Na cigaretke s Maťkou a Adelkou, neboli autentické zakončení Theatrocénu 2024
Ohlédnutí se za letošním Theatrocénem
Hamelnští potkani
Inscenace Krysař Patrika Simse, zakladatele francouzského loutkového souboru Les Antliaclastes, předvedla divákům, jak lze starou pověst osvěžit a vyčíst z ní aktuální témata, která nejsou na divadle zpracovatelná jednoduše a ani nebývají zpracovávaná často. V Divadle Radost se tajil dech, úlevně se smálo a místy ani nedýchalo.
Městečko Hameln, scénograficky vytvořené jedním velkým domem se spoustou pokojíčků tak akorát pro panenky nebo jiné potvůrky, se diváctvu ukázalo ve vší parádě, s obrovskou pastičkou na myši před vlastním prahem. Skoro jako by si v příběhu o Krysaři lidé s krysami vyměnili role. Krysy švitořily ve všech pokojích s rozsvícenými lampami a lustry, z hlídací kočky si dělaly legraci a po jedu byly naopak ještě více rozdováděné. Publikum bylo zřejmě poprvé v životě svědkem (heavy) metalového koncertu krysy, která po požití jedu chtěla další a další dávku.
Tvůrci ke scénickému vyprávění použili různé druhy loutek. Nejčastěji plyšové krysy, pominout nelze ani maňáskovou nebo robotickou kočku. Současně s loutkami se na jevišti pohybovali herci a herečky s celohlavovými maskami krysy, blechy, ale i lidské hlavy. Většinou jim nebylo vidět do očí. Působili děsivě, stroze, ne však mechanicky. Dojem děsivosti ještě prohloubila maska Krysaře, jež připomínala lebku Mickey Mouse. Spolu s jeho kašpárkovským kostýmem s rolničkami byla představa krysí smrtky ještě strašidelnější. Nebyl to však on, kdo vzbuzoval největší strach.
Starosta Hameln pozval Krysaře do města, aby pochytal všechny škůdce a přinesl mu je v pytli. Byly však v rolích škůdců skutečně krysy? Na jevišti se vlastně odvíjely dva příběhy. Pohádka o hodné kryse hrající si s panenkami - a krutý horor testování produktů na laboratorních potkanech neboli krysách hamelnských. Chvíli poté, co Krysař za nepřiměřenou (rozuměj nedostatečnou) odměnu přinesl krysy starostovi, se malebný domeček pro panenky rozevřel a před očima publika se objevila chladná černo-zelená chemická laboratoř s klecí a technickými vymoženostmi pro testování na zvířatech.
Celé představení bylo až na promluvy Blechy a reprodukovaného hlasu z rádia němé. Veškerá akce se tak diváctvu zprostředkovávala pohybem, hudbou a dalšími zvuky. I když se část publika místy smála odlehčujícím gagům, jiná část (včetně mne) seděla jako přikovaná a s každým náhlým zvukem nadskakovala ze sedadla. Přestože příběh v Divadle Radost dopadl dobře, tíseň, úzkost a pocit, že jsem laboratorní krysou, v některých z nás ještě chvíli zůstane.
Soubor Les Antliaclastes si vybral mnoho palčivých témat, na která za pouhou hodinu stihl na jevišti poukázat. Testování na zvířatech a jejich týrání, náhradu člověka mechanismem či technologií, genetické modifikování potravin, ale i naději, že ze všeho existuje cesta ven.
Divadlo Radost. Patrik Sims: Krysař. Koncepce a texty Patrik Sims, režie Patrik Sims, dramaturgie Vendula Borůvková, scénografie a loutky Patrik Sims, masky Josephine Biereye, hudba Ergo Phizmiz, Miloš Štědroň. Hrají Stanislava Havelková, Radim Sasínek, Jiří Skovajsa, Václav Vítek. Premiéra 7. 10. 2023. Psáno z reprízy 22. 5. 2024
Barbora Stibůrková, Katedra divadelních studií MUNI
