DFKH 2023: Sněhurka konvenčnější než konvence

Divadelní spolek LokVar má na repertoáru již přes deset let pohádku, která si pravděpodobně nenárokuje víc než převyprávění klasického příběhu v hezkých kulisách s trochou odlehčujícího rodinného humoru, jak se na kvalitní loutkovou inscenaci sluší a patří. Kromě toho ale vyprávění o Sněhurce ozvláštňují ještě hlasováním o jeho podobě. Zapojení publika do hry ale zůstává ozdobou, která nejde pod povrch.

18. 10. 2023 Johana Jurášová

Lenka Veliká, Martin Veliký. Foto: Patrik Borecký, zdroj: Divadelní festival Kutná Hora

Součástí Divadelního festivalu Kutná Hora byla letos i linie sestávající ze dvou pohádek, zařazená, soudě dle účasti, nejspíš primárně pro obyvatele Kutné Hory a jejich děti. Z důvodu nemoci místo plánovaného Kašpárka nasadil soubor LokVar Sněhurku – údajně v režii, provedení a výrobě Petra Vargy (jak tvrdí hlavní performer ve shodě s informacemi na malovaných kulisách). Podle informací dostupných na webových stránkách souboru se ale jedná o režii Michaely Homolové, s výpravou Barbory Hubené a v provedení Lenky a Martina Velikých. Rozhodnutí, že na scéně nakonec smí zůstat i Kašpárek, padne jako výsledek demokratického hlasování, k němuž jsou přizvány děti, rodiče i ostatní. Tím se hned od počátku nastavuje princip ve stylu Rozpaků kuchaře Svatopluka, kdy má publikum možnost ovlivňovat hlasováním průběh představení, ovšem pouze zdánlivě. Oproti Svatoplukovi, který si neví sám rady se svým životem a není předem odhadnutelné, kudy se bude jeho příběh ubírat, se v případě Sněhurky hlasuje o potenciálních obměnách jinak notoricky známého příběhu. Hlasování vždy mezi dvěma variantami je částečně pokusem aktivizovat vtipnými narážkami i dospělé diváctvo – např. referencí na demokratický politický systém, když hlavní herec nutí hlasovat o Sněhurčiných peripetiích každého, kdo má právo volit, protože jinak to přeci nemá smysl.

Přizvaný hlas lidu se po několika přípravných hlasováních s předem odhadnutelným výsledkem zhmotní v osobě divačky (Lenka Veliká) protestující proti nestandardnímu postupu při vyprávění pohádky, když se macecha chystá být proti očekávání hodnou a sympatickou blondýnou. Jako členka publika dostane od performera (Martin Veliký) možnost participovat na představení a postupně je pro svůj talent přizvána jako součást nového hereckého obsazení. Od té doby je v hlasování každá z protistran zastoupena názorem jednoho z hrajících a otevřená otázka JAK vyprávět příběh o Sněhurce dostává podobu situace mezi dvěma personifikovanými názory, které se střetávají ve stereotypní reprezentaci vztahu muže a ženy. Mimo první plán pohádky se totiž ještě mezi hercem a herečkou rozvíjí hra na téma „hašteření mezi muži a ženami“. Ženská bytost neschopná divadelních přestaveb, ale za to zdatná v úklidu, se projevuje konzervativně odmítajíc jakoukoli obměnu příběhu, za niž naopak lobbuje herec-muž. Zajímavé je i to, že žena výsledky hlasování buď zpochybňuje nebo nerespektuje a stejně si uchovává svoji verzi (např. nepřipouští, že by mohlo mít sedm mužů doma uklizeno a stejně svoji postavu Sněhurky nechá ještě poklidit, ačkoli právě to bylo předmětem hlasování, jež dopadlo právě opačně).

Celá hra na hlasování je velmi diskutabilní. Výsledky jsou buď předem dané, nebo na nich nezáleží. Konzervativní strážkyně normality z publika je navíc postavena proti progresivnějšímu loutkáři, kterému se nakonec podaří prosadit alespoň otrávenou okurku místo jablka. Dětské publikum, jednoduše manipulovatelné pro jakoukoli z variant, v podstatě anuluje aspekt jakékoli neočekávatelnosti, stejně jako fakt, že herci zjevně na část variant, o nichž se hlasuje, ani připraveni nejsou (např. varianta „princ nepřijede a princezna zůstane ležet mrtvá“). Pak je tedy otázkou, k čemu má vlastně hra na hlasování sloužit?

Rádoby demokratický systém ve výsledku funguje jako dynamizační prvek a rámec ke komunikaci s diváky, interpretaci příběhu ale ukotvuje ještě radikálněji do jejího klasického pojetí. Anotace hlásá „pohádku pro děti, které se nebojí projevit vlastní názor“, avšak při předložení alternativního návrhu vyprávění je záměrně navádí na cestu, která alternativu jednoznačně odmítá. Nevím, jestli tak silný konzervativismus vychází ze stáří inscenace. Sněhurka souboru LokVar nás v každém případě ujišťuje, že na otázku, jestli nemá cenu začít zkoušet příběhy vyprávět jinak, tvůrci odpovídají: „rozhodně ne“.


 LokVar – Michaela Homolová, Vít Peřina: Sněhurka. Režie Michaela Homolová, výprava Barbora Hubená. Hrají Martin Veliký a Lenka Veliká. Premiéra 29. 5. 2010. Psáno z reprízy na Divadelním festivalu Kutná Hora 8. 9. 2023.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info