Jsem studentka, kterou baví divadlo a která si ráda povídá s lidmi. Výsledkem těchto zájmů je série mini rozhovorů, do kterých se zapojili brněnští divadelní umělci a zástupci z řad diváků, studentstva a organizačního týmu. Jejich odpovědi jsou podobně různorodé jako charakter Divadelního světa. Pojďte se s naší anketou podívat na festival z mnoha různých stran!
Jak byste vymezil svou roli na letošním ročníku festivalu Divadelní svět Brno? A jaký vztah máte ke své roli v inscenaci Vlastenci?
Zúčastním se jako divák i jako herec v této naší oblíbené inscenaci. Mohu-li krátce o ní, tak my jsme to strašně rádi zkoušeli. Režisér Kuba Šmíd je starší spolužák ze stejného ateliéru na JAMU a byla to s ním krásná a svobodná tvůrčí spolupráce. Výsledek je za mě silně vizuální a atmosférický. Vlastenci jsou vlastně takový malý zázrak. Nejdřív jsem v té mozaice ani nedohlédl na to, jak až to vlastně může na diváka zapůsobit. Po veřejné zkoušce byla odezva extrémně pozitivní a hned se z toho stal hit a začalo se šuškat... Lidé odcházejí zasažení. Já ale doufám, že na festivalu budu i jako divák. Včera jsem nahlížel do programu a je to vždycky trochu složité trefit se do nějakého představení skrz moje časové možnosti. Ale myslím si, že je to úžasná příležitost, když „celý svět“ přijede do Brna. Za mě má ten festival opravdu evropský rozměr. To, kam se festival vyprofiloval a co nabízí, je úžasné. Byl bych blázen, kdybych tam jako divák nebyl. Tak třeba v neděli se chystám na Patti Smith.
Zažil jste festival Divadelní svět Brno i v minulých sezónách?
Zažil. Pamatuju si i jeho začátek. Byl to bezesporu hezký počin, ale řekl bych, že měl spíše lokální charakter. Dnes je to divadelní událost roku! Ale loni jsem zažil DSB asi v tom nejšílenějším rozměru, protože jsme v jeho rámci premiérovali Hamleta v režii Martina Čičváka. A pro mě to byl životní zážitek a obrovská výzva.
Současně se bude během divadelního festivalu konat v divadle Reduta koncert vaší kapely Naive Collective. Těšíte se spíše na koncert, nebo na představení v rámci festivalu?
Těším se na atmosféru festivalových představení, protože festivalové publikum je prostě jiné než naše abonentské skupiny. A také samotná představení většinou probíhají trochu jinak. Vynikají v nich jiné části a pozornost publika je speciální. I na náš koncert se samozřejmě moc těším, bude to náš velký den. Album Denní snění jsme dávali dohromady dva a půl roku. Dalo nám to od naší muziky potřebný odstup a taky možnost se pak do ní znovu po všech peripetiích zamilovat. Teď je načase vrátit se k živému hraní, které mě baví nejvíc a kvůli kterému muziku dělám. Co se týče návštěvnosti, trochu si slibuji, že se svezeme i s tou festivalovou vlnou, byť si myslím, že na koncert dorazí převážně naše publikum – fanoušci Naive Collective. Už teď máme moc hezké reakce. Muzika je můj ventil a svět, ve kterém si sním. Pro mě je nejvíc blažený pocit to, že mi někdo rozumí – tedy rozumí tomu, o čem zpívám, zasáhne ho atmosféra písně a třeba v něm vyvolá emoci. Na křest dorazí spousta známých a bude to doufám moc hezký večer.
Je nějaká konkrétní emoce, kterou festival vyvolává ve vás?
Hrdost. Já mám fakt strašnou radost z toho, jaké festivaly v Brně jsou, a na DSB jezdí prostě to nejlepší, co se v divadle děje. Dramaturgická sekce, která se festivalu věnuje, je do toho ponořená na maximum. Vytvořit takový festival je jejich takřka celoroční pracovní náplň. Je opravdu úžasné, že Brno něco takového má.
Co kdyby byl festival Divadelní svět Brno nějaké jídlo? Jaké by by to bylo?
Myslím, že každý festival by měl být především exkluzivní. Naposledy, když jsem seděl v Manyi (japonská restaurace - pozn. red.), dal jsem si takové malé chobotničky v těstíčku a k tomu byla celá série omáček. A festival si představuji právě jako takové delikátní jídlo se spoustou doplňků, které člověk může střídat, a zároveň je to jídlo světové. Ještě bych dodal, že pokrmy musí být servírovány na odpovídajícím designovém nádobí. Nejlépe jako od Iva Jedličky.
Rozhovor vedla Adriana Závacká,
studentka Katedry divadelních studií v Brně
S režisérkou Danielou Špinar o tom, co je na divadle nejvíc sexy, o její herecké intuici a zkušenosti, a o jemné krizi identity, jakou si v dnešních dnech divadlo prochází.
Osmý díl rozhovorové ankety s nahodilou divačkou
