Porodila samu sebe aneb alegorie života i smrti

Je třeba podotknout, že interpretace slavného díla z minulého století není zrovna jednoduchá záležitost, už jen z toho důvodu, že v jeho rámci je využívána originální španělština a tzv. lunfardo, což je žargon, jenž vznikl mezi španělskými vězni. Nelehkým úkolem rovněž bylo představení komplikovaného, metaforického textu Horacia Ferrera v překladu Víta Kazmara. Divák tedy musí namáhat své mozkové závity, aby zvládl vnímat španělštinu, která je místy doplněná promluvami v českém jazyce, a rovněž české titulky, jež v některých chvílích překládají Ferrerův náročný text. Musím přiznat, že v prvních momentech byla recepce všeho, co se na jevišti odehrává, velmi komplikovaná. Když ovšem člověk přestal úpěnlivě sledovat text běžící nad jeho hlavou a ponořil se do rytmu vášnivého tance, do tónů bandoneonu a hudby živého orchestru, dynamicky se měnící scény a nadchl se esteticky rafinovanými kostýmy, byl uchvácen.

Látka, kterou si Lenka Vagnerová vybrala ke zpracování, je opravdová výzva. Lenka však zvládla komplexním způsobem propojit živou hudbu, funkčně se měnící scénografii (vytvořenou ve spolupráci s Jakubem Kopeckým) a kostýmy (Tereza Kopecká). Obsazení je zvoleno velmi trefně, v hlavní roli s Ninou Horákovou (alternace Kateřina Marie Fialová), jejíž zpěv árií vyvolá husí kůži snad úplně každému. Dále v obsazení můžeme najít herce Městských divadel pražských a samozřejmě „company“ tanečníků Lenky Vagnerové. Jelikož je inscenace vystavěna především na pohybu a tanci, byla jsem překvapená, že místy ani nerozeznám profesionální tanečníky od činoherců. Po pohybové stránce byla María de Buenos Aires fascinující podívanou plnou scénického pohybu, výrazných, expresivních gest, tanečních choreografií a samozřejmě i tanga. Vagnerová původně neměla v plánu tango vůbec zařadit, jelikož se na něj nespecializuje. Za asistence Patricie Porákové, tanečnice tanga a znalkyně této kultury, jsme si však mohli vychutnat smyslné scény. I přes to, že provedení tanga nebylo naprosto bezchybné, splnilo v inscenaci svůj účel a jednalo se o opravdu efektní show.

María de Buenos Aires je příběh o dívce, jejíž postava je alegorií právě města Buenos Aires. Podtrhuje jeho čistý charakter, ale zároveň prohnilost. María je strhnutá vášnivou mocí tanga, stane se prostitutkou a později je zavražděna. Komplexní scénografické řešení Kopeckého dovoluje přeměnit bílé, čisté ulice Buenos Aires na psychedelické peklo, kde se nad scénou tyčí jakási ledková svatozář osvětlující hříšnou Maríu. Do zadního prospektu jsou vyříznuty kříže, kterými herci prostrkují svoje končetiny a stahují Maríu dolů, do pekel. Z červených žádostivých kostýmů zobrazujících vášeň Mariina života, se herci vysvlékají do tělových trikotů znázorňujících nahotu a přechod mezi životem a smrtí. V následujících scénách jsou už všichni oděni do černých rób a šatů – jsou oblečeni do smrti.

María znázorňuje protipól dobrého a špatného, zobrazuje čistotu i špínu, život i smrt. Na konci představení ji ostatní herci vyzdvihnou nad hlavy, je přes ně přehozena dlouhá růžová látka a ona jim stojí na ramenou už nikoli jako hříšnice María, ale jako sama panenka Marie. Prostřednictvím zpívaného textu, velice alegorickým způsobem, María porodí samu sebe, ne však tak úplně. Porodí totiž svůj vlastní Stín, který „se vždycky bude vracet do špinavých i milovaných ulic Buenos Aires“.

Městská divadla pražský a Lenka Vagnerová & Company – Ástor Piazzolla a Horacio Ferrer: María de Buenos Aires. Režie a choreografie Lenka Vagnerová, hudba a hudební intervence Ivan Acher, dramaturgie Kristina Žantovská, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Tereza Kopecký. Hrají, zpívají, tančí: Ariel Colmenarejo, Javier Antar, Nina Horáková / Kateřina Marie Fialová
V dalších rolích: Aleš Bílík, Kryštof Krhovják, Sára Affašová, Renáta Matějíčková, Fanny Bašista, Monika Částková, Michaela Kadlčíková, Patrik Čermák, Adam Sojka, Šimon Klus

Klára Melišíková