Bídníci mezi námi

Tvorba Michala Háby je význačná svými politickými prvky. Ať už Hába pracuje s texty historickými nebo současnými, vždy mají určitý politický přesah, aplikovatelný na aktuální světové nebo evropské dění a problematiku současné společnosti. S oblibou mísí žánry nebo si dělá legraci z vlastních interpretací. Jak se sám vyjádřil pro Český rozhlas, chce lidi vyprovokovat k přemýšlení i za cenu toho, že se naštvou. Mezi další jeho režisérské počiny se řadí například Maryša, Kdo se bojí Virginie Wolfové, Lakomec nebo Černá voda, uvedeny v Klicperově divadle v Hradci Králové.

Bídníci nejsou výjimkou. Režisér se v inscenaci zaměřuje na společenskou nerovnost napříč sociálními vrstvami, zabývá se tématy jako jsou tzv. matky samoživitelky, chudí versus bohatí a jak odlišná dilemata přináší naše sociální postavení. Hlavní a vedlejší postavy oplývají obrovskou škálou dobrých i špatných vlastností, které se v mnohém podobají protagonistům původního díla Victora Huga. Postavy jsou dokonce i pojmenovány po těch románových, takže pokud má divák určité povědomí a v díle se alespoň zhruba orientuje, snadněji pochopí symboliku a nenápadné narážky, které se průběžně objevují po celou dobu inscenace. Například se herci často dávají do zpěvu části světoznámé písně Jeana Valjeana „Two four six oh one“.

Zajímavým prvkem inscenace není jen symbolika, ale například i využití techniky live cinema. Herci si předávají kameru za dřevěnou stěnou, na kterou se promítá to, co zrovna natáčejí. Jako umělecký záměr je to rozhodně poutavé zpestření celého představení, ale vzhledem k nestabilitě kamery (předávání z rukou do rukou, měnění úhlů) se může citlivějším divákům dělat nevolno.

Scénografie inscenace je velmi jednoduchá. Jeviště je zcela prázdné a až na zmíněné live cinema je veškerá pozornost upřená jen na herce. Ti si občas donesou drobnější rekvizity jako například kbelík nebo flintu. V samém závěru představení ale herci sundají dřevěná prkna ze stěny v pozadí jeviště a začnou je skládat jedno na druhé a vytvářet tím barikády. Kostýmy jsou moderní. Jean Valjean, ztvárněn Davidem Tišerem, je oblečen v béžové teplákové soupravě, kterou v průběhu hry změní v béžový oblek, Madame Thénardier, již představuje herečka Růžena Dvořáková, má na sobě zelené šaty a Zdislava Začalová v roli Eponine zelený svetr a tričko. Zelená barva může znázorňovat jedovatost jejich povah. Mladá Cossette, kterou hraje Sabina Šlachtová je také ze začátku hry oblečená v béžové teplákové soupravě, znázorňující chudobu. Ovšem na konci inscenace změní kostým na růžovou sukni a mašli ve vlasech.

Celá inscenace má naprosto epizující závěr v podobě snahy popravit samotného Victora Huga. Postavy formou dialogů kritizují určité prvky romantického díla, které by se v dnešní společnosti daly označit za sexistické. Naťukávají téma feminismu, rovnosti pohlaví, ale s pokorou a úctou ke spisovateli. Chápou totiž, že za jeho literárního působení byla tato témata ještě v plenkách. Na „usmíření“ si po kritickém okénku všichni připijí na lásku a celá inscenace končí narážkou na queer tématiku: „Láska má mnoho podob.“

Hábovu inscenaci charakterizují dobře zpracované aktuální problémy dnešní společnosti, odkazy na původní Bídníky, drzé otázky a obrovská citlivost, s níž tyto otázky otevírá.

Divadlo Husa na provázku – Victor Hugo, Michal Hába: Bídníci. Režie Michal Hába, dramaturgie Martin Sládeček, výprava Adriana Černá, hudba Jindřich Čížek, asistenti režie Marek David a Martin Modrý. Hrají Růžena Dvořáková, Pavlína Matiová, Sabina Šlachtová, Zdislava Začalová, Nikolas Ferenc, Milan Holenda, Dušan Hřebíček, Dominik Teleky, David Tišer. Premiéra 29. dubna 2022. Psáno z reprízy 11. listopadu 2022.

Text vznikl v rámci kurzu Tvůrčí psaní a redakční práce na Katedře divadelních studií FF MU.
Autorka je studentkou programu Divadelní studia.