Jsem studentka, kterou baví divadlo a která si ráda povídá s lidmi. Výsledkem těchto zájmů je série mini rozhovorů, do kterých se zapojili brněnští divadelní umělci a zástupci z řad diváků, studentstva a organizačního týmu. Jejich odpovědi jsou podobně různorodé jako charakter Divadelního světa. Pojďte se s naší anketou podívat na festival z mnoha různých stran!
V rámci festivalu Divadelní svět Brno bude letos divákům nabídnuta inscenace Národního divadla Brno Hodinový hoteliér, ve které už nějakou dobu účinkujete jako host. Byla jste už někdy na tomto festivalu? Jak na vás působí? A jak na něm vnímáte svou letošní úlohu/roli?
Divadelního světa Brno jsem se účastnila v době svých studií činohry na JAMU. Velice mě tehdy festival těšil. Pamatuji si na divadelní soubor z Jihoafrické republiky, hráli v Huse na provázku a byl to asi můj nejsilnější zážitek. Mimo jiné proto, že tam hrál krásný svalnatý černoch Daniel, na tři dny jsme se do sebe bláznivě zamilovali. Nejvíce mě na tom všem dojímala rozmanitost. V jednom moravském městě, v určitém krátkém čase, se potkali lidé z celé zeměkoule. Občané všech barev pleti, různého věku a rozličného vyznání. Moc se mi líbilo to multikulturní prostředí. Festival vnímám zásadně pozitivně a raduji se, že stále běží. Obzvlášť v dnešní době, kdy se svět polarizuje, potřebujeme časoprostor, který spojuje! Festival, který je bez bariér a svým programem proměňuje svět k lepšímu. Dřív jsem na DBS vystupovala ve studentských scénkách, letos se účastním jako herečka v představení, které je přímo na repertoáru Národního divadla Brno. A těším se, protože jsem na tomto festivalu nebyla už deset let. Hodinového hoteliéra miluju. S klukama tam vždycky vytvoříme nový vesmír. Co se týče mého vztahu k Brnu, já pocházím z Vyškova na Moravě a od mého dětství jsme jezdili na výlety do velkoměsta Brna. A kdybych kvůli práci nežila v Praze, tak budu chtít žít v Brně, protože je to báječné místo pro rodinu, pro studia, dýchá jím hluboká historie. Je to srdce Moravy.
Jste i filmová herečka. Účastníte se filmových festivalů? Jakou ve vás festivaly obecně vyvolávají emoci?
Slovo festival vychází z latinského slova „festus“ - slavnostní, veselý, radostný. A takovou emoci přesně ve mně festivaly, ať už divadelní, filmové či hudební, vyvolávají. Já festivaly zbožňuju. Účastnila jsem se i těch filmových. Mám ráda uvolněnost ducha, který jimi vane. Kultura totiž zušlechťuje člověka, obohacuje nás, krmí naše duše. Festivaly jsou vysoce inspirativním svátkem, kdy se v tvorbě umělců sami zrcadlíme. Zaplať pánbůh, že žijeme v době, kdy je můžeme pořádat. Nesmíme si tuto svobodu nechat vzít. Divadlo jako takové je mi vzácnější než film, protože vítězí v přítomnosti a v neopakovatelnosti. Miluji přímý kontakt s divákem. Divadlo nikdy nezemře.
Dokázala byste festival ztotožnit s nějakým jídlem?
Jako první mě napadá poke. V barevnosti a pestrosti. Člověk si jej smí zamíchat, ale nemusí.
Rozhovo rvedla Adriana Závacká,
studentka Katedry divadelních studií v Brně
S režisérkou Danielou Špinar o tom, co je na divadle nejvíc sexy, o její herecké intuici a zkušenosti, a o jemné krizi identity, jakou si v dnešních dnech divadlo prochází.
Devátý díl rozhovorové ankety s hercem Tomášem Davidem
