Divačka
Proč navštěvujete divadlo?
Do divadla chodím odpočívat a dozvědět se něco nového, poznat nějaký nový pohled na svět.
Jste věrnou účastnicí festivalu Divadelní svět Brno, nebo je to vaše první setkání s ním?
Já nejsem z Brna, takže obecně brněnská divadla nenavštěvuji pravidelně, neznám repertoár. Když se sem dostanu, tak je to většinou na doporučení někoho z rodiny. Naposledy jsem na doporučení vnučky jela na Vlastence. O festivalu Divadelní svět Brno už jsem slyšela, ale zatím jsem na něm nebyla.
Jakou emoci ve vás vyvolává inscenace Vlastenci, jejíž reprízu jste navštívila? Jak na vás tento divadelní zážitek působil?
Moc se mi to líbilo. Teď to možná přeženu, ale troufám si říct, že jsem to vnímala až na úrovni Shakespeara – ve smyslu té divadelnosti. Ti herci byli úžasní. Scéna, kostýmy, vše bylo podle mě udělané velmi dobře. A zároveň – mně už je přes sedmdesát a pamatuji doby minulé. Bylo mi při tom smutno a po skončení představení se mi vrátily pocity z těch dob před třiceti a více lety, šel z toho na mě až takový strach, že se to vrátilo do současné doby. Byla jsem ráda, že šla moje vnučka se mnou a že jsme o tom pak spolu mluvily. Ta realita v Rusku je teď drsná a bylo to i u nás, strašně depresivní doba, jako když se díváte z okna a proti vám je neomítnutá zeď. Naprostá beznaděj. Byla jsem možná až zdrcená, jak se mi to spojilo s tím mým mládím. Říkala jsem si, že jsme už snad někde jinde a že se to snad už nevrátí.
Dovedla byste brněnský festival přirovnat k nějakému gastronomickému zážitku?
Lahůdkářství. Dneska se to asi řekne jinak. Pro vás by to bylo něco jako cukrárna plus McDonald´s, možná i uzenářství.
Rozhovor vedla Adriana Závacká,
studentka Katedry divadelních studií v Brně