42. sezóna HaDivadla MY a ONI si klade za cíl zkoumat propast mezi divákem a tvůrcem, intelektuálem a společností. Zároveň se snaží o sebereflexi světa umělců a vzdělanců. Zvolit Náměsíčníky, dílo tak myšlenkově náročné, jako první premiéru sezóny se tedy zdá logickou volbou.

Martin McDonagh = sarkastický, černý humor a extrémní, někdy až absurdní situace. Tohoto irského autora netřeba nikomu představovat, vždyť se jedná o jednoho z nejúspěšnějších současných dramatiků. Ve světě je dokonce McDonagh druhým nejuváděnějším autorem hned po Shakespearovi. Není proto divu, že po jeho hře Poručík z Inishmoru sáhlo také Moravské divadlo Olomouc. Sám autor jej totiž označuje za jedno ze svých nejlepších děl.

Limonádového Joea není třeba ani představovat. Filmovou podobu tohoto bezchybného pistolníka, pijícího zásadně Kolalokovu limonádu, zná u nás snad každý. Zcela právem patří tento filmový muzikál, na motivy stejnojmenné knihy Jiřího Brdečky, do zlatého fondu české kinematografie. Abstinent Joe se mnohokrát objevil i na českých jevištích, nejnověji na hudební scéně Městského divadla Brno.

Autorský projekt Lukáše Brychty, Kateřiny Součkové a Štěpána Tretiaga Pomezí spadá do žánru tzv. imerzivního divadla, v němž se divák volně pohybuje ve vymezeném prostoru, sleduje jednotlivé inscenované situace a je vybízen, aby do nich svým jednáním vstupoval. Co takový divadelní zážitek vypovídá o povaze divadla jako takového a o roli diváka v něm?

Dramatizace klasického Flaubertova románu Paní Bovaryová byla první inscenací HaDivadla v sezóně s podtitulem Společnost individualismu – Být (s) někým?. Příběh mladé ženy žijící nenaplněný život a hledající místo ve světě by sám o sobě do této charakteristiky zapadal, ovšem v Burajově adaptaci zůstává prostoru pro hledání věru málo.

Německé divadlo Schaubühne am Lehniner Platz uvedlo v červnu roku 2015 poprvé nově nastudovanou (na repertoáru se objevuje znovu po necelých pěti letech) hru Maxima Gorkého Noclehárna – jak zněl její původní název, později přejmenovanou na Na dně. Autor zde ve čtyřech dějstvích zobrazuje výseky ze životů několika bezprizorních lidí nacházejících se na dně společnosti. Bez cenzury zde vykresluje ty nejhorší poměry a mezilidské vztahy, na jejichž pozadí podává zprávu o životě té méně šťastné ruské společnosti.

Jméno kněze Josefa Toufara je dnes v českém kontextu skloňováno hned na několika frontách. Primárně se však pojí s problematikou pronásledování a zatýkání představitelů římskokatolické církve příslušníky StB a celým komunistickým aparátem, jemuž tato instituce od roku 1948 „ležela v žaludku“. Divadelní platforma DOK.TRIN se rozhodla tuto osobnost připomenout inscenací Zpráva o zázraku (Josef Toufar).

Poskytnout zpětnou vazbu vyučujícím, zhodnotit předmět i práci pedagoga a poukázat na případné nedostatky. V tom spočívá účel předmětové ankety Masarykovy univerzity. K výsledkům celouniverzitní ankety, na jejíž otázky mohou studenti odpovídat vždy koncem semestru, mají přístup nejen učitelé, ale i studenti. Anketa tak může v důsledku ovlivnit i výslednou podobu kurzů.