ČERVENÁ KARKULKA
Hassan Abdulrazzak: Tato hra byla inspirována článkem „Climate Change is Burning a Wolf Pack’s Last Bridge to Survival“ od Taylora Hilla. Letos téma Osvětlujeme cestu podporovalo zařazení zvířat, která mohou být inspirací v boji za udržitelnou budoucnost, a proto jsem se rozhodl vyprávět příběh Červené Karkulky z pohledu špatně chápaného vlka, který se snaží přežít kvůli klimatickým změnám. V arabské kultuře je příběh Červené Karkulky znám jako Laila a Vlk, nebo Laila we al theeb.
POSTAVY:
VLK
ČERVENÁ KARKULKA
BABIČKA
MATKA
(BABIČKA a MATKA mohou být případně hrány jednou herečkou)
/ značí překrývání
PRVNÍ SCÉNA
VLK: Takhle příběh začíná…
MATKA: Karkulko, tvá babička je nemocná. Chci, abys jí donesla tento koláč a láhev vína. A Karkulko, nescházej z cesty. A nech v lese vše tak, jak to najdeš.
KARKULKA: Ano, matko. Udělám všechno správně, neboj se.
VLK: Ale Karkulka byla lhářka. Nejenže se odklonila od cesty, ale začala trhat květiny a rostliny v lese jako vždy. A tady do příběhu vstupuju já. (ke KARKULCE) Dobré ráno, Červená Karkulko.
KARKULKA: Nesnáším, když mi říkáš Červená Karkulko. Jsem jen Karkulka.
VLK: Dobré ráno, Karkulko. Kam jdeš tak brzy ráno?
KARKULKA: K babičce.
VLK: A co máš v košíku?
KARKULKA: (pije z láhve vína) Babička je nemocná. Moje blbá matka si myslela, že ji koláčem uzdraví.
VLK: A co máš v té láhvi, ze které piješ?
KARKULKA: Docela dobrej Malbec. Podle mě je ho škoda pro starou bábu. Chceš ochutnat?
VLK: Trochu by mi nevadilo. (VLK pije. Má žízeň.) Žiju na tamtom ostrově. Narodil jsem se tam. Přešel jsem po zbytcích zamrzlé vody, která spojuje ostrov s pevninou. Řeknu ti, že je čím dál tím těžší se z ostrova dostat kvůli klimatickým změnám.
KARKULKA: Tohle má být nějaký ufňukaný příběh? Protože na to vážně nemám čas.
VLK: Nepředpokládám, že bys mi mohla dát trochu toho dortu, co.
KARKULKA: Ani omylem.
VLK: Jdeš k babičce? Můžu jít s tebou.
KARKULKA: Ne před tím, než natrhám další květiny.
VLK: Pro babičku. Jak krásné gesto.
KARKULKA: To určitě! Ty jsou pro mě.
VLK: (k divákům) A tak jsem nechal Karkulku pokračovat v rozebírání lesa a zamířil jsem k babičce. Klepu na dveře.
BABIČKA: Kdo tam?
VLK: Unavený cestovatel. (k divákům) Babička otevře dveře. Má nůž! (k BABIČCE) Nechtěl jsem vás vyděsit. Chtěl jsem se zeptat, jestli byste neměla nějaké zbytky k jídlu. Je čím dál těžší se dostat z mého ostrova. Jsem vyhladovělý.
BABIČKA: Nic pro vyhublého vlka nemám. Kromě tohohle nože.
VLK: (k divákům) Babička se po mně ohnala nožem, ale uklouzla. Spadla na hranu postele a hlava se jí rozbila o rám. Je mrtvá. Panikařím, i když s její smrtí nemám nic společného. Každou chvíli přijde Karkulka. Nechci, aby byla traumatizovaná pohledem na babiččinu rozbitou hlavu. Snažím se babičku schovat pod postel, ale je příliš velká. Vleču jí do skříně, která je plná oblečení a hromad plastových tašek. Musím schovat její tělo, než přijde Karkulka. Co mám dělat? Jediná možnost, a tady se to trochu zvrhne, je sežrat babičku a obléknout si její šaty.
KARKULKA: Ahoj, babičko.
VLK: Ahoj, Karkulko.
KARKULKA: Proč byly dveře otevřené?
VLK: To musel být jen větříček.
KARKULKA: Ó babičko, jak velké uši máš.
VLK: To abych tě lépe slyšela.
KARKULKA: Jak velké oči máš.
VLK: To abych tě lépe viděla.
KARKULKA: Jak velké ruce máš.
VLK: To abych tě lépe objala.
KARKULKA: A, ó, babičko, jak velký a strašidelný ústa máš.
VLK: To abych tě lépe políbila.
KARKULKA: Ty nejsi moje babička! Jsi ten zlý vlk!
VLK: (k divákům) A tady Karkulka vytáhla nůž a rozřízla mi břicho.
DRUHÁ SCÉNA
MATKA: Karkulko, tvá babička je nemocná. Vezmi jí tento koláč a láhev vína.
KARKULKA: Ano, matko.
VLK: Dobré ráno, Karkulko. Kampak jdeš tak brzy ráno?
KARKULKA: K babičce.
VLK: A co to piješ?
KARKULKA: Chceš se napít?
VLK: Ano, prosím.
KARKULKA: Zapomeň.
VLK: Jsem vyhladovělý. Každý rok je větší horko, takže když voda zamrzne, vytvoří se mnohem tenčí led než dřív. Přejít po něm z ostrova je nebezpečné.
KARKULKA: Nuda! Jdu natrhat květiny.
VLK: Musíš přestat ničit les. To způsobuje tání ledu.
KARKULKA: Hele, z těch květin vydělám dobrý prachy.
VLK: Tak mi dej alespoň kousek koláče. Prosím!
KARKULKA: Vypadni.
VLK: (k divákům) Jdu k babičce.
BABIČKA: Kdo tam?
VLK: Unavený cestovatel. (k divákům) Babička otevře dveře. Než se po mně stihne ohnat nožem, padnu mrtvý hlady.
KARKULKA: Babičko!
BABIČKA: Ahoj, zlatíčko. Přinesla jsi mi koláč a víno?
KARKULKA: Tys zabila vlka?!
BABIČKA: Ani jsem se ho nedotkla, přísahám. Prostě padl mrtvý.
KARKULKA: A co teď budeme dělat? Měl tě sežrat, pak sežrat mě, přišel by myslivec, rozřízl mu břicho, tím nás zachránil a my bychom vlkovi nacpali břicho kameny. Vlk by se utopil ve studni a cyklus by se opakoval.
BABIČKA: No, ale stejně je mrtvý. Možná, když počkáme.
KARKULKA: Takhle to nefunguje. Musí být naživu, když mu budeme do břicha cpát kameny. Kurva! Kurva! Kurva! To znamená, že jsem tu zaseklá navždy.
BABIČKA: Rozpárej břicho mně.
KARKULKA: Co?
BABIČKA: Rozpárej mi břicho, dej do něj kameny a hoď mě do studny a vysvoboď se.
KARKULKA: Nemůžu tě zabít. Jsi moje babička.
BABIČKA: Za mými zády mi říkáš stará čarodějnice. Myslíš, že to nevím?
KARKULKA: Říkám ti tak, protože tě mám ráda, ty stará potvoro.
BABIČKA: Zabij mě.
KARKULKA: Ne.
BABIČKA: Zabij mě.
KARKULKA: Ne.
BABIČKA: Je to jediný způsob, jak se zachráníš, Karkulko.
VLK: V tu chvíli Karkulka babičce rozpárala břicho nožem.
TŘETÍ SCÉNA
MATKA: Karkulko, tvá babička je nemocná. Musíš jít a zabít ji.
KARKULKA: Ano, matko.
VLK: (k divákům) Karkulka trhá květiny jako obvykle. Ale tentokrát se neukážu, protože voda mezi ostrovem a pevninou nikdy nezamrzla. A tak zůstanu uvězněný v lese, který už není lesem, ale mýtinou. Karkulka trhá a trhá, dokud nic nezbude.
KARKULKA: (k divákům) To poslední, co uslyším, je pláč z ostrova. Je to vlk.
KONEC.
Překlad textu vznikl v rámci bakalářského kurzu Dramaturgie: Od teorie k praxi. Text je součástí cyklu Climate Change Theatre Action v původním znění Laila Pines for the Wolf od Hassan Abdulrazzak.