„Mít strach je dobré, jen ti nesmí chybět odvaha.“

Divadlo Polárka vrhlo statečné Bratry Lví srdce do spárů neúprosných katů, aby pohlédli do obrovských rudých očí jeskynní příšery Katly a postavili se krutosti a nespravedlnosti.

Ve fantasy románu pro děti od švédské spisovatelsky Astrid Lindgrenové musí dvojice chudých chlapců zemřít, aby se dostala do pohádkového světa Nangijaly. Hlavní motivy předlohy, smrt, odvahu a čestnost, kterých je zapotřebí v boji proti zlu, tvůrci inscenace prohloubili a pomocí surových tónů elektrické kytary, světla a zlověstných hlasů se nebáli přesvědčivě vykreslit hrůzu a násilí.

První děsuplná scéna přišla po propuknutí požáru v domě obou bratří a jejich matky (Růžena Dvořáková.) Na potemnělé jeviště herci umístili čtyři velké hrnce a plechové mísy se skutečným ohněm, zatímco klavírista vzadu jeviště hrál hluboké disharmonické tóny. Poté, co se sál zaplnil kouřem, zachránil Jonatán (Tomáš Sukup Gyanpuri) svého mladšího nemocného bratra Karla neboli Suchárka (Lukáš Daňhel) skokem z okna, on sám však při pádu zemřel. Na jeho smrt poukázali ostatní herci velmi realistickým prvkem, představitele Jonatána totiž překryli od paty k hlavě černým plátnem. Tato tragická scéna, doprovázená dojemným sborovým zpěvem, zintenzivnila pocit beznadějné reality a vizi odchodu do lepšího, spravedlivějšího světa Nangijaly. Starší bratr, doposud zcela zdravý, obětoval svůj život pro Karla, a nyní se již ocitá na vysněném místě. Divák však v této chvíli zůstává se Suchárkem, který prohrává boj s nemocí na staré proleželé matraci a svou upracovanou a nešťastnou matku se pokouší utěšit dopisy s vyprávěním o Třešňovém údolí.

V druhé polovině hry čekaly na malé diváky ještě surovější scény. Když se spojenci Třešňového a Šípkového údolí dozvěděli, kdo je zrádcem jejich skupiny v boji proti Tengilově tyranii, přiklonil se jeden z jejich vůdců, Urban, k nekompromisnímu trestu. Zrádce Yossi (Alfred Texel) byl donucen pokleknout zády k hledišti, a jakmile mu Urban podřízl hrdlo, padl zabitý Yossi tváří k zemi. O nic milosrdnější nebyl později k Urbanovi Tengil (Václav Dvořák), který po krátkém souboji zatroubil na kouzelnou trubku, aby přivolal jeskynní příšeru Katlu. Zvuk trubky způsobil Urbanovi fyzické utrpení, jenž herec vyjádřil křikem a křečovitým zmítáním se na podlaze. K vyobrazení obávaného monstra Katly pomohla především světelná stránka inscenace. Do zhasnutého sálu ostře svítily ze středu zadní části jeviště dva velké reflektory znázorňující červené Katliny oči. K dokreslení hrozivé atmosféry se z reproduktorů ozývalo zlověstné sípání. Vizuální řešení Katly redukované na symbol dvou očí nebylo pouze praktické, ale rovněž podpořilo divákovu představivost. Přítomnost neviděného zla tak mohlo nahnat větší strach, protože každý si zbytek těla jeskynní příšery vykreslil podle své fantazie.

Na napětí a rychlosti děje se výrazně podílela zvuková složka inscenace, již z velké části obstarávali sami herci. Melancholické skladby zpívané během poslední fáze Karlovy nemoci navozovaly smutnou náladu, která byla záhy potlačena Jonatánovým vyprávěním o Nangijale, kam se podle příběhu lidé dostávají po své fyzické smrti. Pocit nebezpečí zase navozovali Tengilovi vojáci, kteří v černých kápích zahalujících obličej skandovali heslo „všechnu moc Tengilovi, našemu vládci.“ Úzkost z přítomnosti krutého diktátora umocňovala hlasitá repetitivní melodie elektrické kytary.

Mysteriózní a místy až hororová inscenace Divadla Polárka postavila potřebu konat dobro a spravedlnost do kontrastu se strachem a zlem, které bratři Lví srdce překonali díky odvaze a pomoci svých blízkých, pro mnohé dětí v hledišti byly ovšem některé výjevy patrně příliš děsivé. Kdyby byla věková hranice nastavena o několik let výše, nemuseli by rodiče uprostřed představení odvádět uplakané děti ze sálu.

Divadlo Polárka, Astrid Lindgrenová - Bratři Lví srdce. Režie Jan Cimr, dramaturgie Alžběta Kubíčková, výprava Anežka Konečná, hudba David Lomič. Hrají Lukáš Daňhel, Tomáš Sukup Gyanpuri, Alfred Texel, Václav Dvořák, Růžena Dvořáková j. h., Ondřej Hudeček, Adam Hlavatý. Psáno z derniéry 6. dubna 2019.