OST-RA-VAR 2016 - Úklady a láska

Zápas na sportovním stadionu

Schillerovo drama Úklady a láska se na dramaturgický plán Divadla Petra Bezruče dostalo jako náhrada za původně plánovanou Ibsenovu Noru. Režisér Mikoláš Tyc zasadil inscenaci do prostředí sportovního stadionu, avšak takováto aktualizace, bohužel, nefungovala s dramatickým textem.

Otázkou zůstává, zda je v současnosti Schillerovo drama vůbec aktuální a o čem ho lze vlastně hrát. Dnes už se jen těžko někdo ztotožní s postavou Louisy, která po ztrátě Ferdinanda chce spáchat sebevraždu. Aktuální však zůstává hra o moci. Ministr s téměř neomezenými možnostmi, jehož poskokové udělají přesně to, oč je žádá. Neštítí se ničeho, tlačí syna do manželství, jen aby si tím ukotvil svou pozici. Tyto jeho machinace a zneužívání vlivu (chce protlačit Ferdinanda na velvyslanectví) to je téma, na něž divák reaguje i v dnešní době. Pro zdůraznění této linie režisér Tyc umocnil postavu maršálka Von Kalába (Ondřej Brett), jenž se svou pílí dostal až do nejvyšších kruhů a snaží se zde udržet za každou cenu. Představuje bezpáteřní figurku myslící jen na sebe a svůj prospěch. Další nestárnoucí vrstvu tvoří mezilidské vztahy a jejich postupná destrukce ovlivněná mocenskou hrou. Bohužel se inscenačnímu týmu nepodařilo tuto vrstvu udržet a nezabránili rozpadu inscenace do mnoha mikrosituací, což nabouralo celkový dojem z díla.

Scéna Karla Čapka situuje děj na sportovní stadion členěný do čtyř pater. V úvodním obrazu odráží patra společenské postavení jednotlivých postav. Miller (Stanislav Šárský) se svou rodinou sedí na nejnižším stupni (jelikož se jedná o zástupce měšťanstva), ministr von Walter (Jan Vlas) vévodí patru nejvyššímu, do kterého Čapek umístil budovu se salónkem. Prostředí nejvyšší společnosti navozuje také mnoho lahví whiskey či blýštivý konfetový závěs v pozadí. Přesně mezi ministrem a Millerovými stojí major Ferdinand (Milan Cimerák). Tato úvodní misanscéna je však velmi brzy porušována a hierarchie postav není dodržena. Zásadní moment inscenace nastává v okamžiku, kdy se Louisa (Pavla Gajdošíková) vzdá vztahu s Ferdinandem. V tomto okamžiku začíná postupná destrukce scény, ale i mezilidských vztahů. Postavy scénu demolují (Ferdinand hází sedačkami) až zbude jen prázdný stadion. Zápas skončil a zbývají jen následky...

Stejně jako scéna i kostýmy Anety Grňákové jsou současné a mnohdy se v nich odráží povaha postav. Ministr jako uhlazený politik v dobře padnoucím obleku kontrastuje se svým rebelským synem Ferdinandem v kožené bundě. Muzikant Miller a jeho žena naopak působí jako ze 70.let, což odkazuje k jejich sociální vrstvě. Postavu Louisy určují bílé tenisky symbolizující její čistotu. S ní kontrastuje Lady Milfordová (Markéta Haroková) ve vysokých podpatcích, luxusních šatech a špercích. Avšak za vzhledově nejpropracovanější lze považovat postavu dvorního maršálka Von Kalába. Tento sebestředný homosexuál libující si v pomluvách a zakládající si na svém vzhledu chodí v černém vzorkovaném saku a růžových kalhotách. Významným detailem jsou jeho boty, které mají okopané špičky a také mastná přehazovačka, jenž mu dodává na úlisnosti. Tyto drobné detaily poukazují na fakt, že se maršálek pohybuje ve vyšších kruzích, ale pravděpodobně z nich nepochází.

Za problematickou část inscenace lze považovat herecké výkony. Ty až na výjimky byly výborné, ale styly jednotlivých herců se natolik liší, že vůbec nešly dohromady. Mile překvapil představitel Ferdinanda Milan Cimerák, jemuž se podařilo výstižně vykreslit Ferdinandův vývoj od zamilovaného mladíka až k zlomenému muži dohnanému k sebevraždě. Obdobným vývojem prošla i Louisa Pavly Gajdošíkové, kontrastující svým poměrně civilním projevem s hysterickou a patetickou lady Milfordovou Markéty Harokové. Jak již bylo zmíněno, všechny výkony byly dobré až na jeden. Jan Vlas v roli ministra Von Waltera působil velmi ploše a chvílemi nevěrohodně.

Inscenace byla plná inovativních nápadů, např. Ferdinand podá Louise jed v limonádě, avšak bohužel jako celek nefungovala. Scéna se nesešla s dramatickým textem a režijně nebyla dodržena její naznačená hierarchie. Mikoláš Tyc a Daniela Jirmanová měli zvolit razantnější textové úpravy, díky nimž by některé scény nebyly rozvleklé a napomohlo by to i tempu celé inscenace.

Divadlo Petra Bezruče – Fridrich Schiller: Úklady a láska. Režie Mikoláš Tyc, dramaturgie Daniela Jirmanová, scénografie Karel Čapek, kostýmy Aneta Grňáková, hudba Jiří Hájek, hrají Milan Cimerák, Jan Vlas j.h., Ondřej Brett, Markéta Haroková, Dušan Urban, Stanislav Šárský j.h., Kateřina Krejčí, Pavla Gajdošíková/Sarah Hlaváčová, Markéta Matulová. Premiéra 15. ledna 2016. Psáno z reprízy 8. prosince 2016 v rámci festivalu OST-RA-VAR.