V rámci festivalu Zaráz 2023 jsme měli příležitost zhlédnout reprízu Bouře z pera nejznámějšího alžbětinského dramatika Williama Shakespeara. Toto poslední drama zmiňovaného autora představil zlínskému publiku v Městském divadle Zlín režisér Josef Morávek ve spolupráci s dramaturgem Vladimírem Fekarem. Pro reflexi této inscenace jsme si zvolily experimentální metodu polemického dialogu.

Limonádový Joe se už od čtyřicátých let minulého století těší velké oblibě diváků nejen na divadelních prknech, ale díky Oldřichu Lipskému se příběh fiktivní parodické postavy dostal i na televizní obrazovky. Téměř notoricky známé předlohy Jiřího Brdečky se ve Slováckém divadle chopily režisérka Martina Schlegelová s dramaturgyní Ivou Šulajovou a upravily text pro své divadelní pojetí.

Audrey Waltersová přijíždí na venkov se svou dcerou a manželem z rušného Londýna, aby se zde usadili v domě jejího dětství a přivedli k životu i přilehlou chátrající zahradu, která byla v minulosti nejkrásnějším místem široko daleko. Ženina touha po obnově slavného Albionu má ale postupně destruktivní dopad na životy jejích nejbližších. Inscenací Albion podle dramatu Mikea Bartletta zahájilo Městské divadlo Zlín již šestý ročník divadelní přehlídky Zaráz.

Namísto širáku, kordu a pláště vyholená hlava, kožená bunda a mikrofon. A také kožní onemocnění – rudá skvrna na obličeji tvarem evokující stín notoricky známého velkého nosu. To je Cyrano z Bergeracu v inscenaci Dodo Gombára ve Slováckém divadle, v pořadí třetím českém uvedení adaptace Rostandova dramatu napsané Martinem Crimpem pro londýnskou premiéru v roce 2019.

Výběr z textů reflektujících program festivalu Divadelní svět Brno 2022 pro časopis Theatrocén.

Slovenskou činoherní scénu na 25. Divadelní Floře v Olomouci zastupovalo Slovenské komorné divadlo Martin. 12. května odehrálo na scéně Moravského divadla představení Čechovovy hry Tři sestry v režii Mariána Amslera.

Markéta Vacovská se ve své taneční performanci Odloučení vypovídává ze ztráty dvou synů – dvojčat, kteří zemřeli krátce po porodu vlivem genetické poruchy. Hlavní linkou performance je metaforické ztvárnění života synů od samotného porodu do jejich smrti. Vacovská zároveň reflektuje i své období prázdna a nechtěné rady známých, kterými byla přehlcována. To bude už brzy dobrý… Už brzy to bude…lepší… Na diskuzi po představení Vacovská uvedla, že prostřednictvím performance se pokouší šířit osvětu tohoto stále tabuizovaného tématu a podpořit rodiče, kteří si podobnými situacemi prochází. Nabízí se ale také otázka, zda v performanci nemůžeme hledat i terapeutický účinek.

25. ročník Divadelní Flory se kromě domácích projektů prezentoval německojazyčnou linkou programu. Pro slavnostní zahájení bylo zvoleno monodrama Stefka Hanushevského s motivy Chaplinova Diktátora a neustále chybějícího vyrovnání se s nacistickou etapou moderních dějin.

Taneční linka Divadelní Flory, koncipovaná dramaturgyní Jitkou Pavlišovou, nabídla i letos jedny z nejpozoruhodnějších bodů festivalového programu. V prvním týdnu olomouckého festivalu se nadšených ohlasů dostalo Long time no see!, maďarsko-finskému propojení tanečnic Beatrix Simkó a Jenny Jalonen, nebo sólové performanci Precarious Moves vídeňského choreografa, performera a teoretika Michaela Turinského. Také druhá polovina Flory přinesla projekty svědčící o velké kvalitě její taneční dramaturgie.

Norma, festival autorského divadla a současného umění, se po čtyřech ročnících pořádaných v Ostravě letos přesunul do Prahy. Jeho podtitul tentokrát zněl „Autonomní zóna“. Oproti minulým ročníkům došlo k jeho zkrácení pouze na jeden den, jeho pořadatel, Studio hrdinů, však zůstal stejný. Vzhledem ke zkrácenému rozsahu festivalu se nakonec jednalo o pásmo performancí, promítání, instalace a koncertu. V tomto textu reflektuji všechny tři uvedené performance.

Tenečně pohybový žánr sa stal jednou z vedľajších tematických línií 10. ročníka festivalu Divadelní svět Brno. V rámci nej vystúpili zoskupenia so svojimi inscenáciami využívajúc rozmanité prvky a formy interpretácie skrz pohyb. Zatiaľ čo Cirl La Putyka autenticky predstavuje poruchu nazývanú ADHD tučnou šou akrobacie doplnenú o spev, street art a tanec, pri sledovaní Sons of Sissy som bola presýtená možnými cestami, až som napokon stratila cieľ choreografie. Vďaka aspoň za Eun-Me Ahn.

Festivalový čas se nachýlil a v tuto dobu je již minulostí. Interní a poněkud uzavřený motiv Šepotů a výkřiků přinesl většinou ztišení a chvilkový odpočinek od zásadních a akutních celospolečenských témat. Ovšem toto ztišení otevřelo jiné okénko, a to dovnitř nás lidí a našich vztahů a komunikací. Neznamená to ale, že byl festival politických témat prost, důkazem toho budiž tato zpráva o sobotním představení. Musím také dodat, že hvězdou festivalu se pro mě, přes veškerá kvalitní představení, stala Liv Ullmann.

Dva dny a konec. Meleme z posledního, ale meleme. Omíláme vzorec film-debata-špíl-debata-špíl-koncert.

Poslední inscenací 23. festivalu Divadelní Flora se stal Plechový bubínek Berliener Ensemble. I když se jedná o dvouhodinovou jízdu bez pauzy, ve které působí jediný herec, dokázala si získat bouřlivý potlesk a nadšení publika. V čem spočívá kouzlo této inscenace?

Festival se pomalu, ale jistě blíží ke konci a já nevím, jestli už jsem všeho překoukaná a postihla mě momentální divadelní krize anebo se vyskytla chyba u tvůrčích týmů dnešních inscenací, ale nemám ani ponětí, o čem se dnes hrálo.