Posledním off-programovým představením letošního divadelního festivalu OST-RA-VAR se stala inscenace Pekingská kachna. Její uvedení probíhalo v komorním, nezávislém prostoru Staré arény, jež už několikrát přesvědčil o tom, že je scénou mladých hereckých talentů.

V rámci 21. ročníku OST-RA-VARu se jako svou třetí a poslední inscenaci Divadla Petra Bezruče uvedlo Krásku z Leenane Martina McDonagha v režii Janusze Klimszi. Tragikomedii plnou hádek, promarněných lidských snů i spousty emocí deroucích na povrch. Tak se uvedla Klimszova Kráska.

V inscenaci Národního divadla moravskoslezského se na příkladech dvou odlišných kulturních modelů – prozápadního polského království a zaostalého Ruska, tematizuje životní zápas Cara Dimitrije Ivanoviče. Tragika onoho boje spočívá v mocenských intrikách, ale i v nerozhodnosti samotného cara. Drama Adolfa Nowaczyńského právě tuto tematickou linku nabízí.

K lidskému neporozumění a absurditě byrokracie se v Ostravě přistupuje se smyslem pro humor i existenciální vážností.

Na scéně replika sterilního kancelářského prostoru éry normalizace. Po rozsvícení světel do kanceláře vstupují postavy v tmavomodrých monotónních oblecích a kostýmcích.

Velký sešit, dle románů maďarské spisovatelky Agoty Kristof (Velký sešit, Důkaz, Třetí lež) zdramatizovaných Marií Špalovou, uvedlo Divadlo Petra Bezruče v režii Mariána Amslera.

Koncept režiséra Lukáša Brutovského zahŕňal využitie vyše 1 300 pohľadníc zo 70. a 80. rokov minulého storočia. Najzaujímavejšie príbehy sa potom dostali do úzkeho výberu, kde sa ich kombinovaním následne formovala inscenácia. Predstavenie má pritom podobné vlastnosti ako pohľadnica – jedná sa o krátke odkazy prezentované prevažne ako monológy s jasným adresátom: divákmi. Dielo preto treba vnímať ako farebnú koláž takýchto jednotlivých pohľadníc. Ako však pôsobí celok?

Režisér Janusz Klimsza je podepsaný hned pod čtyřmi tituly letošního OST-RA-VARu – Mátový nebo citron aneb Lupič v nesnázích, Teď mě zabij, Hodina před svatbou a Kráska z Leenane. Inscenace Hodina před svatbou, s podtitulem O peníze jde až v první řadě, kterou uvádí Národní divadlo moravskoslezské, se jeví jako nejslabší kus ze všech čtyř jmenovaných. Dramatický text převedený na jeviště se rozplývá do ztracena a často se tím odhalují jeho slabiny.

Festival se nám přehoupl do druhé poloviny a máme zde předposlední den – čtvrtek. Dnes sice počasí tolik nepřeje, a tak je naopak příjemné zavrtat se do sedaček v hledišti a užívat si představení. Kdo včera večer ještě zůstal na off program Koncert v pytli v Cooltouru, má během prvního představení čas nabrat síly na zbytek dne. Tak pozor, pohodlně se usaďte, pohádka začíná:

A je to tady. Poslední den letošního ročního sympatického ostravského festivalu Spectaculo Interesse je za námi. Za celý týden jsme mohli vidět všemožné podoby loutkového divadla, představení pro děti i ryze pro dospělé, neživé aktéry z tradičních i netradičních materiálů, malé i ohromné. Odjíždím potěšena, inspirována a unavená. Bylo to krásné, ale bylo toho tak akorát. Ještě se ale na chvíli pojďme vrátit k závěrečnému dni.

Středeční den byl oproti deštivému úterku jasný a slunečný. Ranní procházka do divadla jen přispěla k nabrání pozitivní energie na další festivalový den, avšak v útrobách divadla tomu bylo jinak. Tento den byl ve znamení recyklace, smrti a hledání sama sebe.

Už po dvanácté se do Ostravy sjíždějí loutkáři a milovníci divadla z celého světa a město je zatím vítá příjemným počasím babího léta. Je tady další Spectaculo Interesse a s ním i týden naplněný rozmanitými podobami loutkářského umění pro malé i velké.

V pondělí se loutkářský program Spectacula Interesse rozjel naplno. Vedle hlavního programu, tento den patřící zahraničním hereckým dvojicím, plně nastartoval i off program. Pro děti jsou během dne připraveny aktivity v šapitó na výstavišti, rádi diskutující milovníci divadla mohou navštěvovat pravidelné poobědové LoutKECy v Loutkové kavárně a večery trávit s Loutkami v pytli v Cooltouru, kde na ně čeká každý den jiné představení. Rozmanitost každým coulem.

V úterý se Ostrava rpobudila do deštivého podzimního dne. Zdá se, že babí léto je definitivně fuč a polovina letošního Spectaculo Interesse téměř taky. Utíká to rychle.

Poslední festivalový den a jeho poslední představení mělo být třešničkou na dortu celého pětadvacátého ročníku plzeňského Divadla. Pro mě se tak stalo. Ale popořadě.

Kdyby neexistovalo divadlo, museli bychom si ho vymyslet.