Sexuální výchova náctiletých na divadle?

Divadlo Teatr Współczesny ve Štětíně uvedlo ve spolupráci se sexuoložkou Majou Wencierskou a konzultantkou v oblasti intimity a reprezentace LGBTQ+ komunity Agnieszkou Różyńskou autorskou hru Michała Buszewicze s názvem Sexuální výchova. Spojitost se stejnojmenným seriálem na Netflixu zde ale nehledejme, i když obě díla sledují stejný cíl - vzdělávat dospívající, kteří často nemají potřebné a správné informace týkající se puberty a souvisejících témat. Inscenace podává tabuizovaná témata s humorem, zajímavě a hlavně otevřeně a beze studu.

Inscenace se zabývá tématy jako je fungování pohlavní soustavy, sexuální identita a orientace, konsensuální styk a sexuální nátlak, dopady pornografie na (nejen) mladé a s tím spojené komplexy ohledně vzhledu vlastních těl a genitálií. Využívá přitom prostředky jako jsou soukromé zpovědi, stand up a improvizace. Představení má i interaktivní „přestávku,“ v níž jsou diváci vyzváni, aby posílali smsky na uvedené číslo performerům přímo na jeviště. Mohou to být otázky, které do následující reprízy zodpoví sexuoložka, či vlastní zkušenosti, které herci záhy ztvární v krátké scénce.

Začátek inscenace vypadá děsivě, což souvisí s velkou nafukovací chobotnicí, která je zde jako jediný výrazný prvek scénografie (scéna Doris Nawrot). Po celou dobu představení nás také provází skvělá hudba (Baasch). Úvodní hororová scéna poukazuje na pocity strachu a nejistoty, kterými si v pubertě prošel snad každý. Herci vykřikují a zároveň hyperbolicky ilustrují různé mýty, jako například, že kvůli masturbaci roste ochlupení na dlaních. Helena Urbańska vtipně vypráví o svém debutu na jevišti, který zároveň slouží jako paralela k sexuálnímu debutu, a ukazuje, že všechna poprvé jsou děsivá, nejen ta sexuální. Táže se, zda je debutem myšlena první zkouška, premiéra inscenace, nebo snad další inscenace na repertoáru, která teprve čeká na zkoušení. Přidává obavy z toho, jestli se její herecký výkon bude líbit a zaujme. Dochází k závěru, že nelze určit, kdy je to „pravé poprvé.” Druhý pohled nabízí Maria Dąbrowska, která se snaží každé vystoupení pojmout tak, jako by hrála prvně, aby se vyhnula nudě v každodenní rutině; metaforicky tak hovoří o sexu v manželství.

I když jsou zpovědi osobního rázu, lze je chápat jako univerzální. Co nejspíše zažil každý, je sledování filmu s rodiči, ve kterém se objeví sexuální scéna. Máme ji přehlížet, dělat, že na obrazovce neexistuje a už vůbec ne v běžném životě, anebo se o ní s rodiči začneme bavit, což ale může vyústit do trapnosti a nekomfortu pro všechny strany? Inscenace nabízí oba pohledy a ptá se, zda to všechno nemohlo dopadnout jinak, neboť návyky, které si vytvoříme v mládí, ovlivní naši dospělost.

Nechybí zde ani nápaditá choreografie (Katarzyna Sikora) zpodobnění menstruačního cyklu, který komentuje postava odborníka hraného Jackem Piątkowskim. Při každém zmíněném mýtu se objeví se slovy „pravda je zcela jiná,“ k outfitu skládajícího se z košile a kalhot si nasadí sluneční brýle a působí jako moderní encyklopedie, ovšem v kontrastu s předříkáváním nezajímavých faktů objevujících se ve všech příručkách o pohlavní soustavě. Piątkowski je jako jediný oděný do obyčejného oblečení, ostatním hercům Doris Nawrot navrhla extravagantní kostýmy včetně výrazně barevného líčení očí a rtů.

O konsensu a slovu „ne“ pojednává trefná scénka s čajem odehrávající se na forbíně. Arkadiusz Buszko a Wojciech Sandach, oblečeni do smokingu, se chystají na čajový dýchánek. Násilně si nalévají čaj do krku, máchají v něm tomu druhému prsty, když zrovna spí, nebo servírují čaj s mlékem, i když ho takto partner nepije, nebo na čaj nemá zrovna chuť.

Představení končí scénkou na ostrově, kde se hercům zjeví kniha plnící přání (performeři mohou díky ní například znovu prožít své poprvé, ovšem tentokrát bez obav) a my můžeme zažít katarzi, když se z chobotnice odstraní děsivá pokrývka a zbyde jen konstrukce, která má na sobě barevná světýlka jako důkaz, že strach ze sexu a z neznáma zmizel. Ewa Sobiech pronáší závěrečný monolog zakončený slovy: „Sex je skvělý. Já jsem skvělá.”

Teatr Współczesny w Szczecinie – Michał Buszewicz: Sexuální výchova. Režie Michał Buszewicz, asistent režie Wojciech Sandach, scéna a kostýmy Doris Nawrot, asistent scénografie Michał Dobrucki, hudba Baasch, choreografie Katarzyna Sikora, světelný design Aleksandr Prowaliński, sexuologická konzultace Maja Wencierska, konzultace v oblasti intimity a reprezentace LGBTQ+ komunity Agnieszka Różyńska, hrají Maria Dąbrowska, Ewa Sobiech, Helena Urbańska, Arkadiusz Buszko, Maciej Litkowski, Paweł Niczewski, Jacek Piątkowski, Wojciech Sandach, Oliwer Czerniak (hlas z knihy). Premiéra 12. 2. 2022. Psáno z reprízy v rámci Divadelního světa Brno 20. 5. 2023.

Nikola Kalná