Spectaculo Interesse 2017- Den čtvrtý

Středeční den byl oproti deštivému úterku jasný a slunečný. Ranní procházka do divadla jen přispěla k nabrání pozitivní energie na další festivalový den, avšak v útrobách divadla tomu bylo jinak. Tento den byl ve znamení recyklace, smrti a hledání sama sebe.

Recyklací se inspirovala inscenace Plastic pracující s loutkami z plastových tašek. S tímto cestovně úsporným nápadem se nám přijela představit kanadská divadelní skupina Théâtre Puzzle v zastoupení Csaby Raduly a Pavly Mano. Dvojice herců divákům ukázala, že s trochou fantazie, šikovnosti a odvahou se dá udělat divadlo i z obyčejných „igelitek“, které se hromadí v každé domácnosti. Nejen, že obecenstvo zasvětili do tajů vzniku takových „plasťáků“, ale pak následovalo představení o dvou sáčkových stvořeních, jež objevují svět kolem sebe. S požíráním plastů rostou a nabývají na síle, soutěží mezi sebou, kdo toho pozře víc, navzájem se škádlí a zkouší, co jim jejich sáčkové tělo dovolí. Šustící stvořeníčka si dětské publikum získala. Aktéři neopomenuli ani diváka dospělého, pro něhož si připravili pár gagů, které zůstaly dětskými oči přehlédnuté. I když byla inscenace v angličtině, její nonverbální část bohatě k pochopení příběhu stačila. Ráda bych vyzdvihla precizní vedení loutkových pytlů v mnoha detailních pohybech.

Zkusit přemýšlet o smrti trochu jinak, a přitom toto citlivé téma podat dětem, dokázalo slovinské Lublaňské loutkové divadlo v režii Fabrizia Montecchi, jednoho z předních mistrů stínohry. Světem života a smrti diváka provedla inscenace Račka, Smrt in tulipan (Kačenka, smrt a tulipán). Příběh o setkávání, přátelství, ale i loučení byl nabitý emocemi. Chvíli měl divák chuť se smát a hrát si spolu s loutkami, poté jej zas dokázaly dojmout k slzám. Pohádkové prostředí, rybníček s vodou, stromy, louka, světlušky, vtáhlo diváka do děje. Loutky, jež měly neobvyklý, ale oku lahodící rukopis byly používány v mnoha stínových variantách a tak aktérky Polonca Kores a Martina Maurič Lazar stále překvapovaly novými možnostmi, jak příběh s loutkami převyprávět.

Ani odpoledne neztrácí krásné počasí na intenzitě, se stejnou intenzitou se do festivalového dne vrhá i inscenace Coulrophobia. Co to je? „Coulrobfobie je abnormální nebo přehnaný strach z klaunů,“ informuje festivalový program k inscenaci. „Strach se získává většinou z osobní negativní zkušenosti s klauny…“ Možná bohužel, možná bohudík, je docela možné, že během představení začalo trpět coulrobfobií mnohem více lidí, než do té chvíle statistiky uváděly. Britská společnost Pickled Image v zastoupení Dika Downeyho a Adama Blakea vystřelila na festival s klauniádou jako s neřízenou střelou. Oba hlavní hrdinové – klauni Dik a Adam se ocitají ve zvláštním kartonovém světě. Rádi by objevovali tento svět sami, ale jejich kroky ovládá malý lstivý klaun Poco. Vše se tak musí řídit přesně podle napsaného scénáře. Kartónová scénografie propracovaná do nejmenších detailů, se zjevila na ostravském jevišti opravdu jako z jiného světa. Dik a Adam diváka neustále překvapovali tím, co vše se ještě dá z kartónu vyrobit. Aktéři vedli celé představení v úzké interakci s divákem a bravurně si dokázali poradit s jakoukoli improvizací, většina publika s nimi šla od začátku do konce. Dokonalost inscenace však strádala sérií občas trapných, nevkusných či nesmyslných gagů/scének, které vždy shodili předešlou výstavbu dobrých vtipů. Závěrečná předvídatelná exhibice nahoty obou aktérů na scéně, zbytečná a nevkusná, dopomohla k  velkým ovacím převážně publika mladšího nebo publika naladěného na klaunskou vlnu.

Ještě než se měl divák čas oklepat z uřvané klauniády, představilo se nám nizozemské loutkové divadlo Cartouche Theater met Marionetten s inscenací Sonate a quatre mains (Sonáta pro čtyři ruce). Autoři a zároveň loutkovodiči Adriaan Coumou a Lucas Goudzwaard se rozhodli pracovat s magicko-realistickými obrazy holandských a belgických malířů z první poloviny minulého století. Představili nám devět výjevů, při nichž pracovali s různými loutkovými technikami (od klasické marionety až po masku). Temné prostředí alternativní scény, ponuré a myšlenkovo-významové výjevy na scéně a hudba podtrhující situace působily velice těžce a ospale. Tomu dopomáhalo i opakování při střídání obrazů: zatáhnutí opony, tma, roztáhnutí opony, světlo, hudba a tak stále dokola všech devět obrazů. Co ovšem diváka nenechalo rozhodně usnout, byla variabilita způsobů využití loutek, jejich technické ovládání a významy jednotlivých scén.

Dnešní zvláštně pesimisticko-myšlenkovo-recyklační den uzavírá inscenace Anywhere (Kdekoli) francouzské divadelní společnosti Théâtre de l´Entrouvert. Jak již sám program napovídal, autorka inscenace Elise Vigneron pracuje s loutkou z ledu. Netypický materiál vyvolával v obecenstvu nedočkavost a zvědavost až do začátku představení. A opravdu program nelhal, Spectaculo Interesse byl v dnešním roce svědkem práce s ledem na jevišti. Led nebyl jediným přírodním materiálem, jenž se na jevišti objevil, skupenství pevné se v průběhu měnilo na skupenství kapalné a plynné, což symbolizovalo vedle koloběhu přírody i koloběh života lidského a jeho pomíjivost. Pomíjivost této inscenace je ještě fatálnější než v inscenacích ostatních. Všechny podoby vody se setkávají v jezeře obklopeném břidlicí. Příběh inspirovaný románem Oidipova cesta Henryho Bauchaua vypráví cestu a pocity Oidipa (loutka z ledu) za doprovodu své dcery/sestry Antigony (Elise Vigneron). Precizní pohyby loutky (Sarah Lascar), práce se světlem, hudbou a zvukem zmíněných přírodnin vytvořily pro všechny nezapomenutelný zážitek a představení se oprávněně stalo zlatým hřebem večera.

Théâtre Puzzle, Kanada – Csaba Raduly, Pavla Mano: Plastic. Hudba Petya Nedeva, hrají Csaba Raduly, Pavla Mano. Psáno z reprízy 4. října 2017 na festivalu Spectaculo Interesse 2017.

Lutkovno Gledališče Ljubljana, Slovinsko – Wolf Eribruch: Račka, Smrt in tulipan. Režie Fabrizio Montecchi, design stínových loutek Federica Ferrari, hudba Mitja Vrhovnik Smrekar, autor písně Jera Ivanc. Hrají Polonca Kores, Martina Maurič Lazar. Psáno z reprízy 4. října 2017 na festivalu Spectaculo Interesse 2017.

Pickled Image, Velká Británie – Dik Downey, Adam Blake: Coulrophobia. Režie John Nicholson, design Pickled Image, Emma Powell, loutky Dik Downey a Emma Powell, kostýmy Linda Anneveld, scénografie Emma Powell, hudba Simon Preston. Psáno z reprízy 4. října 2017 na festivalu Spectaculo Interesse 2017.

Cartouche – Theater met Marionetten, Nizozemsko – Sonate a quatre mains. Scéna a loutky Theater „Cartouche“, hudba Arvo Pärt, Claudio Monteverdi, Erik Satie, Astor Piazzolla. Hrají Adriaan Coumou, Lucas Goudzwaard. Psáno z reprízy 4. října 2017 na festivalu Spectaculo Interesse 2017.

Théâtre de l´Entrouvert, Francie – Anywhere. Koncepce, scénografie a režie Elise Vigneron, režie Hélène Barreau, dramaturgie Benoit Vreux, hudba Pascal Charrier (kytara), Robin Fincker (saxofon), Sylvain Darrifourcq (bubny), Julien Tamisier (klavír), Franck Lamiot (zvukař). Hrají Elise Vigneron, Sarah Lascar. Psáno z reprízy 4. října 2017 na festivalu Spectaculo Interesse 2017.