Předposlední představení letošního festivalu ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR patřilo Divadlu Petra Bezruče a jejich nastudování známého titulu Spalovač mrtvol. Stejnojmenná groteskně hororová novela Ladislava Fukse vyšla poprvé v roce 1967. O pouhý rok později vznikl v režii Juraje Herze dnes už legendární stejnojmenný film s nezapomenutelným Rudolfem Hrušínským v hlavní roli a výtečnou kamerou Stanislava Miloty. Snímek zaznamenal velké úspěchy na mezinárodním poli, u nás se z něj bohužel na několik let stal film trezorový.

Schillerovo drama Úklady a láska se na dramaturgický plán Divadla Petra Bezruče dostalo jako náhrada za původně plánovanou Ibsenovu Noru. Režisér Mikoláš Tyc zasadil inscenaci do prostředí sportovního stadionu, avšak takováto aktualizace, bohužel, nefungovala s dramatickým textem.

Komorní scéna Aréna v minulé sezoně, na začátku roku 2016, uvedla inscenaci hry Urse Widmera o vrcholových manažerech, jež byli nečekaně vyhozeni z lukrativních pozic ve velkých korporacích. V rámci festivalu OST-RA-VAR byla inscenace z repertoáru Arény vybrána společně s Ibsenovou Divokou Kachnou, Vianovými Budovateli říše a Lidskou tragikomedií Ladislava Klímy.

Inscenovat nedramatický text se prostě někdy nevyplácí. Zvláště, převádí-li se do scénické podoby tak specifické dílo, jako je román Telurie současného ruského autora, Vladimíra Sorokina.

Pro Alfreda Jarryho byl údajným předobrazem ústřední postavy Otce Ubu jeho pedagog, jímž Jarry opovrhoval. Inscenace Jana Friče v Národním divadle moravskoslezském se snaží zobrazit hlavní postavu jako určitý odolný typ přízemního oportunisty zdánlivě odnikud. Otec Ubu se u Friče stává odrazem celé společnosti, potažmo jednotlivců, jež mu svou přezíravostí umetají cestičku k uchopení moci, a z Otce Ubu se zničehonic stává Král Ubu.

Historické drama Williama Shakespeara v Divadle Petra Bezruče nastudovala jeho umělecká šéfka Janka Ryšánek Schmiedtová. Ačkoliv uvádí notně zkrácenou verzi hry, délka náročného představení se i tak blíží třem hodinám.

Druhým titulem na letošním OST-RA-VARu byla inscenace z Divadla Petra Bezruče Fligny, koks a fachmani. Jednalo se o grotesku plnou černého humoru, násilí, svalů a poetiky vulgarismů. Ve sto dvaceti minutách jsme mohli sledovat partu gangsterů na slovo vzatých, kterak se snaží profesionálně, ale také velmi netradičně, vykrást opuštěný zámek. A podařilo se jim to?

Dámy a pánové, přistupte blíže. Stanete se svědky nevídaného. Během dnešního večera se vám představí mnoho umělců, jejichž čísla jsou světově ojedinělá. Dovolte mi, abych vám představila inscenaci Hostinec U kamenného stolu, pro jejíž uvedení se rozhodlo Národní divadlo Moravskoslezké v režii Tomáše Jirmana. Těšit se můžete mimo jiné na divadelní divu Ninču Majšajdrovou, jež vás bude provázet celým večerem, dále zpěvačku Mayen Calhotti a mnoho dalších a to vše za doprovodu kapely Džez Gipsy Boys.

Závěr středečního večera patřil Divoké kachně v Komorní scéně Aréna. Inscenace Ibsenova symbolistního dramatu o hledání místa v životě a jeho smyslu v režii Davida Šiktance se v programu prvního festivalového dne stala vrcholem nejen při pohledu na hodinky.

Hra Pověření proslulého východoněmeckého postmoderního dramatika Heinera Müllera jistě vzbudila v programu letošního ročníku PDFNJ nemalou pozornost. Müller nepatří ke kánonu často inscenovaných německých autorů i přesto, že se jeho texty svou nevázanou formou a filozofičností různorodým interpretacím samy otvírají. Možná však právě tato skutečnost klade tvůrcům v inscenování jisté překážky. Text potřebuje nejen převést na scénu, ale žádá si dostatečně nosné tělo, na němž jeho poslání vynikne. Inscenace Pověření ve zpracování činohry Staatstheater Hannover v koprodukci s Ruhrfestspielen Recklinghausen je vzpomínkou na mnohé mrtvé.

Pražská divadelní stagiona Venuše ve Švehlovce v prostorách bývalého kina se sama identifikuje jako „sluj pro současné živé umění“. Člověk zde může narazit opravdu na leccos divadelně velmi progresivního, což často vyžaduje na české poměry relativně otrlého diváka. V minulé sezóně zde vznikla inscenace Pornogeografie souboru Lachende Bestien v režii Michala Háby.

21. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka byl zahájen inscenací Hamleta snoubící umění dvou velkých tvůrců. Kanonizovaného Shakespeara v interpretaci současného významného německého režiséra Thomase Ostermeiera, uměleckého vedoucího berlínské Schaubühne. Klasické scény a děj Hamleta snad již nikoho nemohou překvapit, ani dojímat, a proto se na způsobu jeho zpracování jistě projeví opravdový režijní um.

Vždycky, když vyrážím do Ostravy, těším se. Z nějakého, mne samotné neznámého důvodu, mám to hornické město na severu nepředloženě ráda. Zřejmě lví podíl na tom má fakt, že sem zajíždím především na kulturní akce, které tady prostě a jednoduše pořádat umí. Vždy s nadšením, otevřeností a kvalitní dramaturgií. Potvrdil to i letošní druhý ročník festivalu autorského divadla a současného umění NORMA, odehrávající se letos v prostorech bývalého obchodu Bauhaus.

Stejně jako začátek, tak i závěr festivalu Janáček Brno patřil domácímu souboru opery Národního divadla Brno. Jako symbolická tečka za letošním ročníkem byla uvedena divácky oblíbená Její pastorkyňa. Půvabná opera vyprávějící příběh romantické, ale i tragické lásky moravské dívky Jenůfy.

Ambiciózní dramaturgie festivalu Janáček Brno uvedla v jednom večeru dvě moderní opery, jaké často na českých jevištích neslýcháme.