ZAKRVÁCENÉ LISTY
(A a B mohou být kdokoli. Nacházejí se venku ve větším městě, v současném bezčasí.)
(A běhá skrz publikum, dívá se na nebe, snaží se jasně spatřit hvězdy.)
(B neochotně následuje A.)
A: Hvězdy, musíme je zkontrolovat, víš? Je moc velká oblačnost. Vidíš to? Co to dělají?
B: Kdo?
A: Lovec a medvědice. Vidíš je, ne?
B: Proč? Hele za chvíli mi začíná pořad, je zima, proč tu vůbec jsme?
A: Musíme přece zjistit, co dělají, je to moc důležité.
B: Je tu tma jak v pytli, jsou to jen hvězdy. Co ti na tom tak záleží?
A: (uchechtne se) Jenom hvězdy? Tyhle světelné koule jsou mnohem důležitější, než si dokážeš představit.
B: Chováš se jak blázen.
A: Přísahám, že jsem ji viděl, byla… Kdy naposledy jsi viděl zakrvácené listy?
B: Páni… tak teď jsem si jistej, že seš magor. Jdu zpátky dovnitř.
A: Tu krev na listech, kdy jsi ji naposledy viděl?
B: ....
A: Jakou barvu má tenhle list?
B: Hnědou.
A: Přesně tak. Něco je hrozně, hrozně špatně.
B: Probůh, ty a ty tvoje listy. Jsi blázen, jdu zpátky dovnitř.
A: Nemluvím jen o jednom listu, týká se to něčeho většího. List není jen obyčejný list. Koukni se na něj, koukni se na oblohu a pověz mi, co vidíš.
B: Nevidim nic.
A: Tak. A to je přesně ten problém.
(A se pokouší na obloze něco spatřit.)
A taky nevíš, kde se máš začít dívat.
(Dívá se nahoru.)
Co tam vyvádí?
B: Kdo? Nevidim nic. Vlastně jo, vidim. Vidim pošuka, co běhá a u toho kdáká o krvi na listech.
A: Nejsem pošuk, jsem rozčílený. Musíme najít našeho lovce. Vyhýbá se svým povinnostem.
B: Jasně. A řekneš mi, o co jde?
A: On ji nezabil, zapomněl na svoje obětování. Jak moc je důležité.
B: Právě jsem sledoval sociopata v přímém přenosu, je to jasný.
A: Od počátku času se stalo mnoho věcí, aby se na světě udržela rovnováha. Některé se dějí tady na dole, ale další se dějí tam nahoře na nebeské úrovni. Před dávnými a dávnými časy byli medvědice a lovec přáteli. Dobrými přáteli.
B: Promiň, ty mi chceš tvrdit, že dvě souhvězdí jsou přátelé?
A: Posmívej se, pokud chceš, ale vztah mezi lovcem a medvědicí je nesmírně důležitý. Je –
B: Fajn. Pobav mě. Proč je to tak důležitý, že byli přátelé?
A: Věci se nedějí jen tak. Myslíš, že Měsíc, hvězdy a roční období jen tak běží, ale tak to nefunguje. Příroda nedělá věci pro nás. Musíme přinášet určité oběti, aby příroda pracovala tak, jak pracovat má. Tak svět funguje, vždycky tak fungoval.
B: Takže se zlobíš na oblohu, protože?
A: Nezlobím se na oblohu. Zlobím se na… (povzdech) Před dávnými a dávnými časy bylo vyšší mocí lovci přikázáno medvědici zabít.
B: Co? Myslel jsem, žes říkal, že byli přátelé.
A: Stále jsou přátelé, o to tu přece jde. Lovec medvědici zabít nechtěl, nikdy to nechce udělat. Ale musí se přemoci kvůli listům. Každý rok na konci léta lovec musí zabít medvědici, i když nechce. Medvědice musí zemřít, i když nechce. Je to jejich povinnost vůči Zemi. Jakmile lovec medvědici zabije a opéká její maso, krev a sádlo stékají dolů na Zem a zapříčiní, že se barva listí mění.
B: Fuj.
A: Nepomáháš.
B: Fajn, ale listy jsou hnědý, žádný barvy nemění. Proč se teda tak šíleně ženeme za oblohou?
A: Lidé zapomínají, proč musí některé věci dělat. Listy nemění barvu pro nás, naopak my musíme něco obětovat jim.
B: A proč okolo toho děláš takový poprask?
A: Protože tak funguje celý svět. Lovec má být připomínkou toho, že pro sebe navzájem musíme přinášet oběti. Pokaždé, když obětovat zapomeneme, uděláme jeden krok blíž k –
B: Jsi paranoidní.
A: To ty držíš v ruce hnědý list. A já nevidím medvědici.
B: No hvězdy nemůžou z nebe jen tak utéct, že jo…
A: Nevím, nikdy předtím se to nestalo.
(Hledají a hledají.)
B: Možná je to dobře, že medvědice zůstane naživu. Ať žije medvědice!
A: Ale kdo umře místo ní? Pro správný chod našeho světa musíme přinášet oběti.
(Dívají se, prohledávají oblohu, znovu se rozhlížejí.)
A: Co bys dělal, kdybys byl tím lovcem?
B: Šel bych dovnitř a díval se na svůj pořad. Možná bych si udělal popcorn. Nebo objednal pizzu…
A: Že jsem se vůbec ptal. Maloměšťáci… jezdí se dívat do lesů na listí, obdivují ho, posuzují, zda je stejně krásné jako předešlé roky. Ale většina už neví, odkud se barvy na listech berou. Neznají příběhy pocházející z podstaty Země, neznají příběhy nebes, a to právě tyhle příběhy zachovávají rovnováhu. Bez nich se všechno hroutí.
B: Řekněme, že lovec tento rok medvědici zabít nechce.
A: A medvědice říká: „Prosím, nezrazuj nás.“
B: A listí se přestane zbarvovat...
A: Lovec si koupí oblek, postaví mrakodrap a listy přestanou měnit barvu.
B: Sestoupí dolů na svět a pořídí si mikrovlnku a televizi.
A: A medvědice říká, prosím nezapomeň na mě, stále čekám. A listy čekají s ní, protože v jejich vztahu také mají své místo. Každý z nich ví, co by měl udělat.
B: Ale lovec přestal plnit svou povinnost.
A: Takže pokud je lovec lhostejný
B: Medvědice s tím nic nezmůže
A: Listy nemohou nic dělat
B: A vyšší moc?
(Znovu se podívají vzhůru.)
A: Nevidím lovce.
B: Já našel medvědici!
A: Tak támhle je. Vyčkává…
B: Mám toho dost, jdu dovnitř, chci se dívat na svůj pořad.
A: Tobě na tom nezáleží?
B: Je to jen list, jen historka. Jsem si jistý, že se to souhvězdí znovu objeví, až nebude tolik zataženo. Nech to plavat.
(B podá A list, B odejde.)
(A se posadí na zem.)
(Zírá střídavě na list a na nebe.)
A: Prosím vrať se. Potřebujeme, abys nám ukázal cestu.
Překlad textu vznikl v rámci bakalářského kurzu Dramaturgie: Od teorie k praxi. Text je součástí cyklu Climate Change Theatre Action v původním znění Blood on the Leaves od Madeline Sayet.