Tučňáci
Drama Tučňáci je podobné hře Ptáci, obě tyto hry se snaží vyprovokovat k zamyšlení se nad postlidským světem, to znamená přijetím toho, že lidé nejsou odlišní nebo s jistotou nejsou lepší/něco víc/nadřazení (vůči jakýmkoliv zvířecím druhům) než jakékoliv ostatní zvířecí druhy. Planetární ekosystém není pyramida, ale kruh. Kdo říká, že lidé mají monopol na jazyk, vědecké znalosti, a inteligenci a/nebo nejsou schopni vidět věci tak, jak se doopravdy dějí? Jak to víme?
Prostředí: Divoký a pustý subantarktický kraj: led, kameny a tesknící vítr. Uprostřed toho jeden/jednoprostorový malý nepatrný kopulový stan, uvnitř se slabě svítí tak, že to připomíná maják. Kromě toho na temné straně/půlce se k sobě choulí tři tučňáci, aby jim bylo teplo. Balancují na nohách se svými malými načechranými mláďaty a tu a tam si je vyměňují na svých chodidlech. Střídají se v prostředku této trojice.
Postavy:
VĚDEC 1: Vysoký, oblečený ve světle barevné sportovní bundě s kapucí, nadměrně velké funkční boty, extrémně velké reflexní lyžařské brýle
VĚDEC 2: Menší, v lyžařském oblečení s kuklou
TUČŇÁK 1: Vysoký, je snadné ho rozesmát, trochu „všeználek“, myslí si, že ví víc, než ostatní
TUČŇÁK 2: Menší, nervózní, ale tázavý/klade otázky/zvídavý
TUČŇÁK 3: Uvolněný, nestrachuje se z věcí, které nemůže změnit
Poznámka: Prosím hrajte lidi nestydatě, aby bylo čemu se smát: možná, když se lidstvo začne smát samo sobě a své pošetilosti, může otevřít dveře něčemu novému, méně nadutému/povýšeneckému chápání našeho prostředí a naší role na této planetě ...
Světla se pomalu rozsvěcují na schoulené tučňáky, jako když vychází bezbarvé slunce. Opírají se o sebe, aby se zahřáli a podepřeli se. Jsou tam slyšet slabé zvuky vycházející ze stanu. Mírně se naklání.
TUČŇÁK 2: Co si myslíš, že tam dělají?
TUČŇÁK 1: Spí, pokud mají půlku mozku.
Zavírají oči a snaží se vypadat ospale. Najednou zazní chrápání ze stanu.
TUČŇÁK 2: Tam něco vrčí! (znepokojený, strká loktem TUČŇÁKA 1, aby ho probudil) To je tuleň leopardí; říkám ti, že to byl tuleň leopardí. Jsme vyřízení.
TUČŇÁK 1: Ne to není tuleň; už jsem ti to (předtím) vysvětloval. Jsou to dva neopeření dvounožci. Viděl jsem je dřív venku (na ledu) s malými přístroji a věcmi. S ozonovou sondou, teď jsem na to slovo přišel.
TUČŇÁK 2: Na jaké? / Na co?
TUČŇÁK 1: Ozonová sonda. Na měření ozonu ve stratosféře. Ale poslali to příliš vysoko. Balón praskl ještě před tím, než mohli získat jakékoliv údaje. Musí vypustit další (balón) a zkusit to všechno zítra. (autoritativně) Měli by použít elektrochemickou koncentrační buňku, každý teď používá EKB. Je to více spolehlivé. Měli by provádět měření při teplotě -28°, ne při -30°. Musí být mazanci.
TUČŇÁK 2: Cože?
TUČŇÁK 1: Mazanci. Marní zasraní nováčci. Tak říkají jejich prvnímu přezimování.
TUČŇÁK 2: Jak to všechno víš?
TUČŇÁK 1: Žil jsem mimo polární stanici tři roky; byl bys překvapen, co všechno pochytíš.
Zip stanu se zevnitř otevře a VĚDEC 1 vylézá ven. Nejprve se objeví hlava s obrovskými brýlemi. TUČŇÁK 1 se začne smát.
TUČŇÁK 1: Nazdárek! Co to je? Nikdy v životě jsem neviděl něco tak vtipného!
TUČŇÁK 3: Co tě tak pobavilo?
TUČŇÁK 1: Podívej se na ty vyvalené oči!! Vypadá jako ryba namalovaná do sněhu ploutví novorozeněte.
První VĚDEC vyleze celý. TUČŇÁK 1 ho hodnotí, stále se směje a mluví tónem, který se podobá známému vypravěči dokumentárních filmů o přírodě.
TUČŇÁK 1: Jaký pěkný tvor. Podívejte se na to zářivé peří! Proč jsou ty polární země, tak přitažlivé/atraktivní pro člověko-lidi?
VĚDEC 2 vytáhne hlavu ven ze stanu v těsné kukle, a dívá se okolo, mrká.
TUČŇÁK 1: A tady je další! Má hlavu jak koleno.
TUČŇÁK 1 si myslí, že pohled je legrační/ k popukání, směje se a plácá TUČŇÁKA 2 ploutví. TUČŇÁK 2 je na pochybách.
TUČŇÁK 2: mírně ustupuje Divně smrdí. (dá si ploutev přes nos/zobák) Opravdu, páchnou. Fuj! Co jedli?
VĚDEC 1 dělá řadu zvuků podobajících se skřehotu tučňáků, cílí tím na druhého vědce. VĚDEC 2 odpovídá prvnímu vědci, také hlasem tučňáků.
TUČŇÁK 2: Och, oni zpívají! Myslíte, že to je jejich ranní zpěv?
VĚDCI na sebe hloupě dívají a hulákají na sebe, poklepávají se rukama, aby se zahřáli.
TUČŇÁK 2: To je ale fraška!
VĚDEC 1 najednou spadne na koleno, vytáhne něco z kapsy a předává to VĚDCI 2, s náležitým skřehotem.
TUČŇÁK 2: Ooo, dívejte, co dělají?
TUČŇÁK 1: znova se směje To je rituál páření! Nemůžu tomu uvěřit; oni provádí ranní námluvy přímo na ledě!
TUČŇÁK 3: Nesměj se jim.
TUČŇÁK 1: Já se nesměji jim, já se směji tomu, jak je ten velký s těmi baňatými brýlemi zábavný. Páření v širokoúhlých ochranných brýlích. To je výběr. (Stále se směje, znovu má hlas jak z dokumentu o přírodě.) A to je to nejlepší, co lidstvo má, chytrost samu o sobě. (normální hlas) Jsou blázniví? Kde si myslí, že jsou, v Městě v oblacích?
Vědci pokračují v nenápadném pokukování jeden na druhého po celý zbytek hry, potulují se před svým stanem a zkouší různé vědecké přístroje. Není zřejmé, jestli byl návrh přijat nebo odmítnut. Tučňáci je pozorně sledují, jako by to byly exponáty v zoologické zahradě.
TUČŇÁK 3: Vytvořili některé užitečné věci pomocí své chytrosti. My teď žijeme ve svatyni. Nepovraždili nás po dobu devadesáti osmi let. Takže teď je nás zase dvě stě tisíc, jako před tím, než přišli.
TUČŇÁK 1: ignoruje Tučňáka 3 Víte, co dělají, když nejsou v hnízdě? Většinu času posílají samce na lov, a samice zůstávají v hnízdě. Slyšeli jste někdy něco tak absurdního?
TUČŇÁK 2: Vážně? Samice jsou nejprve březí, pak líhnou a hlídají mláďata? (Hihňají se.) Dobře, musím přiznat, že to je opravdu bizarní. Nechat samici v hnízdě!!!! Nás nechat lovit! Hloupá myšlenka!
Oba se zhroutí smíchy jako by to byla nejvtipnější věc, kterou kdy slyšeli. Zkontrolují svá nevylíhlá mláďata, posunou si je bezpečněji na chodidla a vystřídají se uprostřed, aby se zahřál další tučňák.
TUČŇÁK 1: A víte, co ještě. Oni se nestřídají.
Všichni, co dělají to prostředí teplé a útulné, stále vytváří teplé a útulné prostředí a staví velké zdi, aby ostatní zůstali venku.
TUČŇÁK 2: Blázni.
TUČŇÁK 3: Udělali něco dobrého.
TUČŇÁK 1: Jako co?
TUČŇÁK 3: Tak třeba Antarktickou smlouvu. Mír, spolupráce a bezplatná výměna vědeckých poznatků po dobu 66 let zatím. Plus k tomu přidali ochranu životního prostředí – teď už 34 let. To není špatné. A pak je tu ozonová vrstva.
TUČŇÁK 1: Jo, tak s ní to úplně podělali.
TUČŇÁK 2: Ne, už to opravili.
TUČŇÁK 1: Co tím myslíš, že už to opravili?
TUČŇÁK 3: Stále se snaží vynahradit způsobenou škodu. Přišli na škodu způsobenou freony a zakázali je. Takže se teď díra zmenšila o 4 miliony kilometrů čtverečních. A zhruba za dalších 25 let se úplně uzavře.
TUČŇÁK 1: krčí ramena No a co – to se nás netýká.
TUČŇÁK 3: Všechno se nás týká. UV radiace skrze ozonovou díru zabíjí plankton. Korýši jí plankton, ryby jí korýše a my jíme ryby. Nechtěl jsi vědět proč to trvá čím dál tím déle loveckým skupinám vrátit se s jídlem? Ale teď se situace zlepšuje, rybí populace se opět zvýší.
TUČŇÁK 2: Ahaa, já jsem si myslel, že už nás holky nemají moc rádi. Stále chodí na ryby, však víš. Ale ono je to kvůli ozonu, že?
TUČŇÁK 3 souhlasně přikyvuje
TUČŇÁK 1: Jak to všechno víš?
TUČŇÁK 3: Tučňáci jsou na této planetě už 60 milionů let. Naučíte se pár věcí, pokud posloucháte. To je něco podobného, jako když dáváte pozor, když začne prababička se svojí přednáškou (Úder/rána. TUČŇÁK 3 si přisvojil zpovědní tón.) Plus, žil jsem mimo polární stanici Esperanza 4 roky. Byli byste překvapení, co všechno pochytíte od neopeřených dvojnožců, když mluvíte španělsky.
TUČŇÁK 1: Takže oni nejsou úplně zbyteční, tito člověko-lidé?
TUČŇÁK 3: Přišli na docela užitečné věci, pokud mám být upřímný. Jako například solární energie, to je od nich docela chytré. Reagují na odměny a motivace. Řekl bych, že jsou docela dobře vycvičitelní. Když jsou si vědomi důsledků svých činů. Naštěstí se zdá, že si jich jsou vědomi. Po celé planetě se vzdávají plastů, pěstují si vlastní potraviny, mění se na vegany, jezdí na kolech a jezdí autobusy.
VĚDCI se nemotorně objímají se svými obrovskými rukavicemi a kapucemi, které jim překážejí.
TUČŇÁK 1: Bože, ti jsou tak roztomilí. To je tak smutné, jak mají holou kůži a na sobě jen tenké umělé peří. Nechtěli byste je pohladit?
TUČŇÁK 2: Fuj, ne, vždyť páchnou a jsou tak nějak vyschlí. Kde mají mastný povlak? Kdyby to tak nebylo, byli by dobří mazlíčci. Láskyplní, učenliví. S trochou práce, nepochybně, ale rozhodně by se naučili neničit své hnízdo. Mám tím na mysli to, že jsou stále nezkušení, že? Jako druh. Jsou tu jen zlomek času, toho, co my. Pouhé 2 miliony let. Zatím jsou to jen děti. Určitě udělají na začátku pár chyb.
VĚDCI se na sebe podívají. Se skřehotem se vrací do stanu.
TUČŇÁK 1: Já jednoho chci. Jednoho bych si ulovil. Říkal bych mu Pingu. Nebo možná Benedict. Ne, Chocholka to je člověko-lidské. Tak rozkošný.
TUČŇÁK 1 tleská nadšeně ploutvemi. Je nadšený z nápadu nového mazlíčka. TUČŇÁK 3 kroutí hlavou a očima a plácne TUČŇÁK 1 ploutví.
TUČŇÁK 3: Někdy jsi jako lidský mozek.
VĚDCI zazipují stan.
Překlad textu vznikl v rámci bakalářského kurzu Dramaturgie: Od teorie k praxi. Text je součástí cyklu Climate Change Theatre Action v původním znění The Penguins od Elspeth Tilley.