V rámci divadelního festivalu OST-RA-VAR mohlo diváctvo v Komorní scéně Aréna zhlédnout inscenaci Děti slunce v režii polského režiséra Andrého Hübner-Ochodla.

V rámci 26. ročníka Festivalu ostravských činoherných divadiel OST-RA-VAR bola predstavená hra súčasnej maďarskej dramatičky a uznávanej scenáristky Katy Wéber s názvom Střípky ženy. Svoju českú premiéru mala v Divadle Petra Bezruče koncom minulého roka.

Poslední inscenace 26. ročníku festivalu OST-RA-VAR, Den zúčtování polského režiséra Piotra Ratajczaka, by možná na první pohled mohla být „bláznivou černou komedií o palčivých problémech dnešního světa“, jak je Národním divadlem moravskoslezským nazvána ve své anotaci.

Divadlo Petra Bezruče prinieslo inscenáciou Slepá skvrna v réžii Kláry Voseckej na 26. ročník festivalu OST-RA-VAR akýsi magicko-realistický pohľad do osudovej tragédie jednej ženy uväznenej v sychravosti svojho vnútorného kozmu, ktorý sa dostáva do prieniku s kolektívnym chladom toho vonkajšieho.

Historka o sv. Magdě sebavedomo otvorila tohtoročný OST-RA-VAR a s ním priamoúmerne i naozaj potrebnú ženskú otázku, ktorá, bohužiaľ, rezonovala len veľmi ojedinele vo festivalovej dramaturgií.

Dovidenia, extrémne horúčavy a letový režim! Pracovné leto sa skončilo, je načase osláviť kratšie dni s dlhšími nocami a bujaro privítať dlho očakávaný časopriestor divadelnej sezóny. Ako každý september, Divadelný festival Kutná Hora si nesie ekologicky zdedenú školskú aktovku a teší sa už do desiateho ročníka.

Pražské nezávislé Divadlo X10 v koprodukci s Divadelním světem Brno uvedlo na letošním ročníku Divadelního festivalu Kutná Hora inscenaci Filoktétés. Last minute.

Je vůbec možné žít v neponičené, čisté přírodě? Ať už žijeme kdekoliv, jsme ovlivněni prostředím, na které zároveň sami působíme. Vzniká nová fúze. Taková, jakou již nejde zvrátit.

Pôvabná pohybovo-objektová performancia Jazmíny Piktorovej a Sabiny Bočkovej s názvom Mikrosvety podnecuje predstavivosť, skúma rôznorodé ľudské i mimoľudské svety a ich vzťahy, no najmä nabáda k využívaniu tohto zázračného nástroja a k neustálemu objavovaniu a všímaniu si drobných „krásnôt“ našej krehkej existencie.

Lecture performance Making of a Man, která měla premiéru, ukazuje způsoby, jakými dnešní vnímání maskulinity ovlivňuje naše vidění světa a hledá možnosti existence, ...

Všetci Kyklopovia, drevené kone, chladom rozpálené podsvetie, sirény i nymfy tvoria amorfné až abstraktné kulisy Odyseových dlhoročných ciest po mori, avšak prázdnota, odlúčenie a deformácia sú to skutočné, to jediné, čo hrdinovi zostalo...

Desiaty deň Divadelnej Flory obnáša dve ženské monodrámy, Iris v réžii Miřenky Čechovej a Na první pohled v réžii Lucie Ferenzovej. Inscenácie spája okrem iného i téma znásilnenia. V nasledujúcom texte sa čo najcitlivejšie venujem inscenačným dielam a konám tak z teatrologickej perspektívy. Keďže ide o veľmi triggerujúci námet, jednotlivé prvky recenzie môžu vyvolať nepríjemné pocity. Ako hovoriť o znásilnení? Ako sa dá sexualizované násilie zobraziť na javisku citlivo?

Hor sa k olomouckému festivalovému dobrodružstvu! „Cucková“ inscenácia Masaryk(ová) v réžii tamojšej umeleckej šéfky Silvie Vollman je na Divadelnej Flóre predstavená v piatkových doobedných hodinách. Podľa propagačných materiálov ide o „(pseudo)dokument“, ktorý otvára tému prvej československej dámy, Charlotte Garrigue Masarykovej. Je dôležité o Garrigue hovoriť, alebo cítime potrebu o nej rozprávať „len“ preto, že je ženou? Je toto komunikovanie feministické?

Tvorba spisovatele a dramatika Karla Čapka je snad známá každému Čechovi. Ať už jde o R.U.R. nebo Bílou nemoc, témeř každý o těchto dramatech slyšel. Podobně slavná je i Věc Makropulos, která nedlouho po své premiéře inspirovala Leoše Janáčka k napsání stejnojmenné opery. Téměř o sto let později vzniklo také zpracování v podobě Makropulos musical ve Východočeském divadle Pardubice a letos soubor pardubického divadla představil tento muzikál i brněnskému publiku – v rámci festivalu Dokořán.

Dne 18. června, v poslední den festivalu Dokořán pro hudební divadlo, se na činoherní scéně Městského divadla Brno uskutečnilo představení Jonáš a tingl-tang v podání členů Spolku Kašpar Divadla v Celetné. O tzv. remake tohoto kultovního kusu se v režii Jakuba Špalka pokusili Petr Lněnička a Zdeněk Dočekal, rozhodli se však jít svou vlastní cestou a nenechat se svazovat nemožnou snahou o dokonalou nápodobu, především když se jedná o osobnosti Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, jež v povědomí diváků stále rezonují a jen tak se nehodlají ztratit v nemilosrdném propadlišti dějin.