Nechat promluvit Medúzu (v nás)
Tak jako se Athéna ve známém mýtu zbavuje Medúzy, i my se mnohdy zbavujeme vlastních vzpomínek a doufáme, že pokud je zatlačíme dost hluboko, konečně na ně zapomeneme. Ale na Medúzu se přece také nezapomnělo...
Jevištní reportáž s názvem Putin lyžuje už dvanáct let uvádí brněnské experimentální Divadlo Líšeň. Inscenace vytvořená s pomocí deníkových záznamů zavražděné novinářky Anny Politkovské ukazuje události spojené s nástupem Putinovy vlády. Prostředí totality pošlapávající lidská práva, lidé přicházející o život a zamlčovaná pravda. To vše je nyní hrozivě aktuální.
… Asi lyžuje.
Jevištní reportáž s názvem Putin lyžuje už dvanáct let uvádí brněnské experimentální Divadlo Líšeň. Inscenace vytvořená s pomocí deníkových záznamů zavražděné novinářky Anny Politkovské ukazuje události spojené s nástupem Putinovy vlády. Prostředí totality pošlapávající lidská práva, lidé přicházející o život a zamlčovaná pravda. To vše je nyní hrozivě aktuální.
Ve velkém vojenském stanu se rozehrává hra, při níž se chvílemi z hlediště ozývá smích, chvílemi panuje mrazivé ticho. Sevřený malý prostor umocňuje tíseň z Putinových zrůdných činů zachycených v deníku novinářky Politkovské. Scénu tvoří jen jeden velký dřevěný stůl, který je středobodem dění, a herci jeho potenciál maximálně využívají. V jednu chvíli se z něj stává úložný prostor pro hlasovací lístky a láhev vodky, v další se proměňuje v rakev všech obětí vládního zásahu proti teroristům v moskevském divadle na Dubrovce.
Inscenace kombinuje činohru s loutkovým divadlem. Je to ponurá koláž znepokojivých a tragických událostí, k nimž došlo po nástupu ruského prezidenta Vladimira Putina k moci. Herci Luděk Vémola a Štěpán Vémola v rozličných výjevech a rolích nastiňují tísnivé reálie soudobého Ruska: lidé jsou lapeni v pavučinách manipulace a výše postavení činitelé jsou jen loutky v Putinových rukou. Herecké výstupy jsou střídány scénami, v nichž matrjoška s Putinovým obličejem vesele lyžuje po šikmé desce stolu, koupe se ve vaně, dostává dárky nebo na tanku cupuje nepřátele na cucky. V představení zaznívají různé čečenské a ruské lidové písně v úpravě Tomáše Vtípila a celou inscenaci dokreslují autentické citace z Ruského deníku novinářky Anny Politkovské, které předčítá Pavla Dombrovská, režisérka a herečka v jedné osobě. Politkovská si ho vedla od prosince 2003 do srpna 2005 a podrobně v něm zachytila cestu Ruska k nové diktatuře. Byla zastřelena na podzim následujícího roku v den Putinových čtyřiapadesátých narozenin.
Inscenace je ukázkou funkční politické satiry. Smích obecenstva při sledování absurdních výjevů z ruského prostředí je vzápětí střídán tíživým tichem. Z Putinových cynických komentářů k tragédii v divadle na Dubrovce či v beslanské škole běhá mráz po zádech.
Šedesátiminutová délka inscenace je plně dostačující. Na scéně se pořád něco děje a divák se nenudí. Při delší časové dotaci by hrozilo, že obecenstvo začne být vůči líčeným hrůzám otupělé a vyznění hry ztratí na své síle.
Divadlo Líšeň vytvořilo vskutku jedinečnou a působivou inscenaci, v níž tvůrci kreativním způsobem zachytili problémy, které již od počátku provázejí Putinovu prezidentskou dráhu. V současné době, kdy celá Evropa čelí dopadům ruské invaze na Ukrajinu, je její poselství o to silnější.
Divadlo Líšeň – Pavla Dombrovská: Putin lyžuje. Na motivy Ruského deníku Anny Politkovské. Režie Pavla Dombrovská, loutky Marika Bumbálková, kostýmy a rekvizity Matěj Sýkora a Lenka Jabůrková, výroba scény Luděk Vémola, hudba Tomáš Vtípil. Hrají Luděk Vémola, Štěpán Vémola, Pavla Dombrovská. Premiéra 3. května 2010. Psáno z reprízy 17. listopadu 2022.
Text vznikl v rámci kurzu Tvůrčí psaní a redakční práce na Katedře divadelních studií FF MU.
Autorka je studentkou programů Český jazyk a literatura a Italský jazyk a literatura.
Tak jako se Athéna ve známém mýtu zbavuje Medúzy, i my se mnohdy zbavujeme vlastních vzpomínek a doufáme, že pokud je zatlačíme dost hluboko, konečně na ně zapomeneme. Ale na Medúzu se přece také nezapomnělo...
Inscenácia Škvíry existence Studia Hrdinů, vychádzajúca z deviatich esejí poľskej filozofky Jolanty Brach-Czainy mapuje nepostrehnuteľnú každodennosť a jej vysokú, len tak jednoducho nezachytiteľnú frekvenciu. Slovami autorky, pokiaľ svet delíme na fragmenty, neumožňujeme mu prehovoriť jeho vlastným hlasom.