Od plastů k Plastikům

Lze věrohodně herecky vyjádřit autorskou výpověď současné muzikantky a literátky Evy Turnové a zároveň si zachovat osobitý umělecký výraz? To na jevišti sklepní scény divadla Husa na provázku dokazuje herečka Růžena Dvořáková s naprostou samozřejmostí.

6. 3. 2019 Eva Gabryšová

Milan Holenda a Růžena Dvořáková, foto: Jakub Jíra

Lze věrohodně herecky vyjádřit autorskou výpověď současné muzikantky a literátky Evy Turnové a zároveň si zachovat osobitý umělecký výraz? To na jevišti sklepní scény divadla Husa na provázku dokazuje herečka Růžena Dvořáková s naprostou samozřejmostí.

Specifikem Turnového háje je jeho mozaikovitá, přesto pečlivě organizovaná struktura. Scénář k inscenaci vznikl na základě stejnojmenné řady knih, které obsahují sloupky, jež Turnové od roku 2012 vydával týdeník Instinkt a následně i Reflex. Jednotlivé scénky a skladby divadelní interpretace Turnového háje přirozeně spojuje forma myšlenkových asociací, které pramení z osobního poznání a prožívání jednotlivce, svým přesahem však demonstrují vzpomínky generací, které prožily část svého života v socialistickém Československu. Jeden z výstupů zpodobňuje naivní atmosféru dětské fantazie, během které se za intimního a vlídného osvětlení protagonistka Eva rozpomíná na své snění ze školních časů. Z Eviných představ se rázem stává úzkostná vidina o překračování hranic v dobách minulého režimu, kde reflektory neorganizovaně blikající ve tmě zdařile napodobují baterky, kterými si pohraniční stráž pomáhala k dohledání utíkajícího. Vzápětí se scéna promění v komediální vyobrazení okolností emigrace dědečka hlavní postavy. O zábavu se v tomto výstupu stará fyzický humor Dominika Telekyho a svěží vtip dramatického textu: rozklepaný dědeček se přes hranice vrací pro babičku zbytečně. V televizi totiž zrovna dávají Ženu za pultem.

Dominik Teleky, Růžena Dvořáková, foto: Jakub Jíra
Ondřej Jiráček, Růžena Dvořáková, foto: Jakub Jíra

Ve sloupcích, ze kterých se literární předloha inscenace skládá, Turnová sympatickým a nepedagogizujícím způsobem interpretuje nešvary současnosti. Některé články nejsou převedeny do promluv postav, ale herci je na jevišti předčítají, zatímco druzí sdělení textu doprovází hereckou akcí. Z jednoho z předčítaných sloupků se dozvídáme o nové civilizační chorobě zvané netolismus - těžké závislosti na internetu. Netolici, které herci parodují, jsou posíláni na odvykací tábory. Ty v účastnících probouzí hrůzu z přírody, která se nedá stáhnout, ani se na ni nedá klikat. Zde se projevuje autorčin talent na inovativní slovní hříčky: Pokud je léčba netolismu úspěšná, bývalý pacient je sice stále závislý na internetu, ale už „ne-tolik“. Mezi další fenomén současnosti, na nějž inscenace poukazuje, patří nakupování vody v plastových lahvích, jejichž pořizování se v porevolučním období zdálo absurdní. Tematizování užití předmětů každodenní potřeby nabízí střízlivé porovnání dneška s nedávnou minulostí Za společenský neduh uplynulého století se v inscenaci považuje alkohol, soudobým nešvarem se zdá být především upřednostnění virtuálního světa před reálným a nadměrný konzum všeho druhu.

Růžena Dvořáková, foto: Jakub Jíra
Ondřej Jiráček, Dominik Teleky, Milan Holenda, Jaroslav Tomáš, foto: Jakub Jíra

Výrazným prvkem inscenace je hlasový potenciál Růženy Dvořákové. Zatímco ostatní herci zprostředkovávají instrumentální doprovod, herečka vtahuje diváka do atmosféry ryzího Rock'n'Rollu čerpajícího z českého undergroundu sedmdesátých let. V dalších skladbách Dvořáková diváka naopak dojímá jemnějšími odstíny rockové muziky. Hudební složka inscenace sestává jak z tvorby Evy Turnové, tak z melodií kultovních kapel Plastic People of the Universe nebo Blue Effect. Autentičnost představení je zvýrazněna skutečností, že většina skladeb byla performována živě. Jedinečný účinek, který hudební složka této inscenace vyvolává, je z podstatné části prohlouben evidentním porozuměním představitelky hlavní role zpívanému textu. Veškerá její gestikulace i grimasy zcela korespondují s obsahovou stránkou písní.

Dominik Teleky, Ondřej Jiráček, Milan Holenda, Jaroslav Tomáš, Růžena Dvořáková foto: Jakub Jíra
Dominik Teleky, foto: Jakub Jíra

Za jediný nedostatek inscenace mohou být považována místa v textu, kde se dourčuje již zřejmé. V jednom z výstupů žádá Eva Vráťu Brabence, aby jí poradil, jak v telefonu oslovit svého ztraceného otce. Vráťa se rozhodne volat neznámému otci tak, že bude co nejhlasitěji křičet jeho jméno. Zkrátka nevolá jemu, ale jeho. K této opilecké legraci se přidává i Eva, která ovšem po chvíli místo otcova jména křičí do prázdna „tati!“ Následná tichá a posmutnělá řečnická otázka „kde jsi?“ se pro pochopení scény jeví již zbytečná a vyvolává nežádoucí sentiment, který nekoresponduje s atmosférou zbytku inscenace, jež je spíše střízlivá a (sebe)ironická.

Divadlo Husa na provázku, Eva Turnová - Turnový háj. Režie Gabriela Ženatá, scénář Sabina Machačová, dramaturgie Miroslav Oščatka, scéna a kostýmy Magdaléna Paráčková, hudba Martin Evžen Kyšperský, pohybová spolupráce Ondřej Jiráček, foto Jakub Jíra, hrají Růžená Dvořáková, Milan Holenda, Ondřej Jiráček, Dominik Teleky, Jaroslav Tomáš. Premiéra 23. března 2018 na Sklepní scéně DHNP. Psáno z reprízy 25. října 2018.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info