Romeo a Julie v rockovém hávu - co by na to řekl Shakespeare?

Příběh dvou znepřátelených rodů a neoblomné lásky – jedno z nejznámějších dramat Williama Shakespeara se na českých divadelních scénách dočkalo již nespočtu interpretací. Ať už se jedná o baletní zpracování s hudbou Sergeje Prokofjeva, muzikálové zpracování či klasickou činohru. Milan Steigerwald s Pavlou Forest rozšířili tuto řadu o svébytné zpracování rockové opery.

RockOpera Praha sídlící v areálu Pražské tržnice v Holešovicích působí jako moderní hudební divadlo a forma alternativní scény téměř deset let. Specifické jsou nejen její prostory v podobě antického amfiteátru s kruhovým jevištěm, ale především autorská tvorba manželské dvojice Pavly Forest a Milana Steigerwalda. Rocková opera Romeo & Julie vznikla po antické trilogii (Antigona, Oidipus Tyranus a 7 proti Thébám) jakožto divadelní adaptace stejnojmenné tragédie Williama Shakespeara.

Režisér Roman Štolpa ve své koncepci uplatnil retrospektivní odvíjení příběhu. V první scéně je tak před zraky diváků inscenován pohřeb dvou milenců ležících na katafalcích, doprovázený zpěvem jeptišek a tóny varhan. Jednotlivými scénami následně Štolpa cílil na individuální příběhy postav, jejichž spojením utvořil celkový obraz obyvatel Verony. Mnohem větší prostor než ústřední dvojici milenců je tak věnován například vévodu Eskalovi (Kamil Střihavka), Juliině chůvě (Pavla Forest) či potulnému kejklíři (Matěj Kohout). Adaptace známé Shakespearovy tragédie nestojí pouze na nesmrtelném příběhu lásky, ale poodkrývá vnitřní motivace k vévodově boji o moc, emoce, které chůva prožívá, když zrovna není oporou Julii, a v neposlední řadě také provází příběhem osamělého kejklíře, pro nějž jsou jeho akrobatická vystoupení jedinou radostí a životním smyslem. Milence dvou znepřátelených rodů ztvárnili v nové alternaci Jan Tláskal a zpěvačka Beego. Herecké a především pěvecké výkony obou představitelů tvořily působivou kostru tříhodinové inscenace. Se svými rolemi se naprosto sžili, jejich zpěv byl emotivní při každé písni a tyto emoce, společně s charakteristickými rysy svých postav, dokázali přenést kromě zpěvu i do pohybu na scéně. Beego s vlasy spletenými do něžných copánků dokázala zaujmout barvou a plností svého hlasu, již by při jejím křehkém vzezření málokdo očekával. Od Jana Tláskala s dlouhou kudrnatou hřívou by naopak leckdo očekával silný, burácivý rockerský hlas – překvapil však jeho jemností a procítěným přednesem veršů převzatých ze Shakespearova díla. V rolích Monteků a Kapuletů se objevily známější hlasy české rockové scény - frontman kapely Arakain Jan Toužimský (Merkucio), člen kapely Motorband Josef Šutara (praotec Kapulet), zpěvák a textař Viktor Dyk (Paris). Herecké výkony těchto představitelů a company byly bohužel mnohdy zanedbány na úkor zpěvu. Pěveckým výkonům výše zmíněných osobností nelze téměř nic vytknout. Bylo ovšem znatelné, že se nejedná o profesionální herce. Jejich soustředěnost se ubírala především ke správnému frázování a sólové technice zpěvu, ale stejné nasazení chybělo při pohybu po jevišti. Často šlo o nezvládnutou choreografii a bezmyšlenkovité přecházení z “bodu A“ do „bodu B“.

Nejvýraznější součást hudební složky tvořila rocková kapela dělící se o jeviště společně s herci. Veškerá hudba, kterou měl divák možnost slyšet, byla tedy živá, nikoli reprodukovaná. Hlasité tóny basových kytar společně s údery bicích evokovaly atmosféru rockového koncertu. Surovějšímu ladění inscenace kontrastoval zpěv členů sboru Carmina Bohemica (doplňkové role jeptišek), podkreslující hereckou akci hlavních postav. Zdánlivě nesourodé hudební žánry se vzájemně doplňovaly a spojily ve funkční celek. Operní zpěv zdůrazňoval duchovní témata příběhu, rockový zpěv naproti tomu sloužil motivům nenávisti, soubojů a dlouhodobých neshod mezi dvěma rody. Méně zdařilá však byla tentokrát práce zvukaře. Oproti studiovým nahrávkám písní zde bicí a basy zcela přehlušovaly zpěváky. Dalo se jim rozumět jen s velkými obtížemi a libreta, na nichž je postavený celý děj, ztrácela svou podstatu.

Scénografie bývá v případě projektů RockOpery Praha povětšinou navrhována minimalisticky. Vzhledem k syntéze několika umění (akrobacie na závěsných šálách, ohňová a světelná show, projekce, výtvarné řešení kostýmů i líčení, živá hudba) si herci vystačí se zcela základními rekvizitami v podobě stolů, židlí a dřevěných beden. Tyto rekvizity v průběhu děje proměňují přestavbami právě tak, jak konkrétní scéna vyžaduje. Při scénách s vévodou Eskalem jsou dřevěné bedny seskládány do výšky, aby evokovaly trůn, při plesové scéně naopak dokáží posloužit jako dlouhý stůl, na nějž je odkládáno občerstvení. V úvodní scéně pohřbu Romea s Julií slouží bedny jako katafalky a rakve zároveň. Jednoduše si autoři poradili také se zobrazením otevření hrobky praotce Kapuleta. Vzhledem k variabilnímu hracímu prostoru RockOpery Praha bylo mechanicky zdviženo jeviště (skrze něj se do sálu také vchází) a do potemnělého sálu se rozsvítila led světla ve tvaru kříže, připevněna na spodní straně zdvižené plošiny. Hrací plocha byla touto akcí rozčleněna do několika výškových úrovní a velmi působivou formou docházelo k zobrazení pomezí života a smrti.

S ohledem na přístup a motivaci autorů rockové opery Romeo & Julie je zřejmé, že hudba pro oba figuruje především jako životní náplň a výzva, nikoli bussiness. Ne všechny složky inscenace jsou vždy stoprocentně dotažené a sjednocené - o to více autenticity, adrenalinu a energie však divák dostává. Jaký názor by na tuto adaptaci měl sám William Shakespeare, můžeme pouze odhadovat. Co však lze zcela s jistotou říct je, že v RockOpeře Praha vznikl díky pospolitosti, společnému zájmu a lásce k hudbě zcela nekonvenční projekt.

RockOpera Praha, Milan Steigerwald a Pavla Forest – Romeo & Julie. Režie Roman Štolpa, hudba Milan Steigerwald, libreto Pavla Forest, choreografie Zuzana Dovalová, kostýmy Lucie Konopíková, scénografie Pavla Forest, projekce Linda Fait, grafika Michaela Fišerová, hrají Jan Tláskal, Beego, Kamil Střihavka, Pavla Forest, Viktor Dyk, Jan Toužimský, Helena Kubelková, Lukáš Pařík, Jan Danda, Daniela Gildenlöw Langrová, Jiří Valeš, Zuzana Offenbartl Dovalová, Petr Stehlík, Jan Hnilička, Josef Šutara, Matěj Kohout, Lenka Natálie Ryšavá, Barbora Nováková, Erika Kolská, Nikola Čejchanová, Lukáš Jindra, Adéla Kubelková, Martin Sosna, Carmina Bohemica, Michael Erban, Jakub Viták, Marie Steigerwaldová, Jakub Štolpa, foto Soňa Šerá, Martin Paldus, Nicola Bernard, Hana Brožková, archiv divadla RockOpera, premiéra 25.11.2013, psáno z reprízy 4.10.2018, autor Adéla Svobodová.