Mouchy, masové hroby, muškát a Maribor

V průběhu scénického čtení se setkáváme s postavami Dory (Veronika Všianská) a Mouchy (Markéta Richterová), přičemž Moucha na sebe skrz své jednání přebírá i podobu slovinské seniorky paní Daši. Čtení se účastní i skutečná Dora Kaprálová, která do děje vstoupí v jeho závěru. Dora je podle scénáře „holkou, co jede psát bedekr do Mariboru“ a Moucha „dodává kontext a informace“. Popis Dory je víceméně založený na pravdě, neboť Kaprálová měla o Mariboru nejdříve napsat populárně naučný text, ale záhy se rozhodla právě pro uměleckou novelu. Původně informační žánr díla akcentuje i zmíněný charakter Mouchy, která divákům zprostředkovává různé biologické, ale i statistické informace o mouchách. Organismus mouchy si Kaprálová zvolila údajně proto, že do Mariboru jela pouze na dva týdny, a tak „hledala nějaké zvířátko, co žije pouze 14 dní“ (délka života mouchy se skutečně pohybuje kolem tří týdnů). Postava paní Daši naopak sděluje informace o Mariboru a o slovinských dějinách, ačkoliv spíše subjektivně.

Scénické čtení se odehrává v Rezidenci Café Kaprál. Začíná se v její předsíni a v průběhu představení se prochází celým bytem – z předsíně do jídelny s kuchyní, do obývacího pokoje a v závěru do někdejšího dětského pokoje. Během představení dochází k několika proměnám vzájemných vztahů hereček a diváctva, takže v předsíni publikum stojí skoro až na dotek aktérkám, kdežto v obývacím pokoji diváci usedají do předem připravených židlí a herečky před nimi rozehrávají jednání dramatických postav jako v „tradičním“ kukátkovém divadle. K této různorodosti svádí komorní prostor Rezidence Café Kaprál (s výjimkou zmíněného obývacího pokoje, kde si diváci mohli i sednout), avšak v ostatních prostorech se tento přednes stává velmi imerzivním a má potenciál úzkého napojení do přednášeného děje. To bylo nejvíce patrné v části, kdy Moucha obcházela diváky a nastavovala jim krasohled á la mikrofon, aby se mohli vyjádřit. Čtení tak nabývá potenciality interaktivnosti, nicméně nemusí dojít k jejímu naplnění (na premiéře pouze jedna divačka zareagovala kývnutím hlavy).

Přednes hereček byl dobře srozumitelný, a to hlasitostí i artikulací. Scénické čtení také působilo velmi přirozeně. Jedním z důvodů může být volba režisérky (Daša Belková) téměř nepoužívat kostýmy a rekvizity, nebo to také může být strukturou představení – publikum po většinu čtení stojí v bezprostřední blízkosti hereček, které nemají žádné specifické kostýmy odlišné od těch diváckých. To navozuje atmosféru přátelského vyprávění mezi běžnými jedinci.

Mariborská hypnóza v sobě díky osudu Dory Kaprálové neodmyslitelně zahrnuje biografické rysy. Začínáme v předsíni rodného domu Kaprálové, jako bychom vcházeli do jejího života. S jejím bytem-životem se v průběhu představení seznamujeme a tuto výpravu po lidské duši zakončujeme v jejím dětském pokoji, kde zprvu sedí na posteli s Dorou a Mouchou a poté se sama zvedá a začíná žonglovat, jako by se do svého dětství vrátila. Nastiňuje to možnou cykličnost děje?

V případě zobrazených témat ale skutečně záleží na pohledu každého z nás. Pokud nás zaujme spíše postava Dory, na Mariborskou hypnózu můžeme nahlížet jako na cestopisnou skicu o Mariboru, ale také o bytu z dětství (nezapomeňme, že Kaprálová v dnešní Rezidenci Café Kaprál vyrůstala). Pokud nás ale zaujme spíše postava paní Daši, můžeme Mariborskou hypnózu vnímat jako výpověď zatrpklého a osamělého člověka. Z replik paní Daši se dozvídáme její vysoký věk, její osud po rozpadu Jugoslávie, kdy ji opustil manžel a jiné. Ve své osamělosti se obává nové „Zelenského říše“, která bude sahat od Izraele přes Sýrii až po Polsko. Zde se ve čtení otevírá i téma ovlivnitelnosti médii a manipulace se strachem, neboť paní Daša se skutečně obává tohoto scénáře, nechce přijít o svoji vilu a Putina vnímá jako spasitele.

Dramaturgie Mikro-teatra již několikrát osvědčeně pořádala scénická čtení (v současnosti předně v rámci programu Rozžij knihu!, kde jsou děti čtením a workshopy seznamovány s různými knihami), nicméně v tomto případě bylo nutné novelu o téměř sto čtyřiceti stranách přizpůsobit do třiceti až čtyřicetiminutového vystoupení. Dramaturgie (Alžběta Michalová) tedy postupovala představením vybraných tematických celků, čímž se dozvídáme něco málo o Mariboru, něco málo o mariborských mouchách, něco o osudu paní Daši, něco o hypnotizérovi Svengalim a o dalších aspektech díla. Scénické čtení tím působí jako „upoutávka“ na tuto novelu, což dokládá i tvrzení Dory ze závěru představení:

„[…] Chtěla jsem napsat knihu jednoduchou jako písničku. […] Vím, že v ní najdete mouchy. Vychytejte je.“

Dramatická adaptace Mariborské hypnózy je poutavou konceptuální skicou, která může diváka nalákat k dalšímu poznání slovinského Mariboru, života much nebo sebe samotného.

Mikro-teatro – Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza. Režie Daša Belková, dramaturgie Alžběta Michalová. Hrají Dora Kaprálová, Markéta Richterová, Veronika Všianská. Psáno z premiéry 16. října 2025.