Divadlo Plzeň 2017 - Den pátý

Poslední festivalový den a jeho poslední představení mělo být třešničkou na dortu celého pětadvacátého ročníku plzeňského Divadla. Pro mě se tak stalo. Ale popořadě.

Den se započal představením Bludiště seznamů, mluvené opery. Tvůrci Jiří Adámek a Martin Smolka se nechali inspirovat knihou Umberta Eca nesoucí stejný název. Čtyři herci ze skupiny Boca Loca Lab přednášejí nejrůznější seznamy, ať už je to výčet časových jednotek nebo Morseovy abecedy. Přednes chvílemi odlehčuje homonymie a následující překvapivá pokračování. Přicházejí další a nové výpočty všeho možného, až se z recitování stane předzpěvování bez tematického vymezení, občas s recitativním odskokem, za doprovodu smyčcového kvarteta, klavíru a harfy. Člověk přestává vnímat obsah slov, vyniká melodičnost jazyka a jeho hudebního doprovodu, který osciluje mezi jemností a důrazností. Občas k performerům přichází Jan Mikušek, operní pěvec, a propůjčuje představení témbr svého profesionálně školeného hlasu. Rozum zůstává stát nad schopností herců vychrlit ze sebe tolik dadaistických vět a co víc, udržet při tom zpěvnou intonaci i divákovu pozornost.

Slovácké divadlo uvádí: Měsíc nad řekou Fráni Šrámka v režii Anny Petrželkové. Nejvýraznější na celé inscenaci jsou kostýmy a scénografie. Všechny postavy, když už ne kompletně celé, tak alespoň v detailu, mají v kostýmu zelenou barvu. Zelenou jako vodní hlubina. První půlka se odehrává v jakémsi vodnickém doupěti, kde se něco vaří pod hrncem a učitel Brožík, coby rybář, se chodí ucházet o Slávku. V druhé půli se scéna mění na školní klasu. Skrz posazení do lavic a přesedávání se rozehrávají dialogy mezilidských vztahů, včetně bezpočtu situací nekorespondujících přímo s textem. Do inscenační úpravy dramatu jsou přidána nová témata, umožňující číst hru očima dnešního světa. Slávka není úplně nevinné, čisté děvče a paní Hlubinová se ráda napije. Petra Staňková v roli Slávky hraje jako o život. Neustále rozpustilá a občas prohnaná, umí ale být i citlivá a starostlivá. Zbytek ansámblu není pozadu. Inscenace pro dnešního diváka přístupná, zejména právě kvůli své modernosti, která ale patrně umí i pohnout žlučí.

Oním posledním představením byl Smutek belgické režisérky a autorky scénáře Anne-Cécile Vandalem. Smutek je také jméno dánského ostrova, na němž po zkrachování jatek zůstalo jen osm stálých obyvatel. Sedm, poněvadž ihned na začátku představení naleznou na vlajkovém stožáru oběšenou ženu. Na pohřeb přijíždí její dcera, šéfka Strany, zjevně pravicové a rozehrává hru plnou úplatků, vydírání a nenávisti. Příběh je pojat jako černá, trošku mysteriózní, komedie. Na hudební nástroje hrají dva zombie, kteří se při pohybu mezi instrumenty šourají po jevišti, nebojí se i strčit do smrtelníků, aby si udělali škodolibou radost. Oběšená paní zpívá. Zpívá také jedno děvče, jež má být mstitelkou mrtvé, ale je nakonec nemilosrdně využito političkou pro propagandistický protiuprchlický film. Při závěrečných titulcích zjišťujeme, že film půjde do kin na začátku roku 2018 a Strana o pár měsíců později vyhraje volby. A divák neví… Jak to teda bylo? Nebo bude? Inscenace dávkuje své jasné poselství postupně a nenápadně (a víceméně až na samém konci). Detektivní thriller se stává parodií a v úplném závěru končí jako horor. Horor o apatii, nenávisti, neodůvodněného strachu z neznámého a síle lidské hlouposti.

Jsem velmi ráda, že se některé soubory/tvůrci neváhají vyjádřit k současné (uprchlické) situaci, dle mého soudu zásadní. Neboť se zde nejedná pouze o řešení „problému“, ale o principiální otázky, mající dosah i mimo tuto sféru. Vlastně se nejedná pouze o lidi, pro nás jen jistou homogenní hmotu, těžko představitelnou, ale samozřejmě se postoje k tomuto tématu musejí promítat i do stanovisek ohledně všech dalších i obecnějších vrstev. Jistá pochybnost pro mě ovšem tkví v tom, že v hledištích divadel jsou názory představené v takových představeních přijímány jako zjevné. Ale alespoň přibývají argumenty k následnému předávání jiným, jakkoliv nelehkému.

Boca Loca Lab – Martin Smolka, Jiří Adámek: Bludiště seznamů. Režie Jiří Adámek, scénografie Ivana Kanhäuserová, zvukový design Jan Veselý, Eva Hamouzová, světelný design Jan Kalivoda, Ivana Kanhäuserová. Hrají Vendula Holičková, Bára Mišíková, Pavol Smolárik, Daniel Šváb, Jan Mikušek. Premiéra 27. června 2017. Psáno z reprízy 17. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

Slovácké divadlo – Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou. Režie Anna Petrželková, úprava Anna Petrželková, Iva Šulajová, dramaturgie Iva Šulajová, výprava Eva Jiříkovská, hudba Mario Buzzi. Hrají Tomáš Šulaj, Jiří Hejcman, Zdeněk Trčálek, Irena Vacková, Petra Staňková, Tereza Hrabalová, Martin Hudec, David Macháček, Vladimír Doskočil, David Vacke, Petr Žajdlík, Roman Lacina, Jakub Vrága. Premiéra 4. března 2017. Psáno z reprízy 17. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

Das Fräulein (Kompanie) – Anne-Cécile Vandalem: Smutek. Koncept, text, režie Anne-Cécile Vandalem, hudba Vincent Cahay, Pierre Kissling, scéna Ruimtevaaders, zvuk Jean-Pierre Urbano, světelný design Enrico Bagnoli, kostýmy Laurence Hermant, video Arié van Egmond, Fédérico d’Ambrosio, kamera Fédérico d’Ambrosio/Lou Vernin. Hrají Vincent Cahay, Anne-Pascale Clairembourg, Epona Guillaume, Séléné Guillaume, Pierre Kissling, Vincent Lécuyer, Didier de Neck, Catherine Mestoussis, Jean-Benoit Ugeux, Anne-Cécile Vandalem, Françoise Vanhecke. Premiéra 10. dubna 2016. Psáno z reprízy 17. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.