OST-RA-VAR 2016 - Mučedník

Mučednice

Mayenburgův Mučedník upozorňuje na nebezpečí (především) náboženského extremismu. Pubertální kluk Benjamin propadne, ať už z důvodů chybějící harmonie v rodině či malého sebevědomí, Bibli a víře v Boha, jež se mu stává životním kodexem, jistotou i zbraní. Ovšem nejde ani tak o extremismus, jako o jeho příčiny. Jde o prostředí a jednání lidí, což vzájemným působením dopustí omezený, fanatický výklad Písma svatého. Nezobrazuje se v Mučedníkovi tedy spíše omezenost v pohledu společnosti na svět, ať už hlásá kdokoliv cokoliv? Neapeluje spíše na neschopnost neustále hledat a porovnávat „správné“ přístupy?

Stísněný prostor zkušebny Divadla Antonína Dvořáka se zdá být ideální pro inscenování tohoto ve svém slova smyslu psychologicko-realistického dramatu. Mohou zde patřičně vyniknout jak emočně vypjaté energií naplněné dialogy, tak promyšlené repliky protkané citacemi z Písma. Text se v inscenaci Janusze Klimszy jeví jako nejvýraznější složka, na jehož výmluvnosti a funkčnosti cele stojí režijní princip. Jeho realistické pojetí navíc naprosto skrývá jakýkoliv dramaturgický výklad dramatu, což sice zdůraznilo krásu a promyšlenost původního textu, ale v inscenaci se nenabízí žádná interpretace. Jako by se režie vzdala jedinečných výrazových prostředků, které divadlo nabízí.

Tím inscenace vyznívá jako souboj dvou stejně fanatických názorů stojících proti sobě. Nesoudné aplikování křesťanského učení na veškeré žití v postavě Benjamina (Robert Finta) proti všudypřítomné živočišnosti a sexu v postavě učitelky Rothové (Lucie Končoková). Ta se zdá být v jevištním ztvárnění snad větším mučedníkem než Benjamin. Oba mají stejně vykloubený pohled na svět, stejně destruktivní. Benjamin i učitelka jsou fanatiky ve svém přesvědčení, ovšem ani jeden z nich nereprezentuje tu „správnou“ alternativu, jak pohlížet na svět. V inscenaci se nenabízí žádné řešení či interpretace, ani názor či soud, což by nemuselo v zásadě vadit, ale v případě tak závažného tématu, jako skýtá Mučedník, se rezignace na zvrstvení rovná hrátkám s ohněm, vezmeme-li jakou má divadlo moc a vliv.

Scénografii tvoří na pozadí postavené zeleně natřené mříže asociující školní šatnu a několik švédských beden připomínajících tělocvičnu. Atmosféra školského prostřední je tím podpořena, ale jinak se potenciálu variabilní scénografie dále nevyužívá. Švédské bedny slouží převážně k sezení, k ležení, či přeskoku, což však postrádá nápad a situace působí dojmem „na první dobrou“.

Herectví představuje druhou výraznou složkou, která jako jediná podporuje divadelnost v „čistě“ pronášeném textu na scéně. Druhá polovina inscenace je plná energie a vzájemného pnutí mezi herci natolik, že začíná fungovat i její psychologicko-realistické pojetí. Zejména je potřeba vyzdvihnout herecké propracování postavy Benjamina Roberta Finty. Mayenburg ji již v textu předepisuje jako podrobně propracovanou studii fanatismu a jeho projevy na člověku, jemuž postupně mění charakter i chování. Finta naturalisticky a s přesností předvádí fanatika tak, jako by vykloubené chování analyticky odpozoroval z reality.

Texty jako Mayenburgův Mučedník nabývají v naší pluralitní době na aktuálnosti a je důležité je uvádět na scénu. Jevištní realizace jim dodává patřičnou váhu a otvírají se důležitá témata. Ať už jde o náboženský extremismus či xenofobii. Inscenace Mučedníka Národního divadla moravskoslezského se však neřadí k těm, jež by jakoukoli společensko-politickou diskuzi podněcovaly. Spíše nechává diváka se do postav vcítit. Tento způsob práce však patřičné vyznění tohoto textu příliš nepodporuje.

Národní divadlo moravskoslezské - Marius von Mayrenburg: Mučedník. Režie Janusz Klimsza, překlad Kateřina Bohadlová, dramaturgie Sylvie Rubenová, scénografie Martin Víšek, kostýmy Marcela Lysáčková, hudba Robert Finta. Hrají Robert Finta, Lucie Končoková, Petra Lorencová, František Strnad, Petr Houska, František Večeřa, Mikuláš Bukovjan, Izabela Firlová. Premiéra 6. 4. 2016. Psáno z reprízy 9. 12. 2016 v rámci festivalu OST-RA-VAR.