Zaráz 2023: Extra rozprava nad Extrabuřtem

Počas zasadania tenisového klubu nastane problém pri výbere nového grila. Je problém len v grilovaní? Česká premiéra komédie v Mestskom divadle Zlín zaradená do programu divadelného festivalu Zaráz 2023.

Barborka: Divadelný festival Zaráz sa so Zlínom rozlúčil v poradí treťou inscenáciou, Extrabuřtom, v Mestskom divadle Zlín, ktorá nám ukázala konverzačnú hru o špekačkách, no celkom rýchlo je jasné, že v príbehu ide o čosi viac. Martin, aká téma bola pre Teba v inscenácii najvýraznejšia?

Martin: Nejvýraznější pro mě byl zřejmě neustále se proměňující přístup jednotlivých postav. Nejen v textu, ale i v gestice, mimice, pohybu po prostoru. Na začátku úplně klidný a snad až byrokraticky naprogramovaný předseda tenisového klubu (Radoslav Šopík) před přestávkou zrudne a s bouchnutím dveří opouští schůzi. Stejně tak se proměňují reakce ostatních postav, pokud někdo zasáhne jejich slabé místo. Pokud bych měl ale zmínit jedno konkrétní téma, byla by to hyperkorektnost. Ta právě rozvíří celý konflikt.

Barborka: Jasné, v konflikte boli zastúpené všetky strany, aj tí „hyperkorektní“. Nakoniec aj človek z menšiny bol vlastne rasistický a nik nebol dobrý ani zlý. Všetci ako by boli trochu „záporákmi“, autori tak zakryli svoj vlastný názor a divák/čka sú v priebehu predstavania zneisťovaní/é, názory sa tak prelievajú. Nie je jasné, na koho strane stoja autori a rovnako ako ani na koho strane máme byť my, diváci a diváčky. Ukazuje sa nadčasovosť, hra sa bude páčiť väčšej skupine ľudí, práve preto, že nie je angažovaná. Môže to byť pokladané aj za slabinu hry, keďže sa k žiadnemu postoju nevyjadruje ani pozitívne. Ako by sa angažovanosť mohla v hre viac sprítomniť?

Martin: Souhlasím, hra zachycuje takové schéma, model, který dokáže fungovat právě i v dalších sociálních skupinách (včetně té naší), aniž by pro pochopení potřebovala jakoukoli adaptaci. Text je silný, věřím však, že v samotné inscenaci by se dalo jít ještě dále – sice se dostáváme do jasně daného prostředí budovy tenisového klubu, kde nacházíme popkulturní narážky či si německé prostředí lépe zvědomujeme poslechem bavorského rádia, ale inscenátoři by ve vztahu herců a scény mohli být nápaditější. Vždyť jediným scénickým prvkem, který nese význam a s kterým se zároveň hraje, je vyvýšený prostor s honosným pracovním stolem prezidenta klubu. Obecnost výpravy na jednu stranu zjednodušuje recepci diváků, na druhou ale ubírá celému tvaru na interpretační komplexnosti a konkrétnosti.

Barborka: Na scéne ma zaujali aj plagáty. Boris Becker, bývalý špičkový tenista, ktorý bol škandálnou postavou športu začiatkom milénia kvôli daňovým únikom, sa na nás pozerá počas celého predstavenia zo steny za hercami a herečkou. Možno Beckerovu prítomnosť čítať ako romantizovanie poklesnutej morálky. Visí aj s podpisom nad postavami ako by bol uctievaný, i keď je jeho uctievanie vo svete problematizované. Inscenačný tím dal hľadisku pred oči práve tohto športovca s určitým zámerom. I dramatis personae sa nachádzajú v dilematickej situácii rozporu ich osobného presvedčenia a spoločnosti. Ešte väčšmi než Borisova tvár mi odvracal pozornosť druhý plagát, na ktorom bola zobrazená ženská postava hrajúca tenis, otočená chrbtom a hladkajúca si zadok, pričom nemala spodnú bielizeň. Žena je na fotografii objektom bez tváre a bez ľudskosti, slúži mužským chúťkam. Prítomnosť zadku dostáva jedinú ženskú postavu, Melanie (Marie Vojtěchová), do unikátnej situácie. Obraz sa dá vnímať tak, že Melanie je objektom pre kolegov podobne ako zadnica na stene za nimi. Jej „hyperkorektnosť“ je podkopaná možno práve preto, že Melanie je oblečeným zadkom, ktorý si neplní svoju funkciu potešiť ostatných.

Martin: Nasazení konverzační hry o společenských tématech v české premiéře je vždy rizikovým krokem. Zlínskému divadlu se však podařilo najít text, který – třebaže zachycuje německou společnost – českým divákům není vzdálený. Díky síle jednotlivých hereckých výkonů a díky přirozené bezprostřednosti nevelkého Studia Z je inscenace velmi přístupná a Městské divadlo Zlín v ní získává titul obohacující nabídku velkého sálu MDZ.

Martin Gaideczka & Barbora Schönová

Městské divadlo Zlín – Dietmar Jacobs, Moritz Netenjakob: Extrabuřt. Režie Petr Štindl, dramaturgie Katarína Kašpárková Koišová, scéna a kostýmy Ján Mariánský, překlad Ondřej Šebesta. Hrají Radoslav Šopík, Zdeněk Lambor, Josef Koller, Marie Vojtěchová, Radovan Král. Premiéra 15. prosince 2022. Psáno z reprízy na festivalu Zaráz 18. ledna 2023.

​