Co si kdo uvaří, to si taky sní!

Na jevišti divadla Reduty se už po několik měsíců hraje divadelní fraška Sňatky na železnici od rakouského herce, zpěváka a dramatika Johanna Nepomuka Nestoye, která divákovi nejenom polechtá bránici a zvedne náladu, ale zažene krom chmur dokonce i hlad. Jedná se o komediální hru se zpěvem plnou zmatků, omylů, milostných pletek a všemožných nedorozumění.

Povyk, pláč, smích, křik, hádky... Sňatky na železnici patří mezi ten typ her, kdy je těžké děj zpětně převyprávět, třebaže během představení jste se v příběhu celkem dobře orientovali. Děj zde ubíhá rychle a svižně, někdy však nabere opravdu závratné rychlosti a může se stát, že divák za ním začne jaksi zaostávat. Zkusme se na příběh podívat jako na zadání matematické úlohy:

Malíř Patzmann miluje Nanynku. Nanynka je schovanka pekaře Cupáka. Pekař Cupák má také dceru Babetu. Babetu miluje malířův kamarád Edmund. Rodina Cupáků je z Brna.

Zatím je snad všechno v pořádku, divák se orientuje a přijaté informace je lehké zpracovat. Pokračujme dál, tentokrát však z trochu jiné strany:

Ignác a Petr Stimmstockovi jsou bratranci. Bratranci se chtějí ženit. Nechají si dohazovačkou domluvit sňatky a najít ideální partii. Petr si má brát Babetu. Ignác si má brát Terezu. Tereza je shodou okolností taky dcera pekaře, ovšem pekaře Kipfla. Rodina Kipflů je z Vídeňského Nového Města.

Stále se ještě divák drží? Je možné, že už dokonce tuší, kde bude ten háček:

Babeta nechce bratrance Petra. Tereza nechce bratrance Ignáce, protože miluje tovaryše pekaře Kipfla.

A otázky naší poněkud netradiční úlohy zní:

a) Co se stane, když malíř Patzmann unese Nanynku, aby si ji mohl vzít?

b) Co se stane, když se malíř Patzmann rozhodne napomoct sňatku kamaráda Edmunda s Babetou, a proto bratrance Petra Stimmstocka schválně posadí na jiný vlak než ten, kterým by se dostal za svou slíbenou nevěstou do Brna?

c) Co se stane, když daný vlak nejede do Brna, ale do Vídeňského Nového Města, kde pro jistotu očekávají bratrance Ignáce Stimmstocka?

d) Co se stane, když i Ignác Stimmstock dojede do Vídeňského Nového Města?

e) A co se stane ve chvíli, kdy se všichni shodou okolností setkají na jednom místě a všechno praskne?

Ve všeobecném zmatku na pódiu je možné držet se pouze jediné jistoty, a sice kulis, které se po celou dobu představení nemění. Kuchyňská linka, sporák a množství hrnců, z nichž se neustále kouří, jsou opravdu potřebnou kotvou v celkovém chaosu. Postavy mluví přes sebe, křičí, hádají se a jeviště se zdá být až malé pro všechen ten povyk, obzvlášť na závěr, kdy se na scéně sejdou úplně všichni.

Nicméně nadšení ze hry se přenáší z herců na diváky a jelikož Sňatky na železnici jsou skutečně pravou a nefalšovanou fraškou, o humor zde není nouze. I samotní herci si ze hry utahují a nic neberou vážně. Cílem je hlavně pobavit, což se skutečně daří. Hlavní postava, malíř Patzmann v podání Jakuba Svojanovského, se zároveň ve svých výstupech snaží poukázat na problémy společnosti. Je zde patrná sociální kritika plná ironie vůči „tupým a omezeným měšťákům“, kteří jsou v životě zvýhodněni už jen proto, že mají dostatek peněz. A při pohledu na bratrance Ignáce (Tomáš David) a Petra (Ivan Dejmal) Stimmstockovi, kteří opravdu nejsou nejostřejšími tužkami v penálu, musíme dát malíři aspoň trochu za pravdu. Petr Stimmstock třeba skálopevně věří, že skutečně odjel do Brna a nikoli na opačnou stranu do Vídeňského Nového Města a odmítá přijmout pravdu. Jeho postava je obecně velmi komická, protože pro svou naivitu přímo nabádá k tomu, aby si z něj ostatní dělali legraci.

Kromě omezenosti bratranců baví i mluva Babety Cupákové (Hana Drozdová) a jejího otce (Vladimír Krátký), jelikož používají brněnský hantec. Herci navíc schválně přehánějí, aby byl přízvuk opravdu výrazný, a proto nic, co řeknou, nevyznívá seriózně. Je sice poznat, že ani jednomu z nich není tato mluva úplně blízká, takže sem tam repliky působí trochu nepřirozeně, ale i tak vykouzlí úsměv na tváři.

Jednotlivé povahy postav velmi dobře dotváří jejich kostýmy. Babeta s brněnskou mluvou v lidovém kroji, malíř v ušpiněném a barvou postříkaném saku, paruka a líčení Petra Stimmstocka (které mu místo důstojnosti důstojnost jen ubíraly), bohatě nařasená sukně bohaté Terezy, obyčejné pracovní oblečení zcela obyčejného tovaryše pekaře... Stačí jen jeden pohled a hned je jasné, s kým máme na jevišti tu čest.

Co se hru snaží ozvláštnit a učinit ji atraktivnější, je použití projekce během představení. Herce na scéně je možné sledovat i na plátně, ovšem z jiného úhlu pohledu. Na plátno se však promítá jen záznam a i přes veškerou snahu herců si jednotlivé pohledy úplně neodpovídají a působí to trochu rušivě. Projekce děje přináší ve výsledku spíše více škody než užitku a její vynechání by nikomu nevadilo.

Ale největším překvapením je úplné zakončení představení. Nejednou se hlavou mihne myšlenka, jestli na jevišti skutečně vaří, nebo jen nechávají vřít vodu, jestli vůně linoucí se sálem není jen představou. Na konci přijde velmi uspokojující odpověď. Větou „Co si kdo uvaří, to si taky sní!“ pozvou herci obecenstvo na podium, aby se připojilo na hostinu, která se skládá ze všeho, co se mezitím na jevišti uvařilo. A kdo by nechtěl odcházet z divadla s řízkem v ruce? Sňatky na železnici zasytí jak kulturně, tak fyzicky.

Národní divadlo Brno – Johann Nepomuk Nestroy: Sňatky na železnici. Překlad Václav Cejpek, režie Martin Čičvák, dramaturgie Milan Šotek, scéna Tom Ciller, kostýmy Nina Stillmark, hudba Mario Buzzi. Hrají Tomáš David, Ivan Dejmal, Petr Bláha, Jakub Svojanovský, Vladimír Krátký, Hana Drozdová, Petra Lorencová, Martin Sláma, Veronika Lapková, Martin Veselý, Tereza Groszmannová, David Kaloč. Premiéra 4. června 2021. Psáno z reprízy 1. prosince 2022.

Text vznikl v rámci kurzu Tvůrčí psaní a redakční práce na Katedře divadelních studií FF MU.
Autorka je studentkou programu Matematika v plánu Statistika a analýza dat.