BYL TAK KRÁSNÝ, SLUNEČNÝ DEN
Adaptační poznámka:
Původní lecture-drama z pera Marcuse Youssefa společně se Sethem Kleinem postrádalo jakoukoliv dramatickou zápletku, kterou by text mohl být divácky poutavý. Ačkoliv byl držitelem jisté a důležité autenticity v podobě konverzace dvou přátel, běžných lidí a rozebíral působivá témata, jejich pojetí nemělo potencialitu zaujetí. Nicméně „přednáškový“ či „reportážní“ charakter textu mě navedl k teorii epického divadla Bertolta Brechta, čímž jsem si do textu přidal vlastní postavu Vypravěče, díky které jsem mimo jiné mohl zredukovat původní rozvláčné monology Setha.
Také jsem se rozhodl postavy Marcuse a Setha zaměnit za zobecněné postavy Kanaďana z dob mobilizace a Kanaďana z doby klimatických změn, kteří mezi sebou diskutují o podobnostech zmíněné klimatické krize a kanadské mobilizace během druhé světové války. Vypravěč to může divákům více konkretizovat, vysvětlovat a následně pomoct nalézt řešení. Čeho jsem si na původním textu velmi cenil je, že skrze Sethovy přednášky onen dramatický text nabízí řešení naší situace, což jsem ve své adaptaci rozhodně chtěl zachovat.
Také jsem zachoval časoprostor textu – Vancouver v Kanadě roku 2021. Kanadská metropole může sice být pro české publikum vzdálená a možná i exotická, ale svými odkazy k pandemii koronaviru a k válce může být stále ztotožnitelný. I my jsme se vypořádávali s pandemií, i my jsme byli v roce 1938 ve velmi složité společenské a mezinárodně-politické situaci.
Postavy: Vypravěč, Kanaďan z dob mobilizace (KM), Kanaďan z doby klimatických změn (KK)
U postav není určen věk ani pohlaví. Takže ačkoliv o postavách píšu v mužském rodě, můžou je hrát i ženy či nebinární osoby a další. Dle toho lze náležitě upravovat některé repliky.
Inscenační pokyny:
Herci by měli postavy KM a KK hrát normálně, civilně. Jenom proto, že mezi KM z roku 1938 a KK z roku 2021 je rozdíl téměř 90 let, neznamená, že by KM měl sípat a nahrbeně chodit o holi. Kostýmy by měly být pouze konceptuální. Herci mohou hrát klidně v tom, v čem přišli z ulice, KK by měl mít akorát roušku, pro dobrou srozumitelnost alespoň na bradě a KM vojenskou helmu. Herci se nesmí do svých rolí vžít, neboť danou situaci jen prezentují podle toho, jak si to Vypravěč „diktuje“.
KM a KK jsou po celou dobu před diváky a nijak mezi ně nevchází a neopouští rampu (pokud je). Ani se s nimi nesnaží nijak komunikovat. To dle možností bude dělat Vypravěč. Ten může buď sedět na forbíně (pokud je), nebo různě obcházet KM a KK, nebo i chodit mezi diváky a svoje výstupy mířit k nim.
Po dobu představení by měla být někde viditelně postavená svíčka, která bude v průběhu představení hořet. Na konci ji vezme Vypravěč a při svém závěrečném výstupu ji drží. Svíčka by ideálně měla sama dohořet, to je ale nereálné, a tak ji buďto např. nějakým větrákem či fénem sfouknout, nebo by ta svíčka mohla být i elektrická a Vypravěč by ji jednoduše vypnul.
[KM a KK stojí proti sobě. KK má nasazenou roušku nejprve úplně, ale po příchodu na hrací prostor si ji sundá pod rty, aby mu bylo rozumět. Nesmí si ji ale sundat z uší. KM má nasazenou vojenskou helmu. Nemusí nutně být z arzenálu meziválečné Kanady, ale musí být prostě vojenská. Poté, co přijde KK, na scénu přichází i KM a záhy odněkud přichází VYPRAVĚČ.]
VYPRAVĚČ: Leden 2021, Vancouver, kanadská provincie Britská Kolumbie. Právě tady se stal malý zázrak. Za chladného lednového odpoledne během druhé pandemické vlny se na ulici objevil Kanaďan z dob druhé světové války [ukáže na KM] a dal se do diskuse s Kanaďanem z doby klimatických změn [ukáže na KK].
[Pokud možno, během představování postav KM a KK na ně mohou postupně rozsvěcet reflektory, či nějaké silné zdroje světla. Pokud ale nejsou, nevadí.]
VYPRAVĚČ: Byl tak krásný, slunečný den. Nyní vám všem předvedu, jak tyto dvě osoby, které od sebe dělí téměř devadesát let, mají tolik společné problémy.
[VYPRAVĚČ pak odchází z hracího prostoru a usedá někde, odkud uvidí na jednání KM a KK, ale také aby ho stále viděli i diváci]
KM: Tak to jsme to dopracovali…
KK: Nerozumím vám.
KM: Vy tedy máte problémy. Bude trošku víc teplo a hned chcete „reformovat“ celý systém naší země?
KK: Že bude trochu tepleji není jediný problém. Bude to mít vliv na další, drastičtější věci.
KM: Drastičtější věci už nemůžou být. To nejhorší jsme již zažili. Hitler nám dýchal za krkem a zvládli jsme to i s pokorou. Dokonce jsme mezi řádky dokázali založit i rodinné spoření a pojištění v nezaměstnanosti. A během toho všeho jsme dokázali pomoct zastavit válečnou mašinérii v Evropě.
KK: Alespoň na chvíli.
[KM si nervózně prohrábne vlasy]
KK: Ve všem máte pravdu, ale časem se objevily nové problémy. Živelné problémy. Klimatická změna již probíhá a pokud se ji nepokusíme zastavit, její dopady budou mít vliv na každého z nás. Větší výkyvy počasí, častější přírodní pohromy a zvedne se hladina oceánu, čímž některé pobřežní oblasti skončí pod vodou.
KM: Nojo nojo, a to Vám taky nakukal nějaký mistr propagandy, ne?
[poté VYPRAVĚČ, třeba zprostřed publika, vstane a zvolá]
VYPRAVĚČ: Všimněme si, že než se vůbec k onomu společnému problému dostaneme, tak se zde objevil další problém. Této osobě z dávné generace jen těžko vysvětlíme problémy současné generace. [směrem ke KK] Musíme to uvést na nějakém příkladu!
[KK chvíli váhá a přemýšlí, pak se podívá na KM]
KK: Pamatujete si na New Deal?
KM: Samozřejmě, že ano. Šlo o ekonomický plán, který zreformoval tržní systém USA a postavil je zpátky na nohy.
VYPRAVĚČ: Cože jste to řekl?
KM: Co přesně?
VYPRAVĚČ: To před „tržní systém“
KM: Zreformoval?
VYPRAVĚČ: Ano! Přesně! [jásá a přes diváky si jde sednout na druhou strany hracího prostoru, odkud prvně odcházel]
KK: Představte si, že my teď také musíme zreformovat celý náš systém, dokonce celou naši společnost. Můžete to vnímat jako třeba Zelený New Deal.
KM: Zelený New Deal?
KK: Ano. V rámci něj je potřeba, abychom pevně uvedli, co je potřeba zařídit, a s naší vládou našli nějaký kompromis s tím, co ona je schopná zavést.
KM: Nemyslím si ale, že by vláda měla dost financí na totální reformaci našeho hospodářství.
KK: To si nejspíš nemyslíte sám.
[KK poklesle sklopí hlavu, pak ji ale zase zvedne a nadějně se podívá na KM]
KK: Můžete mi prozradit, jak to že ve Vaší situaci se podařilo zreformovat celý systém?
KM: No, bylo nám slíbeno, že společnost, do které se vrátíme po válce, bude naprosto jiná od té před válkou. A ona to vlastně byla pravda. Nová tržní ekonomika, rodinné spoření a další. Lidé byli také hodně sami motivováni, ale dnes tuto motivaci ve vás nevidím. Zvykli jste si na pohodlí a čekáte, jak to někdo udělá za vás.
KK: Stáli jste na rozcestí a rozhodovali jste se, kým chcete být. Na jaké straně historie chcete stát.
KM: Takhle hezky bych to asi neřekl, ale ano, nějak tak.
KK: V tom případě musíme teď udělat totéž.
KM: Totéž?
KK: Podobně jako vy jste tehdy mobilizovali všechny vaše síly, abyste se připravili na válku a změnu systému, i my se nyní musíme podobně mobilizovat a připravit se na změnu našeho systému. Změnu našich životů. Aby ty životy stále mohly být naše.
[KM se zapřemýšlí, pak se ale pohrdavě zasměje a mávne rukou]
KM: Hezký, hezký, hele a co radši přestat filozofovat a něco konečně udělat? My jsme nedosáhli změny tím, že jsme seděli u kafíčka a provolávali, co se má udělat.
KK: A co bychom měli udělat?
[KM opět přemýšlí]
KM: No… v první řadě… určitě by tu měl někdo nainstalovat klimatizaci. Nebo aspoň otevřít okno. Začíná tu být strašné horko [jakože si kvůli potu povoluje límeček u krku].
KK: Totiž---
KM [skáče KK do řeči]: Počkej já si musím sednout. To je běs, vždyť je leden a hic jak na Sahaře.
VYPRAVĚČ [k divákům]: Teď si všimněte, jak Kanaďan z mobilizace trpí následky problémů jeho protějška, ale ani si to neuvědomuje.
KK: Totiž, toto je teď normální. A bude to jen a jen horší.
KM: To ne, to bych zemřel – Musíme s tím něco udělat!
KK: A já se vás přece ptal co?
KM: Já… nevím… toto je nad mé síly.
KK: To se mýlíte. Ve srovnání s tím, co jste vy dovedli pro naši budoucnost, toto není o nic složitější.
KM: Opravdu?
KK: Ano, zvládli jsme velké věci, jenom nyní musíme opět zabrat všichni. Musíme si uvědomit, že musíme vydržet chvíli nepohodlí, abychom se v budoucnu my i naši potomci měli dobře. Obecně v sázce je i to, jestli nějaká budoucnost bude.
KM: Hm… zdá se, že váš problém přeci jen je podobně vážný, jako za nás.
[KK a KM ustrnou ve svých pozicích, na scénu vyjde VYPRAVĚČ]
VYPRAVĚČ: Takto to proběhlo. Tento malý zázrak ukázal, že naše existenční problémy přetrvávají, jen tentokrát si nemůžeme našeho nepřítele vystopovat v bunkru. Náš nepřítel je změna. Lidé nemají rádi změny, to je pochopitelné. Ale tato změna, když si ji neupravíme dle svých možností, nás vyhladí.
[Tma. VYPRAVĚČ si z kapsy vytáhne svíčku a zapalovač, zapálí ji]
VYPRAVĚČ:
Nezapomínejme.
Nezapomínejme na ty velkolepé věci, kterých jsme v historii dosáhli.
Nezapomínejme, že jsme toho dosáhli společně.
Nezapomínejme, že společně jsme silní.
Nezapomínejme, že společně můžeme udělat změnu.
Ať toto není poslední krásný, slunečný den.
[Trochu zafouká, ale svíčka ještě nezhasne]
VYPRAVĚČ:
Umíme velké věci, když zabereme.
Posledně to stálo úsilí nás všech. A dokázali jsme to.
Dnes se musíme opět zapojit všichni.
A dokážeme to.
[Znovu zafouká]
VYPRAVĚČ:
Pamatujte na to.
Protože my jsme tady skončili.
[Svíčka zhasne]
[KONEC]
Překlad textu vznikl v rámci bakalářského kurzu Dramaturgie: Od teorie k praxi. Text je součástí cyklu Climate Change Theatre Action v původním znění So Beautiful Today, So Sunny od Marcus Youssef, Seth Klein.