Jesus Christ Superstar. Méně show, více příběhu

Gombár pojal zobrazení posledních Ježíšových dní jako příběh o davovém šílenství. Tomáš David v roli Ježíše nepůsobí jako spasitel, podle nějž se vše řídí. Jeho company mu vnucuje elektrickou kytaru a on odmítá, jako by ani nechtěl být účastníkem dění. Nakonec ji ale přijímá, nechává se přemluvit. Jidáš (Tomáš Šulaj) tedy zcela oprávněně kritizuje až jakýsi fanatismus, který se nejvíce projeví při songu Hosanna, kdy je Ježís nakonec sám překvapen svou horlivostí. Stává se tak daleko přístupnější lidskou bytostí. To se projevuje během celého muzikálu. Není jen nedotknutelnou bezchybnou osobností, někdy je naopak velmi kontaktní. Většinou se setkáváme spíše s tím, že učedníci čekají, až si jich Boží syn všimne a přijde k nim s nabídkou dotyku. V tomto uvedení jej aktivně vyhledávají, sahají na něj a nutí jej k jednání. Jediný, kdo to nemá zapotřebí, je Máří Magdaléna (Kristýna Daňhelová). Ježíš ji dokonce na konci její sólové písně Mít rád bližního svého chytá a začíná ji líbat, což zcela převrací to, o čem Máří zpívá. Tato píseň je většinou vykládána jako zpověď o nenaplněné lásce k nedostupnému muži. V této interpretaci Máří může Ježíše mít, ale neví, jestli je ho hodna a jestli jej může takto rozptylovat od jeho poslání.

Celá inscenace je také netradiční svými tichými pasážemi. Mezi hudebními čísly se vyskytují hudebně prázdná místa, která ovšem díky citlivému herectví podporují atmosféru i následný nástup hudby. Příkladem může být zatčení Ježíše, kdy Tomáš Šulaj zazpívá svou repliku: „Sám jsi zbyl, a ti blázni spí.“ a poté s očima upřenými na Tomáše Davida k němu velice pomalu přistupuje přes celé jeviště. Ježíš se ho ani nesnaží přesvědčovat, aby jej neudával, jenom útrpně hledí do země, což Jidáše patřičně znervózňuje. Neuvěřitelně dlouhé ticho však není „hluchým“ místem inscenace, ale naopak dodává scéně napětí. Takovýchto momentů je v představení řada. Živá kapela o pěti členech by byla jistě schopna odehrát celý muzikál, ale inscenační tým se rozhodl pro jinou strategii. Rockovější písně hraje kapela živě a to, co by se muselo hudebně upravit, zaznívá ze záznamu. To ovšem výrazně oslabuje intimnost celé inscenace, a navíc divákům občas způsobuje šok vzhledem k nevyvážené hlasitosti.

Jesus Christ Superstar Slováckého divadla není velkolepá show, jakou například můžeme v současné době vidět v Národním divadle moravskoslezském. V ostravské verzi je muzikál hrán před katedrálou Božského Spasitele, která se nachází přímo naproti divadlu Jiřího Myrona, a již může divák vidět při příchodu na představení. Během závěrečné písně tancují okolo Jidáše andílci ve třpytivých kostýmcích a se svítícími křídly. V Uherském Hradišti se příběh odehrává v blíže nespecifikovaném prostoru, avšak svítící nápis „Jerusalem now!“ evokuje současnost. Na jevišti je naistalováno lešení, které se však využívá pouze při písni Hosanna a na závěr je Ježíš místo na kříž přibit právě na tuto kovovou konstrukci. Navíc company v produkci moravskoslezského divadla čítá přes 30 členů. Herci Slováckého divadla svou verzi zvládnou odehrát v polovičním počtu. Pokud zůstaneme ještě u porovnávání s ostravskou adaptací, největším rozdílem je určitě proměna rolí Jidáše. V Ostravě je Jidáš (Lukáš Adam v alternaci s Romanem Tomešem) mladým floutkem, kterému věříme, že si neuvědomil důsledky svých činů a zabije se čistě ze zoufalství. Rozcuchaný a v koženkové bundě pobíhá po jevišti. Tato poloha se nejvíce projeví při scéně, kdy jej Kaifáš s Anášem přemlouvají k udání Ježíše. Jidáš je takřka dotlačen k souhlasu. V Hradišti vidíme více racionálního a přemýšlivého Jidáše. Je to patrné z již zmíněné scény s knězi. Šulaj přichází s nabídkou a je si dobře vědom své důležitosti. V bílé košili a kabátu působí spíše jako advokát, který se snaží urovnat vztahy mezi jednotlivými stranami, ale když jeho taktiky nefungují, jednoduše se uchýlí k udání. Mění se tím i intepretace replik při sebevraždě, kdy Jidáš v Šulajově podání jako by skoro ani nechápal, proč páchá sebevraždu, ale k činu ho nutí vyšší moc.

Pěvecky nejvíce překvapil již zmíněný Tomáš David, který ve svém projevu jde až na samé maximum svého hlasu. Ježíšův part je jednou z nejtěžších muzikálových rolí, co se rozsahu týče. David zvládnul obsáhnout všechny tóny, byť velice často jeho hlasový rejstřík neumožňoval ve vyšších polohách zpívat plným hlasem a prozpíval je hlavovými tóny, což vzhledem k velikosti sálu bylo naprosto dostačující (na větší scéně by hlavový tón nedokázal zvukově obsáhnout celý sál). Jidáš v podání Tomáše Šulaje byl však po pěvecké stránce nezvládnutý. Svůj rozsah rozšiřoval chraplákem, se kterým se často dostával do podtónu. Kristýna Daňhelová je velice jemnou až takřka nenápadnou Máří Magdalénou, což se projevuje i v jemnosti jejího hlasu. Umím si představit, že Daňhelová dokáže svým hlasem daleko více rozeznít sál a jít i do rockovější polohy, která je typická pro tuto postavu v jiných verzích tohoto muzikálu. Mírnost zpěvu Daňhelové zjemňuje tedy interpretaci celé postavy. Není to Máří, která by na sebe strhávala pozornost. Není jen Ježíšovým stínem, naopak působí na ostatní svou vlastní energií. Toto se nejvíce projeví ve scéně Petrova zapírání, kdy její repliky nepůsobí jako výčitka, ale spíše jako apel. Není však moralistka, má s Petrem soucit a z jejího jednání je cítit, že jej chápe, protože k němu přistupuje a snaží se jej uklidnit, pohladit. Petr citlivé jednání nedokáže přijmout a uteče.

Muzikál Jesus Christ Superstar se Slováckému divadlu povedl uvést v trochu netradičním pojetí, které je ovšem zatěžkáno „klasickými“ prvky moderního zpracování. Na jevišti muzikálových divadel se již několikrát objevila Máří Magdaléna s dredy nebo píseň krále Heroda pojatá jako talk show a není tomu jinak ani v Uherském Hradišti. Bohužel v této verzi působí tyto prvky mnohem výrazněji než například v ostravské verzi, kde zapadají do celkové poetiky představení. Velkým přínosem této produkce naopak je, že ukazuje, že tento muzikál lze inscenovat bez nadbytečných efektů. Není nutné používat velkolepá taneční čísla (byť ve Slováckém divadle se o něco takového pokusili nepříliš úspěšně v samém závěru inscenace). Stačí se „pouze“ zaměřit na význam zpívaného textu a interpretovat postavy. A v neposlední řadě mít herce, kteří zvládnou scénu zaplnit nejen svým hlasem, ale i svým herectvím. Přesná a jemná herecká práce bez velkých gest dělá ze Slováckého Jesus Christ Superstar výjimečný úkaz. Gombár se dokázal vrátit k příběhu, aniž by z „Ježíše“ dělal show.

Slovácké divadlo – Andrew Lloyd Weber, Tim Rice: Jesus Christ Superstar. Režie Dodo Gombár, asistent režie David Vacke, Jiří Hejcman, dramaturgie Iva Šulajová, výprava Eva Jiřikovská, hudební nastudování Josef Fojta, pěvecké nastudování Petr Svozílek, choreografie Linda Fernandez Saez, asistent choreografie Jitka Hlaváčková, světelný design Michal Kříž. Hrají Tomáš David, Tomáš Šulaj, Kristýna Daňhelová, Pavel Majkus, Aleš Slanina / Jiří Daniel, Pavel Hromádka, Petr Čagánek, Martin Hudec, Tomáš Žilinský, Zdeněk Trčálek, Jiří Hejcman, Pavel Šupina, David Vaculík, Pavlína Hejcmanová, Tereza Novotná, Jitka Hlaváčová, Linda Milotová, Daniel Gajdoš, Martin Vrtáček, Natálie Rašín, Kateřina Michejdová, Erika Kubálková. Premiéra 9. 10. 2021, psáno z reprízy 8. 11. 2023.

Text vznikl v rámci kurzu Tvůrčí psaní a redakční práce na Katedře divadelních studií FF MU.