Vzdejte se whisky, do Brna přijel Joe!

Limonádového Joea není třeba ani představovat. Filmovou podobu tohoto bezchybného pistolníka, pijícího zásadně Kolalokovu limonádu, zná u nás snad každý. Zcela právem patří tento filmový muzikál, na motivy stejnojmenné knihy Jiřího Brdečky, do zlatého fondu české kinematografie. Abstinent Joe se mnohokrát objevil i na českých jevištích, nejnověji na hudební scéně Městského divadla Brno.

Inscenace Městského divadla z filmové klasiky bezpochyby čerpá, nejde ale o pouhé převedení filmové podoby na divadelní prkna. Inscenátoři, v čele s režisérem Petrem Gazdíkem, scénář výrazně přepracovali a přidali mnoho nových prvků. V inscenaci zaznívají všechny slavné písně a mnohé hlášky, přibyla však řada skladeb. V podkresu se objevuje také několik melodií, které s Limonádovým Joem přímo spojeny nejsou, například legendární The Imperial March nebo hudba Michaela Jacksona.

Brněnská inscenace je pojata jako komediální revue, jež má především rozesmát diváky, jak ostatně přiznává i závěrečná píseň. A funguje to překvapivě dobře. Dění obsahuje mnoho vypointovaných momentů a vtipných hlášek v rovině inteligentního a nápaditého humoru. Výrazně se pracuje s nadsázkou a parodií. Stylizace je přítomna prakticky neustále, jak v dikci, tak v pohybu. Trefně působí zvláště situační komika, úzce vázaná na prostor, jež dokáže vyplnit jindy hluché momenty nutné přestavby. Například když do středu lokálu „přijíždí“ z jedné strany barman sedící za stolem a z druhé pistolník Doug s kytarou a zdviženou nohou, aby se uprostřed spojili v jeden do sebe zapadající celek – Douga s nohou na stole. Ačkoli jde o velmi jednoduchý prvek, zapůsobil na publikum velmi dobře.

Celá první půlka inscenace plyne svižně a nikde se vyloženě nezadrhává. Druhá část ovšem působí o poznání hůře. Inscenace postupně ztrácí na tempu a zbytečně se natahuje. Mohou za to zvláště dvě vložené komické scény s Buffalo Billem (Lukáš Kantor) na forbíně, jež jsou možná divácky vděčné, ale pro vyprávění zcela postradatelné. Buffalo Bill navíc není v příběhu nijak rozvinut, pouze jej jedna z postav opakovaně hledá. Hláška „Nebyl tady Buffalo Bill?“ funguje jako vtipný prvek sama o sobě, vlastně ani není třeba, aby se Bill skutečně objevil.

Scénické ztvárnění představuje pohled do saloonu s barem a dvojitým schodištěm vedoucím do pokojíku Tornádo Lou. Prostor zůstává po celý čas nezměněn, pouze se podle potřeby doplňují rekvizity a nábytek. Atmosféru Divokého západu dotvářejí taktéž kostýmy Elišky Ondráčkové, které sice prošly určitou modernizací (např. kožené bundy, vzorované punčochy, kozačky apod.), stále však velmi dobře zapadají do westernového stylu. Silnou složkou je rovněž choreografie. Efektně působí především pečlivě provedené taneční výstupy ženské části company, a to hlavně kankánových tanečnic, jež k saloonu neodmyslitelně patří. Nelze opominout ani světelnou režii. Změna svícení vyznívá zvláště coby prvek zdůraznění vnitřní promluvy postavy. Scéna se v tu chvíli na okamžik zahalí do modré barvy, veškerý pohyb se zastaví a protagonista pronese směrem k publiku svou klíčovou větu. Poté se vše vrátí k normálu.

Celkové vyznění inscenace stojí rovněž na jednotlivých hereckých výkonech, jež by se měly pohybovat někde mezi komickou stylizací a vážností. Hlavní role Limonádového Joea patřila v této repríze Lukáši Janotovi. Typově je obsazen velmi dobře, svého Joeho obdařil mladistvým, až naivním zjevem korespondujícím s povahou této postavy. Dobře funguje i poněkud topornější a neohrabaný pohybový projev, ať už šlo o záměr nebo hercovu přirozenost. Protiklad vytváří nespoutaná Tornádo Lou v podání Ivany Vaňkové. Ta zaujme především zvučným hlasem ve zpívaných partech, energičností a zároveň citlivostí v zobrazení charakteru své postavy. V jejím případě mě ovšem zarazilo náhlé přepnutí do slovenštiny v druhé části představení, i když do té doby mluvila česky. Zda to byl účel, mi není jasné. Propracované a výrazné výkony podávají rovněž Ivana Odehnalová v roli mladé a nevinné Winnifred a Alan Novotný jako záporák Horác. Slabší dojem ovšem vyvolává výkon Ladislava Koláře v postavě Abe Honesteho, otce Winnifred. Ačkoli jde o zkušeného herce, občas působil v porovnání s ostatními herci nejistě a křečovitě.

Sečteno podtrženo Limonádový Joe v podání Městského divadla Brno se jistě zařadí mezi úspěšné muzikálové inscenace této scény. Kdo by však chtěl hledat nějakou hloubku nebo řekněme poselství, nenašel by. Jde o ryze oddechovou inscenaci, jež na diváka neklade žádné nároky. Chce jen, aby se bavil. A to se jí daří.

Městské divadlo Brno – Jiří Brdečka, Jan Rychlík, Vlastimil Hála: Limonádový Joe. Režie Petr Gazdík, dramaturgie Klára Latzková, kostýmy Eliška Ondráčková, scéna Petr Hloušek, projekce Dalibor Černák a Petr Hloušek, hudební nastudování Dan Kalousek a Ema Mikešková, dirigent Ema Mikešková, choreografie Lucie Holánková. Hrají Lukáš Janota, Alan Novotný, Lukáš Vlček, Ladislav Kolář, Ivana Odehnalová, Ivana Vaňková, Ondřej Studénka, Robert Rozsochatecký, Tomáš Sagher a další. Premiéra 22. října 2016. Psáno z reprízy 27. října 2016.