Mudrcem snadno a rychle

Představení je vírem barokních plášťů, veršů, hudby, tance a interaktivních dílen, neboli laboratoří jednotlivých alchymistů. V rolích alchymistů vystupují Vojtěch Bartoš, Martin Bohadlo, Martin Holzknecht, Lucie Valentová a Michaela Váňová. Společně s „virtuálními rádci“ zhmotňujícími se na obrazovkách telefonů performerů učinili významný objev, který dokáže zachránit svět od nevyhnutelné zkázy. Nebo nedokáže?

Skrze texty písní Vojtěcha Franců se diváctvu otevírá prostor k porozumění klimatické krizi včetně vymírání živočišných i rostlinných druhů. V apelativním hudebním doprovodu se zpívá o mizejících delfínovcích dávících se plastovými odpadky nebo o environmentálním žalu z prázdných hnízd. Pomocí projekcí je diváctvu předložen reálný stav přírodních katastrof, sucha, požárů i potop.

Alchymisté Tajného řádu se s diváckou pomocí snaží odhalit způsob, kterým by náš svět šel ještě zachránit. Pro zdůraznění nemilosrdného ubíhání času je v rohu jeviště umístěna obrazovka, na níž se neustále odpočítávají roky, měsíce i sekundy do konce světa. V rámci představení má diváctvo možnost nahlédnout do pěti různých alchymistických laboratoří, v každé se dozví alespoň o jednom z léků (hodnot), kterými lze naši planetu zachránit. V každé laboratoři je současně vždy jen část publika, diváctvo tedy průběžně rotuje mezi jednotlivými dílnami a díky tomu nahlíží dění ve středu stanu ze stále nových úhlů.

Zastavit odpočet se může podařit jen s pomocí Homuncula, umělého člověka Rabiho Löwa. V jednotlivých částech představení se alchymisté za pomoci diváctva pokouší napsat na tajemný šém záchrannou formuli. Ovšem i u alchymistů někdy převládá sobeckost a na šém nenapíší původně smluvená slova. Jejich jednání odráží chování většinové společnosti – místo toho, abychom ve snaze po záchraně světa obětovali své pohodlí a komfort, řídíme se vlastními sobeckými přáními a touhami. Po neúspěšných pokusech o zkonkretizování formule, při kterých odpočet s každým pokusem poskočí o pár let kupředu, zbývá na časomíře pouhých pár hodin.

Alchymisté panikaří, obviňují jeden druhého a s každou další výčitkou se odpočítávaný čas bleskově krátí. V poslední laboratoři je nakonec diváctvo vyzváno, aby na kus papíru napsalo recept na záchranu světa. Zaznívala slova jako Bůh, shovívavost, rozum nebo láska. Alchymisté pak slova posbírali a společně je umístili do kouzelného šému. S pomocí „virtuálních rádců“ na obrazovkách i samotných alchymistů tak diváctvo pomalými kroky dochází k velkému, byť nepřekvapivému objevu, že jedině zdraví, mír, moudrost, rovnost a udržitelnost dokáží svět zachránit.

Mezi téma udržitelnosti proklouzlo i téma genderové rovnosti a misgenderingu. V čele Tajného společenství chvíli stane Vlasta (Lucie Valentová), která/který ze stran svých kolegů a kolegyň neustále čelí nesprávnému označování zájmeny on nebo ona, přestože se vnímá genderově neutrálně.

Každý z alchymistů má svou slabinu. Vědce Radima děsí celosvětová moudrost a vzdělání. Pokud by totiž všichni lidé na světě byli moudří a vzdělaní, ztratili by zájem o jeho rady. Podobně politik Vladimír nechce na světě rovnost, Vlasta reprezentující válečnictví nechce mír a lékárnice Dáša si nepřeje celosvětové zdraví, protože by nebyla potřebná. Všichni alchymisté by tak přišli o smysl svého života.

Tajný řád Alchymistů dokonale zrcadlí, jak funguje lidská společnost. Neposlouchají se navzájem, zpochybňují velení velmistra či velmistryně, podněcují revoluci a prosazují svou vlastní individualitu nad kolektivní sílu. Nastavují tak diváctvu zrcadlo, do kterého není příliš příjemný ani veselý pohled.

Ke konci představení, kdy alchymisté společně s diváctvem docházejí k prozření, že pouze vzájemná tolerance a láska spasí svět, se objeví myšlenka, že onen zázračný kámen mudrců není pouhá chemická nadpřirozená substance, ale že jsme jím my všichni. Je v nás. My jsme lékem na nemoc světa. Toto prozření doprovází hesla: „Svět závisí na nás.“, „Je tu krásně.“ nebo „I když tělo spočine v hrobě, svou nesmrtelnost neseš si v sobě.“

Hlavní myšlenkou Alchymistů je svár mezi strachem, sobeckostí, nevírou, hádkami a omluvami, přiznáním, odpuštěním a pravdou. Pokud v tomto boji zvítězí kladné hodnoty, máme naději na záchranu světa.

Geisslers Hofcomoedianten – Alchymisti: Zlatodějný taotrolab. Režie Petr Hašek, koncept Vojtěch Bartoš, Vojtěch Franců, Petr Hašek, scénář a texty písní Vojtěch Franců, text k písni Kámen mudrců Helena Koblischková, rešerše Vojtěch Bartoš, scénografie Jitka Nejedlá, Jakub Šulík, hudba a sound design David Hlaváč, choreografie Kamila Mottlová, dramaturgie Vojtěch Franců, produkce Natálie Škvarová, Žaneta Špánková, světla Filip Blažek, zvuk Dan Kadera. Hrají Vojtěch Bartoš, Martin Bohadlo, Martin Holzknecht, Lucie Valentová, Michaela Váňová. Virtuálně hrají Claudia Eftimiadisová, Vojtěch Franců, Aleš Pospíšil, Petr Šmíd, Bartoloměj Veselý. Premiéra 9. března 2024 v Divadle VILA Štvanice. Psáno z reprízy 19. května 2024

Barbora Stibůrková, studentka Katedry divadelních studií MUNI