovu ztvárnil fantastický Lars Eidinger.