STRAŠIDELNOST SAMA
Postavy Vrány a Strašáka mohou být ztvárněny jakýmkoli pohlavím, genderem a rasou.
Strašák je sám na zpustlém poli. Spěšně přilétne Vrána, s sebou táhne minci. Velikostně něco jako jednu desetikorunu. Opatrně přichází ke Strašákovi.
VRÁNA: Strašák?
(Stáhne se zpátky.)
Strašák. Strašáku!
(Znovu ho osloví.)
(Strašák se probudí a posadí se.)
STRAŠÁK: Jdi pryč.
VRÁNA: Prosím, já tady taky nechci být. No tak vstávej, něco se blíží a ty musíš být strašidelný, prosím!
STRAŠÁK: Zrovna ty bys, malá vráno, měla vědět, že jsem strašidelný pořád. Teď jdi pryč.
VRÁNA: Ne, neodejdu. Já vím, že jsi ten nejstrašidelnější strašák, kterého znám. Ale my… ale já potřebuji, abys byl ještě strašidelnější. Přímo děsně strašidelný.
(Strašák pomalu ožívá.)
STRAŠÁK: Jsem unavený, vráno. Nech mě na pokoji.
VRÁNA: Ne, nenechám! Ne dokud nevstaneš a–
(Strašák se vzpruží a vyloudí směrem k vráně děsivý zvuk.)
VRÁNA: (klidně) Mě nestraš. Přišla příšera… Všichni ptáci–
STRAŠÁK: Všichni ptáci jsou pryč, vrať se na jaře.
VRÁNA: Nerozumíš tomu. Všichni ptáci jsou fuč, zcela pryč.
STRAŠÁK: To bych řekl. Koneckonců vždycky jsem je odháněl pryč.
VRÁNA: Tentokrát ne. Oni zmizeli.
STRAŠÁK: Vráno, já zastraším každého malého ptáčka. Včetně vran. Všechny ty racky, holuby, káňata, kosy, sýkory, špačky, červenky, pěnkavy, husy, volavky, kachny, havrany… Pokaždé se na jaře vrátí.
VRÁNA: Vždyť to vím, vím to, vím, co říkáš. Poslouchej mě. Všechno je (pauza) pryč. Nemůžu dýchat.
STRAŠÁK: Přilétají, odlétají, přilétají a zase odlétají. Je to hra období. Naše hra.
VRÁNA: Ona ta... spolkla roční období. Nemůžu dýchat.
STRAŠÁK: Cože? Spolkla? O čem to mluvíš? Uklidni se, vráno, klid!
VRÁNA: Jaro, léto, podzim, zimu. Spolkla jedno po druhém.
STRAŠÁK: Zimu?
VRÁNA: Porcelánově tvrdý led prokousla svými předními zuby.
STRAŠÁK: To přejde. Jakmile zazáří léto, uvidíš.
VRÁNA: Z léta ještě stoupala pára, když ho polykala.
STRAŠÁK: Jsi jen pomatená vrána. Všechno se navrací, žádné roční období nemůže existovat bez jara a podzimu, jež jim předchází.
VRÁNA: Ona vyhrabala i poslední jarní pupeny, i podzimní hnilobu, lačně se schramstla.
STRAŠÁK: To přece nejde, nic nemá takový žaludek.
VRÁNA: Ale má, Strašáku, naše hra skončila. Musíš být znovu děsivý, musíš být strašidelný, je tu příšera.
STRAŠÁK: Báchorky o příšerách jsou mnohdy horší než příšerka samotná.
VRÁNA: Nemůžu dýchat… popadnout dech. Musíš strašit.
STRAŠÁK: Co to neseš?
VRÁNA: Minci.
STRAŠÁK: Co je to mince?
VRÁNA: Nemám ponětí. Rostou jak houby po dešti. Pokaždé, když si příšera něco uzurpuje, zanechá je po sobě.
STRAŠÁK: Dej mi to. Mohlo by to být jídlo?
VRÁNA: Nemají chuť.
STRAŠÁK: Tak to budou semínka.
VRÁNA: Jsou bez života.
STRAŠÁK: Možná je to způsob její ochrany?
VRÁNA: Jsou bez duše.
STRAŠÁK: Říkáš, že po té příšeře zůstávají?
VRÁNA: Úplně všude. Pořád pokračuje, bez oddechu nám všechno bere. Musíš ji vystrašit, zastrašit, zahnat!
STRAŠÁK: Musí mít nějakou slabinu. Mohli bychom ji oslepit. Pověz mi o jejích očích, Vráno. Mrká, zírá, mžourá nebo upřeně hledí na chod věcí?
VRÁNA: Její oči jsou obrovské, koulí jimi a zírá ze středu temných mračen dolů, její slzy sužují všechno, co jí přijde do cesty.
STRAŠÁK: No, tak to ji musíme oslepit! Pověz mi o jejích dlaních. Kolébají či laskají? Hladí, hrají si, poplácávají nebo se mazlí?
VRÁNA: Ona si nehraje, Strašáku. Její ruce jsou zkroucené kovové stroje, které nechaly v zemi velké hluboké brázdy. Nezměrné blátivé jámy tam, kde dřív stávaly mohutné sekvoje.
STRAŠÁK: Mohli bychom si ní rozumně popovídat. Mluví tahle příšera? Kráká, volá, pláče, mrmlá? Klade otázky? Ptá se nebo vypráví? Zpívá? Říká něco? Co loudí za zvuky?
VRÁNA: Ty mě neposloucháš. Ona si nechce povídat, nechce poslouchat. Burácení zrosených motorů, ze kterých stříká voda, to jsou její zvuky. Zvuky země, co plive krev, když puká a praská. To mrtvolné ticho přehrazených potoků a řek, to ticho dusících se zvířat, která nemají dostatek vzduchu pro jejich cvrlikání, štěbetání, štěkot, vytí, kvákání, vrčení, syčení anebo křik. Ne. Ona nemluví, Strašáku, nemluví, protože nemusí.
STRAŠÁK: Tak je to opravdu příšera.
VRÁNA: To jsem se celou dobu snažila říct!
STRAŠÁK: Nemohu ti pomoct, promiň.
VRÁNA: Jak to jako myslíš, že nemůžeš pomoct? Musíš nám pomoct. Musíš ji zahnat pryč!
STRAŠÁK: Jak bych mohl? Čím si myslíš, že jsem, Vráno?
VRÁNA: Jsi strašidelnost sama! Vždycky jsi strašíval ptactvo. Ale ptáci jsou pryč! Jsi děsivý, jsi strašný. Naháníš hrůzu. Strašlivá hrozivá síla. Jsi tu proto, abys nastoloval pořádek – abys zastrašil to, co má být zastrašeno!
STRAŠÁK: Jsem správcem koloběhu, Vráno. Odháním tě pryč, aby ses mohla vrátit. A vždy se vrátíš. Jsem tu proto, abych udržel rovnováhu, abych vyrovnal síly na hracím poli. Abych chránil.
VRÁNA: Ale ptáci jsou pryč. Slunce pořád víc a víc a víc hřálo. Hrdlo se nám stahovalo, dusili jsme se, nemohli jsme dýchat. Musíš něco udělat. Nemohli dýchat, já nemohla dýchat. Dělej něco! Nemůžu dýchat. Nemůžu dýchat. Nemůžu dýchat. Nemůžu dýchat.
(Strašák se přiblíží k vráně.)
STRAŠÁK: Klid, vráno, zpomal. Malá vráno, uklidni se, zpomal. Klid, vráno. Zpomal, uklidni se. Malá vráno, klid. (pauza) Proč se mne nebojíš?
VRÁNA: Bála jsem se, věděl jsi, kam patříme. Strach, který jsi v nás rozdmýchával, nás hnal kupředu, nutil nás růst a udržoval nás při životě.
STRAŠÁK: Ten strach byl provázán s mou láskou k tobě. S láskou k vám všem. Poháněl náš kolovrátek – vaši cestu – a co je nejdůležitější, zajišťoval váš návrat. Zajišťoval úrodu polí, zdraví plodin, dokonce moje maličkost dostávala díky vašim návratům smysl. Avšak jestli jsou všichni pryč, jestli jsou ptáci opravdu pryč, pak je náš koloběh u konce.
VRÁNA: Nemůžu dýchat. Dusím se, Strašáku. Ptáci zmizeli. Hrozivý Strašáku. Nejstrašidelnější Strašáčku. Nemůžu dýchat. Jsi, jsi… Ptáci jsou pryč.
STRAŠÁK: Pššš, klid, Vráno, klid. Odpočiň si. Odpočívej, vráno. Klid.
(Strašák položí Vráně ruku kolem ramen. Vrána se přiblíží. Její dech se zpomalí.)
VRÁNA: Ale jestli je náš koloběh uzavřen, tak to znamená, že jsi–
STRAŠÁK: Přežitek.
Překlad textu vznikl v rámci bakalářského kurzu Dramaturgie: Od teorie k praxi. Text je součástí cyklu Climate Change Theatre Action v původním znění SCARY-Scary od Klae Bainter.