O rybách a lidech

Hlavní postavou a tahounem celého představení je rodák z Alabamy Edward Bloom, který svou tendencí zveličovat a přehánět připomíná postavu Dona Quijota de la Manchy. Od mala je vášnivým rybářem a ryby jsou trochu jako jeho příběhy. Celou svou bytostí dokazuje tento muž, že v dospělých může zůstat kousek fantazie a dětské radosti, která je pro každodenní život mnohdy nutností. Edward Bloom je rodilým vypravěčem různých příběhů a povídek, kterými rád baví své okolí. Je to obchodník, který si příběhy vozí z cest a poté je vypráví svému synovi Willovi, jenž je na rozdíl od svého otce racionální a pragmatické povahy. Edwardovy historky, jak potkal čarodějnici, vlkodlaka, nechal se vystřelit z děla, aby získal srdce své lásky a spřátelil se s obrem, neoceňuje. Will se už odmala snaží přijít nepravdivým příběhům na kloub, cítí se totiž jejich nepravděpodobností podvedený. Všechno se zkomplikuje, když se zjistí, že otec umírá a času na odhalení pravdy mnoho nezbývá.

Výborné pěvecké výkony předvedli Radka Coufalová a Lukáš Janota v rolích Sandry a Edwarda Bloomových (muzikál se hraje ve dvou alternacích). Oba dokázali diváky vtáhnout do příběhu a zároveň postavy barvou hlasu a bleskovými převleky ukotvit v různých časových rovinách. Z jejich projevu srší nadšení, energie a radost, kterou do představení investují. Nutno zmínit také Ondřeje Halamánka v roli obra Karla a jeho výkon na chůdách, který (ač nechce) působí velice komicky. Komicky, a přesto vysoce profesionálně působil i Alan Novotný v roli cirkusového principála aneb vlkodlaka.

Funkční byla také jednoduchá scénografie (Christoph Weyers), která nás dokázala z decentního jeviště Městského divadla jako mávnutím proutku přesunout do prostředí cirkusu s třemi tančícími slony, městečka Ashton s jednoduchou, ale přitom výraznou radnicí naznačenou pouze fasádou, do jeskyně za obrem, nebo do domácnosti rodiny Bloomových. Představení doprovázely projekce, které byly bohužel mírně neostré. Kostýmní výtvarnice Andrea a Adéla Kučerovy kostýmy umně propojily se scénografií. Působivé byly v této souvislosti zvláště scény ze školního prostředí amerického městečka, v nichž vystupovaly postavy v křiklavých oblečcích se třpytkami. Výtvarnou lahůdkou bylo také vtipné provedení plápolajícího ohně ve formě tanečnice, jejíž kostým připomínal plameny. Velkou pozornost na sebe strhával také orchestr za oponou pod vedením Matěje Vody. V některých scénách byl přiznán, což podtrhlo autentičnost scén.

Muzikál vsadil na dynamičnost scén, ve kterých se objevuje většina postav. Divák v těchto chvílích získává pocit, že ho chce inscenace pohltit. Při jedné z finálních scén, kde vidíme najednou všechny Bloomovi přátele, které za svůj život ,,chytil‘‘, zůstalo málokteré oko suché. Pocit katarze nastává při poslední scéně, v níž dospělý Will stojí se svým synem u břehu řeky, kde stával se svým otcem, a najednou mu vypráví všechny ty neuvěřitelné příběhy, kterým dříve sám nechtěl věřit.

Velká ryba je dechberoucí příběh o tom, že bychom si měli vážit toho, co máme, rozvíjet svou fantazii a také nezapomenout, že v každém z nás se pořád skrývá malé dítě, které je třeba občas pustit ven.

Velká ryba (Big Fish), Městské divadlo Brno, hudební scéna. Režie Stanislav Moša, dramaturgie Miroslav Ondra, hudba Andrew Lippa, Hrají Lukáš Janota, Marco Salvadori, Radka Coufalová, Kryštof Helbich, Míma Krajčová, Ondřej Halamánek, Alan Novotný, Marta Matějová, Eliška Horňáková, Martin Mihál, Robert Jícha, Premiéra 22. dubna 2023. Psáno ze 17. reprízy 18.5. 2023

Barbora Zolmanová