Jazmína Piktorová, Milan Hajn; archiv Divadla DRAK

Divadelní svět Brno: Alenka v říši včel

6. 11. 2018

Pozor, pozor, Městskému divadlu Brno přiletěly včely a s nimi i pohádka Medová královna. Děti zpozorněte, dozvíte se, jak žijí včely v úlu, jak se vyrábí med nebo co se stane se včelou, když použije své žihadlo.

Do tajemného světa včelích úlů pozvalo nejmenší diváky hradecké Divadlo DRAK. Představilo příběh malé holčičky, která tráví prázdniny u dědečka – včelaře. Neposedná rošťačka se díky neplechám několikrát spálí a bohužel se ze svých chyb nedokáže ponaučit. Dědeček se ji snaží naučit trpělivosti a pokoře. Ukazuje vnučce svět včel, kde se holčička seznamuje s tím, jak náročné a zdlouhavé je vyrobit med a zažije v úlech různá dobrodružství. Díky dědečkovi a včelám poznává, že vše jde mnohem lépe, pokud člověk umí být trpělivý.

Dominik Linka, Jazmína Piktorová; archiv Divadla DRAK

Děti si jistě připadaly jako Alenka v říši divů, a to především zásluhou propracované scénografie. Pohádkové ztvárnění zahrady se zahradním domkem a úly scénografa Karla Czecha upoutalo nejen dětské diváky, ale i dospělé. Samotná vizuální stránka inscenace ovšem nestačí a právě ta často převažovala nad textem. S metaforou a diváckými představami se pracovalo v míře větší, než dokáže dítě ve třech letech zvládnout. Sami inscenátoři uvádí, že pohádka je určena dětem již od tohoto věku a také že složení dětského publika uváděnému věku odpovídalo. Zmíněné pochybnosti potvrzovaly časté otázky, které z hlediště během představení od dětského diváka zaznívaly. Jedním z témat inscenace byl vhled do fungování včelího úlu. Na jevišti se tak odehrálo mimo jiné, kladení vajíček, krmení mateří kašičkou či vylíhnutí včely z komůrky. Pro starší jasně čitelné, ale jak rozpozná takto malé dítě, když loutka včely „vykaká“ kovovou kuličku do misky, ovšem není k tomu nic řečeno? Ani hlavní postava vnučky tuto situaci nijak neokomentuje? Škoda, že tyto scénograficky promyšlené situace vyzní naprázdno.

Jak jsem se již zmínila, za nejzdařilejší složku inscenace považuji scénografii. Scéna byla velmi propracovaná a nápaditá. Na scéně jsme mohli vidět mnoho včelích úlů v různých velikostech a provedeních. Ten největší z nich představoval zahradní domek, kde dědeček s vnučkou bydleli. Tvůrci se zaměřili na hru s loutkou, zvuk a hlavně světelné efekty. Samotné včely byly ztvárněné čtyřiceticentimetrovými loutkami. Tvůrci se nebáli loutky vtipně obohatit. Použili například „party frkačky“ představující včelí sosák nebo včelu, jejíž tělo bylo vyrobeno z plastové lahve podsvícené baterkou. Zvýraznila se tak mateří kašička (reálná tekutina v lahvi) jíž byla krmena vajíčka. Nejen že tvůrci používali různá podsvícení úlů, čímž podporovali náladu  konkrétní situace, ale zároveň pracovali se stínohrou.

Dominik Linka, Jazmína Piktorová; archiv Divadla DRAK

Jazmína Piktorová; archiv Divadla DRAK

Představitelka vnučky (Jazmína Piktorová) se stala hlavním vypravěčem příběhu. Její dynamické a herecké nasazení drželo tempo celého představení. Možná že během představení jméno postavy zaznělo, ale určitě ne tolikrát, aby si jej dospělý divák zapamatoval. Stala se tak „tou holkou, co sháněla med a popíchaly jí včely“. Oceňuji Piktorové herecké pojetí holčičky. Nijak se nepitvořila, naopak pro ztvárnění dítěte využila fyzické možnosti svého těla. Stále aktivním a pružným pohybem svého těla dodávala postavě vnučky potřebnou hravost. Další a jediná konkrétní postava dědečka dynamice představení moc nepomáhala. V provedení mladého herce (Dominik Linka) měl dědeček vypadat staře a moudře, bohužel však ležérnost a zpomalenost jeho pohybů scénu shazovaly. Jeho výstupy se tím pádem stávaly zdlouhavými a narušovaly tempo představení. Podobně nečitelně působili i loutkovodiči. Jejich kostýmy skládající se z ochranných kožených zástěr připomínaly „chemiky“. Pohyb loutkovodičů za kulisami, za účelem přípravy další scény, rušil. Nebylo zřetelné, zda je přiznaný nebo se přesun na scéně nepovedl.

Jazmína Piktorová, Milan Hajn; archiv Divadla DRAK

Scénografie ač nejsilnějším prvkem celé inscenace nestačila zachránit nefunkčnost ostatních složek. Chybějící herecká spolupráce a slovní dovysvětlování situací zapříčinilo, že diváci, malí či velcí, si jak „Alenka v říši včel“ připadali. O říši divů a pohádek šlo pouze z vizuálního hlediska, po obsahové stránce šlo v některých případech a říši zmatení. Možná že jako dospělí, zahlceni současným světem všeho perfektního a nadčasového, si nedokážeme obyčejnou pohádku jen tak užít a za vším hledáme nějaký smysl. I když se pokusím oprostit od všech předsudků, tato inscenace byla až příliš postavena pouze na náznacích a symbolech a tak se nestala pro děti (cílovou skupinu diváků) dostatečně pochopitelnou.


Divadlo DRAK – Dominika Špalková: Medová královna. Režie Radek Beran, dramaturgie Marie Nováková, scénografie Karel Czech, hudba Vít Brukner. Hrají Jazmína Piktorová, Dominik Linka, Filip Huml, Milan Hajn, Miloslav Duspiva, Roman Pěnička. Premiéra 21. října 2017. Psáno v rámci festivalu Divadelní svět Brno 26. května 2018.

Autor: Markéta Večeřová