KANÁREK
Pravdivý příběh, fantazie, alegorie.
Pro všechny lidi, zvířata, hmyz a krajiny, jejichž těla jsou v sázce – dobrovolně i nedobrovolně – skrze klimatický aktivismus, klimatické vysídlení, klimatické katastrofy, klimatické nemoci;
pro ty, kteří nasazují bezpečí a privilegium svých těl, aby stáli za těmi, kteří se nemohou vystavit nebo promluvit kvůli riziku újmy či pronásledování;
pro ty, kteří svými malými každodenními činy přenáší poselství těch z nás, kteří jsou zraněni, zmizelí, uvěznění, aby změna přece jen přišla.
Le cadavre est à terre et l’idée est debout
– Victor Hugo
POZNÁMKY:
Pro jednoho nebo více interpretů.
Přednášet s tempem a dynamikou. Trocha živé hudby nebo drsný kostým nemusí být na škodu.
Během představení prosím nepoužívejte vonné ani parfémované produkty.
Volitelná coda (2025: UHLÍ) může být uvedena nebo nemusí. Může následovat bezprostředně nebo může být zařazena samostatně později v programu. Může být provedena veřejně nebo soukromě. Může být určena lidskému, nelidskému nebo předkům. Může sloužit jako partitura pro zvuk, pohyb nebo obraz místo slov, pokud dáte přednost.
2019: KANÁREK
Stojím zde za tělo, které zde stát nemůže
Mluvím za hlas, který píše, tedy za Hannu
Toto tělo stojí zde za její tělo
Tak, jako bychom my všichni zde měli se svými těly stát
Za ta, která nemohou
Uhlí
Těžily ruce
Se sazemi pod nehty
Temný stísněný kašel
A malý slunečný záblesk kanárka
Ve své kleci
Toto tělo stojí zde za tělo, které kdysi stávalo na jevištích (tak jako toto tělo teď)
Které tančilo elektroswing a skákalo do náručí
A rylo hluboko do starých lomů a katakomb
Toto tělo stojí zde za tělo, které před deseti lety
Našlo opuštěný uhelný sklep pod ulicemi Paříže
Nedotknutý léta, stěny neodrážely světlo baterky
Pohlceny sytou černí
Kanárek sloužil jako varovný signál
Říkal: vypadněte sakra, dýcháte otrávený vzduch
Posílal to v obálce svého mlčícího těla
Toto tělo stojí zde za to tělo
Obětované, aby vám poslalo zprávu
Aby vás ochránilo
Stojím zde za tělo, které je 16 tisíc kilometrů daleko
Mé tělo je zde za to její tělo, které zde být nemůže
A nejen kvůli té vzdálenosti
Za tělo, které leží v posteli
Dýchá přes respirátory
Nemůže otevřít okno, aby na kůži pocítilo vánek
Toto tělo cítí vánek za její tělo
Toto tělo stojí v tomto veřejném vzduchu za její tělo
Které už nemůže stát ve veřejném vzduchu ani pod veřejným pohledem
Stojím zde mezi vámi za to tělo
Jehož geny zmutovaly, vyvinul se varovný signál
Tělo, jehož bílé krvinky útočí na petrochemikálie
Berou je jako alergii, jako jed
S potenciálně smrtelnou imunitní reakcí
Kanárek mlátí zobákem o mříže
Drápy drásají lacině pozlacené klece
Její buňky jsou před výbuchem
Mění systémové dráhy, aby explodovaly dle libosti
Zaseknuté ve smyčce zpětné vazby, dokud každé jídlo, voda a dech nezmizí v přílivu reaktivity
Tělo napichované léčivy a chemií a bolestí
Jen aby sotva přežilo neobyvatelné prostory, které kolem něj vytváříme
Tělo, jemuž natekl krk, protože sestra měla nalíčené oči
Tělo oteklé kopřivkou od kousku plastu
Tělo třesoucí se sto záchvaty denně kvůli propylenglykolu ve vašem mýdle
Tělo, které cítí váš prací prášek přes ulici
Cítí skrz kůži, co jste jedli před třemi dny
Cítí bakterie
Toto tělo stojí zde za tělo, které neví, zda je evolucí nebo nemocí
Poslední tištěná kniha, kterou četla, byla David Bowie Is Inside
Musela mít plynovou masku a sedět daleko
Chce mě požádat, abych nepoužívala parfém, když moje tělo stojí zde za její tělo
Váhá; nosilo by vůbec tělo klimatické aktivistky parfém?
Kdo by ho nosil, když 90 % chemikálií ve vůních pochází z ropy?
Kdo, když ftaláty, které pomáhají vůni přetrvat, pocházejí z uhlí?
Ptá se znovu, protože odpověď zní: většina z nás
Nevědomky
A
Make-up
Vlasové přípravky
Syntetické látky
Syntetické kůže
Hydratační krémy
Prací prostředky
Naše těla nasáklá a obalená fosilními palivy
Protože mediální kampaně, které nám říkají, ať zahodíme brčka, nám neřeknou, že praní syntetických látek doma
je jeden z největších zdrojů mikroplastů v oceánech a v našich plících
Protože nám nikdy neřekli, že používání kosmetiky a čisticích prostředků v domovech
vytváří polovinu všeho znečištění městského vzduchu
Více než auta
Malý kanárek se vytrhne z klece a zařve:
Běžte někam ekocidní vykořisťovatelé! A odletí do nebe
Toto tělo stojí za těly, která se mění v těla, jež už zde takto stát nemohou
Za 34 % a čím dál více těl, která jsou znatelně zraněna těmito vůněmi a plasty a „zkrášlovadly“
Protože předstíráme, že je potřebujeme, ale mohli bychom se jich okamžitě zbavit
Vysoko vysoko jako oblak jsou všichni kanáři volní ze svých klecí
Září jasně žlutě na slunci
Jako světlo
Toto tělo stojí zde za její tělo a dýchá a dýchá a dýchá a dýchá
Jak její tělo nemůže
A dýchá
To, co její tělo
Nemusí
Stojím zde za její tělo
Ve svém těle, které s vámi dýchá všechny ty jedy
A déšť žlutého peří padá dolů
Měkký na váš nos a víčka
A kanáři si škubou peří a říkají
Už nikdy nebudeme nuceni cítit, že naše životy jsou pro váš zisk
A na mrtvých větvích stojí slavně nazí
My stojíme zde za jejich těla
Kanáři si namočili zobáčky do sazí a píší
běžte někam s antropocénem
A
Ropa je genocida
A
Utopení 1 %
Po svých drobných nahých tělíčkách
A kolem písmen se zvedají puchýře a kopřivka
Moje tělo se ptá jejího těla, jaké to je
Být tak poškozena všemi těmi malými osobními volbami našeho dne
Její tělo říká mému tělu, že se cítí jako Země
Tak toto tělo zde také stojí za Zemi, která zde stát nemůže
A která k nám nemůže promluvit
Kromě obálky mlčících těl
Kanáři se vrhají na kapoty aut v New Yorku
Na střešní okna obchodních domů v Londýně
Na trajekty plné turistů v Paříži
Jejich těla se zachytávají o nosníky mostu Sydney Harbour Bridge
Drápy se zaplétají do vlasů hitchcockovských hrdinek
Drobná růžová puchýřnatá tělíčka
Plní chlorované fontány
A já si plním plíce tímto jedovatým vzduchem
Abych mohla vystřelovat kulky slov tímto jedovatým vzduchem
Protože nebudu mlčet za své zničení
V předsmrtném chropotu
Kanáři říkají:
Toto je zpráva, kterou posíláme svými těly
Už nejsme váš varovný signál
Varování nepotřebujete, když prostě
Zůstanete mimo uhelný důl
Zůstanete mimo uhelný důl
Toto tělo je zde mezi jejich těly a také stojí za jejich těly a za těly, která zde stát nemohou
Někteří leží, ještě se svíjejí, ne zcela mrtví na horkém asfaltu
Křídla zlomená
Zobák roztříštěný
A kolem kotníků jim nasazují drobná pouta
Když je policisté opatrně zvedají
Aby je vrátili do klecí
Slova jsou z jejich těl smyta
Mají poslat novou zprávu
Jak visí jejich nové klece vysoko
Před výlohami a radnicemi
Jejich zlomená těla na odiv
Jako varování
Ale mrzuté mlčící pohledy jako by říkaly něco jiného
Než to, co si jejich věznitelé přejí
Aby jejich těla zavřená v klecích říkala
A těla kanárků, která policisté
Svými
Jemně násilnýma
Rukama nezvedli
Jsou zašlapána do země
Prasknou pod tlakem pneumatik
A velmi pomalu se usmaží na slunci
A vy přejdete přes tu červenou skvrnu na chodníku
Dáte si vyměnit čelní sklo
Necháte si vyčistit bazén
A jsou téměř zapomenuti
V mlčení své nepřítomnosti
Zapomínáme také
Že jejich mlčení
Je varování
Půjdu domů do svého domova
Který není klec
Nevšimnu si osvěžovače vzduchu v autobuse
A skrytého ropného inkoustu v mém recyklovaném toaletním papíru
A plastů v přípravku ve vlasech
Nebo vůně, kterou jsem dnes možná měla nebo neměla, i když mě tělo, za které jsem stála
Požádalo, abych ji neměla
Coda 2025: UHLÍ
Hluboko dole, a ještě hlouběji
Hlouběji, než jsme mysleli, že cítíme
Odpočíváme zde za jiné tělo
Spíme, protože / Temná Matka kapradino-strom / (simultánně / překrývání / mnohohlasně)
/ Rašelinové bažiny /
/ Uhlí /
potřebovalo odpočinek
Nyní se probouzíme, abychom ohlásili její dobu spánku:
Drobný otřes
Přesně tam – výše, než jsme mysleli, že hledíme –
Mimo lišejníkem zarostlý úsek prastarého porostu
V něžném zatočení větvičky, pavučiny, srsti:
vejce
Rychlé prasknutí roztrhne závoj mezi těmito dvěma světy
Nejprve malý zobáček
Brzy něžné pulzující hrdlo
Tato drobná plíčka si pamatují prastarý tanec živého vzduchu
Každý hvizd propichuje molekuly
Zpěvem tak starým, že i
Spící kameny začínají své dlouhé probouzení
Tato drobná plíčka si pamatují radost z nošení větru
Lišejníky se třpytí, dech a píseň předků stále držené v jejich buňkách
Letokruhy bolí a skřípou v míze plném vzpomínání
Celý les široko daleko tiše zpívá v rezonanci, v reciprocitě
Naše požehnání je, že každý váš dech je sladší než předtím
Každý váš dech jemnější a svobodný
Že vás každý atom pohybuje, tělem i bytím, na toto místo
Kde můžete slyšet kanárky zpívat jiskřivý skok řeky
Kde kořeny lesa plazivě sahají hluboko s uvolněným vzdechem
A pomalu
bezpečně, chráněně
Uhlí si vysní samo sebe v něco nového
Překlad textu vznikl v rámci bakalářského kurzu Dramaturgie: Od teorie k praxi. Text je součástí cyklu Climate Change Theatre Action v původním znění Canary od Hanna Cormick.