O myších a lidech dojme i pohladí na duši

 „Už abysme brzy měli ty králíky, Georgi. Ty nejsou tak malinký.“ O myších a lidech. Tento dojemný příběh o přátelství, snech a samotě, jemuž se dostalo už nespočetně nastudování po celém světě, uvádí v současnosti na své Činoherní scéně i Městské divadlo Brno. A určitě stojí za vidění.

24. 4. 2017 Klára Veselská

O. Studénka, J. Uličník; foto: Městské divadlo Brno

Příběh románu Johna Steinbecka z roku 1937 a následné divadelní hry se zdá být poměrně prostý. Na americkou farmu přicházejí jednoho dne dva nájemní dělníci, přátelé George Milton a prostoduchý, ale pracovitý Lennie Small. Jako mnoho mužů té doby mají i oni sen o vlastní farmě, a i když jim okolnosti příliš nepřejí, neztrácejí naději. George vystupuje coby trpělivý a ochotný pečovatel o Lennieho, který, ačkoli silou vydá za dva, rozumu příliš nepobral. Jeho největší zálibou a vlastně i zhoubou je vše krásné a hebké. Jeho silné ruce však neúmyslně přinášejí všemu tomu krásnému a hebkému smrt, ať už jde o malé myšky, štěňata nebo manželku syna správce farmy.

Režisér Petr Gazdík postavil inscenaci na hereckých výkonech a přirozené síle nadčasového příběhu, k němuž není třeba přidávat nic navíc. Přestože tempo představení plyne poměrně pomalu, nenudí a udržuje vyrovnanou hladinu napětí, soucitu i vtipu.

K. Mišurec, O. Studénka, J. Uličník; foto: Městské divadlo Brno
J. Brožek, J. Uličník, V. Skála, O. Studénka; foto: Městské divadlo Brno

Scéna Emila Konečného působí velmi čistým a jednoduchým dojmem. Celou ji ladí do světlých odstínů béžové až hnědé barvy, s použitím přírodních materiálů. Veškeré proměny se uskutečňují jen pohybem točny, a tím proměnou zadního prospektu, jednou v pokoj dělníků s patrovými postelemi, jindy ve stodolu s kupou sena nebo pokoj černošského pacholka Crooksee. Úvodní a závěrečná scéna v přírodě je vystavěna téměř abstraktně, stromy znázorňují světlé panely pnoucí se po bocích jeviště a vzbuzující dojem perspektivy a hloubky. Minimalistickou scénu doplňuje ještě malý rybníček s vodou těsně u okraje jeviště a ohniště, na němž si hlavní představitelé v úvodu rozdělají skutečný oheň. Podobné střízlivosti se drží i kostýmy Elišky Lupačové Ondráčkové, odkazující na oblečení amerických dělníků a farmářů 30. let – modré džíny, košile, kovbojské klobouky…

Brněnská inscenace jen minimálně využívá hudby. K dotváření jednotlivých prostředí používá pouze zvířecích zvuků. U rybníčku tak například kvákají žáby a zpívají ptáci, ve stodole se ozývá ržání koně apod. Předěly naopak vyplňuje jednoduchá melodie a zpěv malého chlapce, jenž lze vnímat coby odkaz na dětskou mentalitu hlavního hrdiny.

K. M. Fialová, J. Uličník; foto: Městské divadlo Brno
J. Brožek, M. Havelka, O. Studénka, K. M. Fialová; foto:Městské divadlo Brno

V postavě slaboduchého Lennieho exceluje Jakub Uličník, jemuž je role šitá přímo na tělo. V Uličníkově herectví se přirozeně snoubí něha, naivita a nevinnost přerostlého dítěte se sílou statného muže, umocněnou i hercovou zavalitější tělesnou konstitucí. Uličník s velkou citlivostí a pečlivostí vykresluje nejjemnější detaily své postavy. Jeho Lennie je v každé chvíli zcela uvěřitelný, ať už mlčky, s rukama podél těla a nechápavým výrazem sleduje dění kolem sebe, pudově se brání fyzickému ataku správcova syna nebo se zaujetím a opatrností bere do svých velkých rukou malinké štěně. Specifickým způsobem pracuje rovněž s hlasem, vyjadřuje se rozvážně, jednoduchými větami a s intonací připomínající otázky zvídavého dítěte. Druhý z ústřední dvojice, Ondřej Studénka jako George, za svým kolegou nijak nezaostává a velmi dobře jej doplňuje. Hraje lehce a civilně, pracuje se střízlivými gesty a přirozenou mimikou, nechybí mu potřebná dávka citu a sebevědomí. George je postavou, která balancuje mezi bratrskou láskou a pocitem odpovědnosti a touhami mladého muže. Studénka se mezi těmito polohami pohybuje zcela přirozeně a nenásilně, nutno však říci, že v úvodní scéně místy trochu nudí unylým mluveným projevem.

V případě ostatních herců nelze nic výrazně problematického podotknout. Každý z nich staví svou postavu s pečlivostí a důrazem na její charakter. Za zmínku jistě stojí například Karel Mišurec v roli starého, soucit vzbuzujícího Candyho nebo správňácký Slim Viktora Skály. Drobnou výtku vidím snad jen u představitelky Curleyho ženy Kateřiny Marie Fialové, jež svým tichým hlasem mezi muži občas poněkud zapadá.

Dvouhodinové představení O myších a lidech v Městském divadle Brno předkládá silný příběh s půvabností a komorností, která mu velmi sluší. Ve spojení s kvalitními hereckými výkony a prostou, ale efektní scénografií tak vzniká inscenace, jež se lehce zařadí mezi úspěšné počiny této brněnské scény. I když předem víte, jak to všechno skončí, stejně vás závěr donutí strnout v tíživém mlčení.

Městské divadlo Brno – John Steinbeck: O myších a lidech. Režie Petr Gazdík, dramaturgie Jiří Záviš, scéna Emil Konečný, kostýmy Eliška Lupačová Ondráčková. Hrají Ondřej Studénka, Jakub Uličník, Karel Mišurec, Jan Brožek, Kateřina Marie Fialová, Viktor Skála, Martin Havelka, Alan Novotný, Igor Ondříček, Ladislav Kolář. Premiéra 18. února 2017. Psáno z reprízy 11. března 2017.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info