OST-RA-VAR 2018 - Peer Gynt, na půli cesty za sebepoznáním

První večer divadelního festivalu OST-RA-VAR 2018 věnovali organizátoři adaptaci lyrického dramatu Henrika Ibsena Peer Gynt. Po inscenaci Doktor Faustus se jedná o druhou režii Pavla Kheka v Národním divadle moravskoslezském.

První obraz Peera Gynta v Divadle Jiřího Myrona přímo potvrzuje Khekův režijní rukopis –funkční, jednoduše změnitelná scéna v minimalistickém pojetí a svižný temporytmus založený na výrazných světelných změnách, hudební a pohybové stylizaci. Před diváky se nerozprostírá monumentální scéna charakteru muzikálových produkcí (jichž má toto divadlo ve svém repertoáru několik), ale v rámci výtvarné složky se pracuje pouze s několika prvky, jako jsou dřevěné konstrukce, žebříky, stůl, židle a plechové sudy. Základem této koncepce je dřevěná šikma s několika kruhovými otvory, na níž se odehrávají podstatné obrazy z Peerova putování za sebepoznáním. Zároveň slouží tento prvek (díky kruhovým otvorům a žebříkům v nich) jako zprostředkovatel cesty z jednoho „světa“ do druhého. Minimum rekvizit a využití točny umožňuje rychlé přestavby mezi jednotlivými scénami. Měnící se barevné ladění světel charakterizuje konkrétní prostředí i pomezí mezi reálným a vysněným světem. Ze svatební hostiny se tak jednoduše během několika minut ocitáme v zemi trolů, poušti nebo v kajutě luxusní jachty. Znalost kontextu Khekovy tvorby však přivádí k otázce: Kolikrát bude ještě použit podobný, ne-li totožný typ scénografie?

Dynamizujícím prvkem ostravské inscenace byla autorská hudba české skladatelky a zpěvačky Vladivojny la Chia. Jako podkres sloužila téměř všem hereckým výstupům a scénickým přestavbám. Navracející se motiv sonáty Edvarda Griega symbolizoval Solvejžino věrné čekání a rytmické bubnování zpodobňovalo svou rituální formou jinakost světa trolů. Hudba, stejně jako práce se světlem, dotvářela atmosféru a díky své proměnlivosti udržovala diváckou pozornost při statičtějších scénách.

Herectví se potýkalo s absencí souhry. Jednotlivé výkony herců se v kolektivních výstupech neslučovaly a působily nedotaženě. Pokud se však jednalo o scény s maximálním počtem dvou aktérů (Peer s Knoflíkářem, matkou nebo Zeleně oděnou) budovaly naopak napětí a dokázaly silně zapůsobit na emoce diváka. Živelnost projevu Ivana Dejmala a nasazení, se kterým ztvárnil hlavní roli Peera Gynta, byly hodny obdivu. Svým hereckým výkonem, výraznějším než herectví ostatních kolegů, vytvářel jakousi samostatnou, vedlejší linii inscenace.  

Ibsenova předloha poskytuje díky své lyrické formě nejednu možnost interpretace. Režie prostřednictvím herecké akce, bohužel, pouze ilustrativně zobrazovala psaný text. Nešla po významech ani po jejich hloubce. Jediný aktualizační prvek vyvstal ve druhé polovině představení, kdy se ocitáme v prostředí luxusní jachty, jehož středobodem je titulní strana světoznámého časopisu Forbes s Peerovou fotografií. V tomto bezstarostném „útočišti“ milionáře Gynta nechybí ani příznačné chování v podobě „šňupání koksu“, popíjení šampaňského, a především chtíč úspěšného a zámožného muže, být ještě úspěšnějším a zámožnějším. Tímto pokusem o rozpracování nadčasového tématu však inscenace ztrácela na své jednotnosti.

Peer Gynt v Národním divadle moravskoslezském sice ponouká k zamyšlení nad pomíjivostí života a identifikací vlastního „já“, avšak svým ztvárněním zůstává na půli cesty.

Národní divadlo moravskoslezské – Henrik Ibsen: Peer Gynt. Režie Pavel Khek, dramaturgie Sylvie Vůjtková, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, hudba Vladivojna La Chia, pohybová spolupráce Jana Ryšlavá, souboje Petr Nůsek. Hrají Ivan Dejmal, Anna Cónová, Lucie Končoková, Vladimír Čapka, Jan Fišar, František Večeřa, Vít Roleček, Jiří Sedláček, Vít Hofmann, Renáta Klemensová, Kateřina Vainarová, Sára Erlebachová, Barbora Vidomská. Premiéra 11. ledna 2018. Psáno z festivalové reprízy 28. listopadu 2018.