Pašije vtipné, pašije naivní

První inscenace letošní sezóny v Divadelním Studiu Marta vypráví jeden z nejdůležitějších příběhů naší civilizace naivní a hravou optikou. Studenti JAMU přistupují k náboženské tematice se zdravým humorem a upřímností.

Podkrkonošské sousedské hry o umučení a vzkříšení Ježíše Krista se staly výchozí textovou předlohou a hlavním inspiračním zdrojem pro inscenaci Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. Známý novozákonní příběh je rozdělen na jednotlivé kapitoly, jež střídají písně, tance a komentáře Odpovědníka (Lukáš Rieger). Prologem samotných pašijí se stalo vyhnání Adama a Evy z Ráje a rozpravy Smrti (Klára Anna Satinská) a Čerta (Mark Kristián Hochman), které rámují životní pouť Ježíše a zakomponovávají ji do širšího kontextu křesťanské mytologie. Nejde tedy pouze o odvyprávění událostí, ale o přiblížení diváka ke kořenům křesťanské víry.

Jednoduchá scéna tvořená malým dřevěným jevištěm, jež mění samotní aktéři podle potřeb děje, odkazuje na tradiční lidové divadlo. K folklorní prostotě odkazují i naivně pojaté, ladovsky malované dvourozměrné rekvizity. Celková snaha o autenticitu a odmítnutí divadelní iluze, příznačná pro celou inscenaci, se projevuje v práci se scénografií a rekvizitou i v hereckém projevu.

Setkáváme se s nadpřirozenými postavami jako Smrt, Čert či Anděl, které staví na hyperbolizovaném a až groteskním přehrávání, připomínajícím dětskou besídku či mikulášskou koledu. Klára Anna Satinská jako Smrt vyniká ve fyzickém herectví, kdy přes svůj naivní malovaný kostým budí dojem flexibility kostlivce.

U „lidských“ postav se využívá kontrastní přístup. Emocionalita a snaha o komplexní zachycení vnitřních pochodů u postav Ježíše (Pavel Šupina), Jidáše (Karel Vondrášek) a Piláta (František Maňák) vytváří mnohovrstevnou a nečernobílou interpretaci postav, jež můžeme mít zafixované jako a priori dobré či zlé. Tvůrci inscenace takto nastiňují jedno z poselství hry – není zlých lidí, ale pouze činů, a každému se může dostat odpuštění.

Komedie o umučení pracuje s rozlišnými a často protichůdnými styly – neustálá oscilace mezi groteskností, slapstick humorem, dětskou naivitou, náboženskou vážností a filozofickým rozjímáním tvoří vzrušující napětí a prostor pro diváckou (sebe)reflexi v průběhu představení. Zvláštní pozornost je třeba věnovat expresivním a emocionálně vypjatým scénám, které vytrhávají diváka z příjemného naivně-humorného rozpoložení předchozího. Bičování Krista či jeho nesení kříže přenáší utrpení a dojem fyzické bolesti až manipulativním způsobem. Oproti tomu se dočkáme mnoha scén, kdy se komunikuje daleko přímočařeji, ať už jde o konkrétní oslovení diváctva Odpovědníkem či humorné antiiluzivní pomrkávání neustále připomínající, že sledujeme pouze divadlo.

Jako intermezza i jako součást narativu fungují písně zpívané sborem (zbytek hereckého souboru, z něhož se vždy vynoří jednotlivé hlavní postavy), v nichž můžeme slyšet úryvky z hudby Bohuslava Martinů a Jiřího Pavlici. Také několik tanečních čísel má především funkci rozptýlení diváka a odkazují například na muzikál Jesus Christ Superstar. Funkce hudby se během inscenace různí – zatímco některé písně mají lidový veselý charakter, jiná připomínají liturgické písně a působí jako emotivní komentář k ději pašijí.

Komedie o umučení se nepokouší o hluboké filozofické rozjímání a nehledá jednoduché odpovědi. Uchopení náboženské tematiky světskými prostředky se obejde bez zesměšňování a zároveň bez umění-paralyzujícího přehnaného respektu. Herci z JAMU působí jako spolupracující sehraná masa, a přestože se dočkáme vyčnívajících výkonů, herecký soubor působí kompaktně a výsledkem kolektivní spolupráce se stala citlivá i humorná inscenace. Neklade si za cíl provokovat či pokládat otázky – naopak přináší osobní rozhřešení a vytrhnutí z každodenní bolestné reality.

Divadelní studio Marta – Komedie o umučení. Režie Ivo Krobot, dramaturgie Lukáš Rieger, výprava Rostislav Pospíšil, hudba Zdeněk Kluka, Petr Svozílek. Hrají Pavel Šupina, Mark Kristián Hochman, Klára Anna Satinská, Karel Vondrášek, František Maňák ad. Premiéra 24. září. Psáno z reprízy 10. listopadu 2017.