Čtyři postavy v černých oblecích a bílých košilích stojí po obou stranách malého loutkového jevišťátka. Ticho a očekávání by se v sále Divadla Polárka dalo krájet. Z obleků postav je možné si domyslet, že se zřejmě bude jednat o „vysokou kulturu“. V ten samý okamžik si lze ale v jemném osvětlení všimnout, že herci drží pozlacené zkroucené sprchové trubice a šibalsky na publikum pomrkávají s cukajícími koutky úst. Trubice pozvednou k ústům a sálem zní fanfára ve čtyřhlase. A ne ledajaká. Je roztomile falešná a již po pár taktech je čitelné, že jde o znělku 20th Century Fox. Publikum se začíná nahlas smát. Ledy jsou prolomeny a KHWOSHCH se svou Dinoperou může začít. A to úplně od začátku. Doslova.
Průvodcem a vypravěčem tragického příběhu o nezvratném osudu dinosaurů je mezi jednotlivými výjevy tvor zvaný latimérie - stařičká ryba, která svým charakterem a vyjadřováním připomíná až pohádkovou babičku, která toho za svůj život mnoho prožila a jež tu byla snad od samého počátku všeho. Skřípavým a naléhavým hlasem promlouvá k divákům někdy tak dlouho, až ji herci musí uzemnit gestem (poklepání prstem na hřbet ruky), aby své vyprávění zkrátila, jelikož tolik času rozhodně nikdo z přítomných nemá (ani herci, jejichž představení trvá okolo třičtvrtě hodiny, a rozhodně ne dinosauři a mořští živočichové, kterým se s každou vyobrazenou situací čas nezvratně krátí). Ona sama dobře ví, jak to všechno skončí. A jejím údělem je o tom všem vyprávět.
Performeři, již jsou studenti z Katedry alternativního a loutkového herectví DAMU (Frieda Gawenda, Daria Gosteva, Matias Baresel a Josef Havelka) a tvoří v uskupení jménem KHWOSHCH, předkládají publiku výjevy ze života před několika miliony let, které cíleně v divákovi mohou podnítit mnoho pocitů. Poetičnost jednotlivých obrazů vyvolává jak úžas, tak i úzkost a osamělost. Převážně je to ale radost a smích. I přes skutečnost, že se inscenace prezentuje jako tragická opera o třech dějstvích, je zmíněná forma neustále narušována patetickými (avšak technicky precizně zazpívanými) áriemi dinosaurů, kteří jsou nám dnes skrze televizní dokumenty, ilustrace a edukační materiály prezentováni jako děsivá monstra. V Dinopeře jsou však tito tvorové interpretováni jako živé bytosti, které stejně, jako je tomu dnes, kdysi toužily po romantice a měly své sny a touhy. Paradoxně nejniternější zpověď prostřednictvím operní árie má Tyrannosaurus rex, kterému při pěveckém vyznání nechybí ani krajkové fiží pod bradou.
Audiovizuální složka je v této inscenaci naprosto klíčová a skrze efekty „rozmazluje“ divákovo vnímání. Středobodem je typicky barokní kukátkové jeviště s perspektivou rozevíracích kulis, skrze které se neustále rozprostírá obláčková mlha vznikající z vydechnutého kouře z elektronické cigarety jednoho z performerů. Celé představení je závislé na živé hudbě, která je tvořena ze zpěvů performerů (přes vokály připomínající melodii prehistorického rituálu a zvuky bájných zvířat až po operní zpěv), hry na hudební nástroje a manipulace s looperem, díky němuž vznikají atmosférická ambientní díla přímo v průběhu představení a s jejichž vznikem a strukturou si herci pohrávají. Co určitě stojí za zmínk, jsou velmi originální loutky všech živočichů. Mají reálnou podobu, tedy aspoň takovou, která je všeobecně známá, ale jejich struktura se skládá ze sešitých malých kousíčků látek a kůže.
Dinopera je originální a atmosférická inscenace, která propojuje (pro mě) tři naprosto odlišné složky, a to loutky, operní žánr a téma příběhu o prapočátku světa i života a následném vymření dinosaurů. I tak je ale tato syntéza skvěle funkční. Nutno podotknout, že každý z performerů je jiné národnosti, takže v inscenaci zaznívají texty v angličtině, němčině i ruštině. A ať už vás zajímá jakákoli z inscenačních složek, určitě se při zhlédnutí Dinopery nebudete nudit.
Alfréd ve Dvoře – KHWOSHCH: Dinopera. Koncept a režie Frieda Gawenda, Daria Gosteva, Matias Baresel, Josef Havelka, pedagogické vedení Tomáš Procházka, spolupráce na libretu Theresa Schrezenmeir, produkce Nadezda Nazarova, Alexandra Ratajová. Hrají Frieda Gawenda, Daria Gosteva, Matias Baresel, Josef Havelka. Premiéra 3. července 2021 na Loutkářské Chrudimi. Psáno z reprízy na festivalu Divadelní svět Brno 21. května 2023.
Kristýna Blahynka
Téměř naplněný zájezdový autobus se 27. května vydal za jakýmsi neoficiálním ukončením hlavního programu letošního festivalu DSB. Zatímco v Brně jsou na pořadu dne Hrdinky (nedávno premiérovaná inscenace DHNP), ve Zlíně to je hrdina (a vlastně celý rod takových hrdinů)...
Letošní festival Divadelní svět Brno je u konce. Nabízí se zrekapitulovat, jak tento ročník vnímala redakce festivalového zpravodaje. Podrobnou zprávu naleznete v rubrice Meziprostor ve formě rozhovoru Tak jaké to letos bylo? mezi Barborou Schönovou...
