Smysl přátelství

Nápaditá scénografie představuje jakési městečko z barevného kovu s miniaturními čtvercovými otvory – domy a paneláky. Optimisticky působící barevnost kontrastuje se studeným kovem. Scénický objekt je navíc umístěn na točně, jejímž otáčením se nejen dynamizuje samotný děj, ale také naznačuje plynutí času (ráno, odpoledne, večer). Městečko je zároveň možné rozebrat na samostatné části. Diváci tak mají možnost nahlédnout například do dětského pokoje s postelí a portrétem jezevčíka, ale i na ulici s panelákem, z jehož okna vykukuje triková loutka souseda s natahovacím krkem.

Chlapec je univerzální postava. Nemá žádné jméno a také jeho vzhled je neutrální – blonďák s hnědýma očima, v tmavě zeleném tričku s hnědými kšandami. Je ztvárněn jako manekýn (staticky) i jako marioneta (loutka s možností oživení) a na jeho animaci se podílí celý herecký tým. Každý herec jej obohacuje o osobitý hlas či pohyb. Například Veronika Khomová animuje loutku s větším citem pro detail – pomalým otáčením chlapcovy hlavy do stran nebo pohyby rukou při dotyku balónku. Její herečtí kolegové Jakub Müller, Pavel Pfeifer a Petr Štěpánek mají naopak větší smysl pro akci a experiment, když například nechávají chlapce radostně poskakovat a dělat salta po střechách domů. Marioneta se používá především ve scénách, kdy chlapec putuje večerním městem.

Setkání chlapce s realistickým červeným balónkem je bezprostřední. Když balónek přiletí na scénu, chlapec neváhá a téměř okamžitě uchopí jeho provázek. Vzniká mezi nimi vztah. Chlapec si s balónkem hraje jako s drakem, houpe se na něm. Balónek je veden i pomocí čempuríny (tenké vodicí tyčky) – ve chvíli, když není v chlapcově blízkosti. Velmi svižná animace zdůrazňuje hravost, ale i nestálost balónku. Často sledujeme scény, kdy balónek chlapci téměř uletí.

Nakonec o společném osudu chlapce a balónku rozhodne někdo třetí: jeden z členů místního gangu, který na balónek prudce skočí a zničí ho. Avšak každá ztráta nejen bere, ale i něco přináší. Naději v inscenaci symbolizuje překvapivé zjevení statického modelu dívky. Opět jde o univerzální, bezejmennou postavu. Dívka má hnědé oči, dva vyčnívající copánky a bílé šaty s nabíranými rukávy. V ruce drží zelený balónek. Když chlapec o svůj balónek přijde, dívka demonstrativně vypustí i ten svůj a okamžitě se s chlapcem začne přátelit. Dobrovolné vypuštění balónku do vzduchu a výměna předmětu za živého člověka jsou pro poselství této inscenace klíčové.

Inscenace Červený balónek je hravá a zároveň poučná. Cenné jsou metaforické přesahy, které nabízí scénografie i rozmanité typy postav. Jednotlivé metafory odrážejí nadčasové problémy dětí i dospělých. Tato inscenace je proto vhodná i pro vnímavé dospělé publikum, které chce lépe porozumět smyslu přátelství.

Petronela (Ela) Brotková, studentka Katedry teorie a kritiky DAMU v Praze

Naivní divadlo Liberec – Červený balónek. Autorstvo Albert Lamorisse, Vít Peřina a kol. Režie Michaela Homolová, dramaturgie Vít Peřina, výprava Beata Doubková, hudba Filip Homola. Hrají Veronika Khomová, Jakub Müller, Peter Pfeifer, Petr Štěpánek. Psáno z provedení v rámci DSB dne 24. května 2025.