Další dva dny na Divadelní Floře

Síla, národ a vražda – to jsou témata, která se linula dalšími dny festivalu. Zažili jsme klasiku, zažili jsme experiment. Měli jsme možnost pocítit tak silná témata, která v nás vzbudila něco, o čem jsme doposud tak nepřemýšleli. Přesvědčení, že je opravdu na čase udělat změnu.

Další inscenací ze série Fokus: Korea je představení Complement. Taneční kreace, které se v rytmu metronomu během 20 minut hned několikrát opakují, jsou zprostředkovány jako živý obraz na jevišti (kdy herci pohyb vytvářejí teď a tady), a na televizích umístěných po obou stranách jeviště. Za pomoci videokamery zachycuje jedna z členek souboru pohyb, scénu a herce hned z několika úhlů pohledu. V průběhu další scény jsou tyto zachycené záběry promítány na zmíněné televizory. Pohyb, rytmus a v mnoha případech i scéna, zůstává neměnná. Proměňuje se jen úhel pohledu, a tak máme možnost zaměřit svůj zrak pozorněji na detail. Pohyby performerů byly dobré, ale celkově představení působilo uspávajíce.

Studenti Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU zpříjemnili nedělní program svou netradiční verzí Prodané nevěsty. Herectví bylo svěží, atmosféra byla pozitivní a hned po vstupu do sálu byla herci zbořena pomyslná zeď mezi jevištěm a hledištěm. Smetanova opera spíše sloužila jako podklad pro zpracování průvodce zásadními momenty historie naší země od položení základního kamene Národního divadla v Praze až po Sametovou revoluci v roce 1989.

Pozitivní reakce však nezískalo večerní představení Faust režiséra Jana Klaty. Mimo rockovou hudbu, která v průběhu několikrát zazněla (např. Led Zeppelin nebo U2), neměla utahaná inscenace, co dalšího nabídnout. divadelní složky v naprostém nesouladu a nejvíce očividné bylo špatné obsazení rolí. Bohužel herci pravděpodobně před uvedením neprošli dostatečnou pohybovou ani pěveckou průpravu, nemohli tedy na jevišti předvádět ani chórové, ani taneční výstupy. Během třech dlouhých hodin byla místa v publiku výrazně vylidněna.

Pondělní zhlédnutí inscenace s názvem Press Paradox Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU nás utvrdilo v tom, že i režiséři, dramaturgové a scénografové mohou hrát. Co jsou fake news? Proč vzrůstá počet zavražděných novinářů? Proč musel Arkadij Babčenko předstírat svou vlastní smrt? To vše odkrývá dokumentární inscenace o ruském válečném reportérovi, který byl v rámci své bezpečnosti donucen k fingování své smrti, aby byl dopaden nájemce jeho vraha. Důležitou otázkou však stále zůstává – proč je vražda politicky nepohodlných novinářů stále přehlížena?

Téma Čečenska a nájemné vraždy nás provázelo dále. V inscenaci Dejvického divadla Vražda krále Gonzaga se režisér Jiří Havelka opírá o situaci ze Shakespearova Hamleta. Po otrávení krále se mladému Hamletovi zjeví jeho duch, duch jeho otce krále Gonzaga. Duch pomáhá ze záhrobí Hamletovi vyřešit svou vraždu a najít vraha. Havelkova inscenace je ale založena na skutečných událostech. Na konci 20. století se bývalý agent KGB Alexander Litvinenko dovolává práva na vyjádření svého názoru. Činí tak na svolané konferenci, kdy se bouří proti nastalé situaci. Přichází nová mstivá válka v Čečensku. Nejen to Litvinenka pobuřuje. V jedné ze svých dalších misí dostává za úkol zavraždit novináře, jednoho ze svých blízkých přátel a kolegů. Po pěti letech života v emigraci umírá Litvinenko v nemocnici na otravu poloniem. Byl otráven členy FSB. Rusko se Litvinenkovi za vyjádření pravdy pomstilo nejhorším možným způsobem. A bohužel není jediný.
Za sebe mohu říci, že představení Dejvického divadla bylo pro mě asi nejsilnějším představením, které jsem kdy viděla. Nebylo to scénou či kostýmy, ale herectvím, které bylo přirozené i při improvizaci, která se objevila na začátku představení. Herci na scéně neměli k dispozici nic jiného než židli, černý šátek a sami sebe. S málem zahráli velké divadlo.

Skoro jako ukolébavka na mě zapůsobilo představení Reynak. Když herečka Lucie Trmíková odříkává verše prokládané písňovými pasážemi, chce se jednomu skoro spát. Ne nudou, ale klidem, který v člověku toto představení vyvolalo.

Zdroj fotografiií: fotogalerie webové stránky Divadelní Flory

Choi X Kang Project – Complement. Účinkují Choi Min-sun a Kang Jin-an. Psáno z reprízy 19. května 2019 v rámci Divadelní Flory.

Divadlo DISK/KALD DAMU Praha – PRODANÁ NA PRKNECH PROZATÍMNÍHO, STAVOVSKÉHO A NÁRODNÍ DIVADLA v letech 1868 až 2018. Režie a dramaturgie Petr Erbes a Boris Jedinák, scénografie Jan Tomšů, kostýmy Alžběta Vitvarová, hrají Barbora Bočková, Cyril Dobrý, Kateřina Kozinová, Kryštof Krhovják, Marie Anna Krušinová, Štěpán Lustyk, Milan Vedral, Tereza Těžká, Vojtěch Vondráček, Jiří Štěpnička.  Premiéra 20. dubna 2018. Psáno z reprízy 19. května 2019 v rámci Divadelní Flory.

Divadlo pod Palmovkou – Johann Wolfgang Goethe: Faust. Režie Jan Klata, výprava Miroslaw Kaczmarek, dramaturgie Iva Klestilová a Ladislav Stýblo, hrají Jakub Albrecht, Tomáš Dianiška, Tereza Dočkalová, Vendula Fialová, Martin Hruška, Jan Hušek, Milan Mikulčík, Jan Teplý, Ondřej Veselý, Kamila Trnková, Ivana Wojtylová, Adam Vacula, Jan Vlasák. Premiéra 2. března 2019. Psáno z reprízy 19. května 2019 v rámci Divadelní Flory.

Divadlo DISK/KALD DAMU Praha – Press Paradox. Režie, dramaturgie a výprava 8 lidí, hrají Petr Erbes, Nina Jacques, Boris Jedinák, Anna Klimešová, Viktorie Vášová, Vendula Bělochová, Karolína Kotrbová, Zuzana Sceranková. Premiéra 14. prosince 2018. Psáno z reprízy 20. května 2019 v rámci Divadelní Flory.

Jiří Havelka a Dejvické divadlo – Vražda krále Gonzaga. Režie Jiří Havelka, dramaturgie Eva Suková, scéna Dáda Němeček, kostýmy Adriana Černá, hrají Simona Babčáková, Klára Melíšková, Zdeňka Žádníková Volencová, Tomáš Jeřábek, Martin Myšička, Ivan Trojan. Premiéra 19. prosince 2017. Psáno z reprízy 20. května 2019 v rámci Divadelní Flory.

Divadelní spolek Jedl – Reynek/ Slova a obrazy z Petrkova. Inscenační tým Jan Nebeský, Lucie Trmíková, Martin Dohnal, Bohdan Holomíček, hrají Lucie Trmíková a Martin Dohnal. Premiéra 4. října 2017. Psáno z reprízy 20. května 2019 v rámci Divadelní Flory.