Umenie naše každodenné, tak „nechutne“ perverzné
Anamnézu nášho necudného sveta skúma inscenácia Z pohlavního života našeho lidu Divadla Husa na provázku.
Inscenace Výlety páně Broučkovy, kterou byl zahájen devátý ročník festivalu Janáček, vznikla v koprodukci Národního divadla Brno, Staatsoper Unter den Linden v Berlíně a Teatro Real v Madridu. Tento mezinárodní projekt nabízí příležitost oživit méně známé Janáčkovo operní dílo a přiblížit jej nejen českému, ale i zahraničnímu publiku.
Inscenace vyvolala velká očekávání především díky renomé režiséra Roberta Carsena, který je znám svým progresivním přístupem k interpretaci klasických operních děl. Výsledek je však rozporuplný: zatímco vizuální složka inscenace je působivá a výrazná, dramaturgická soudržnost a hloubka sdělení zůstávají diskutabilní.
Scénografie Radu Boruzescu je centrálním pilířem inscenace. Velkoplošný retro televizor rámuje celé jeviště a slouží jako okno do dobových událostí. Projekce historických momentů, jako je přistání Apolla 11 na Měsíci, invaze vojsk Varšavské smlouvy a pohřeb Jana Palacha, vytvářejí silný rozpor mezi každodenním životem Matěje Broučka a významnými historickými událostmi. Pohřeb Jana Palacha, zobrazený v naprostém tichu, vnáší moment ostré reality, který zdůrazňuje tragédii obětí boje za svobodu. Inscenace je zasazena do prostředí české hospody, která je věrně stylizována do estetiky kulturního domu. Výzdoba, včetně televize, měděných pivních tanků a vitrín plných pohárů, vytváří atmosféru maloměšťáctví. V tomto prostředí se pohybuje hlavní postava, Matěj Brouček, zosobňující pasivitu, pohodlí a nezájem o svět za hranicemi své každodennosti. Přenesení děje do kontextu československých 60. a 70. let minulého století mohlo umožnit hlubší interpretaci témat svobody, zbabělosti a morálního selhání. Carsen však svým důrazem na vizuální stránku místy potlačuje samotnou podstatu příběhu a jeho přesah do současnosti.
To lze vidět i na vrcholu surrealistické části opery, která nastává ve chvíli, kdy Brouček odlétá na Měsíc uvnitř pivního tanku. Měsíční obyvatelé, stylizovaní jako květinové děti kontrakulturní éry, představují idealismus a svobodu, které ostře vyvstávají na pozadí sevřenosti československé reality. Carsen vizuálně propojuje československou minulost s globálním kontextem, čímž ukazuje, že otázky svobody a morálních hodnot nejsou jen lokálním, ale univerzálním problémem. Choreografie sboru, zosobňující ducha „Moonstocku“, kombinuje synchronní pohyby skupiny s individuálními variacemi jejích členů. Kolísavé tempo tak umocňuje snovou atmosféru, a ještě výrazněji zdůrazňuje propast mezi světem svobody a represivním prostředím.
Působivý je výkon Nicka Spence v roli Broučka, který exceluje nejen pěvecky, ale také herecky. Jeho pohybové nadání připomíná legendu českého divadla Jana Libíčka. Spencův Brouček osciluje mezi groteskou a lidskostí, což zjemňuje satirickou kritiku postavy. Místo odsudku vyvolává spíše soucit a smířlivý úsměv, což poněkud zastírá Janáčkovu kritiku zbabělosti a pohodlnosti.
V době, kdy je svoboda ohrožována autoritářskými režimy, radikalizací a návratem nacionalistické rétoriky, by inscenace mohla rezonovat jako varování před pasivitou a nezájmem. Carsen však spíše naznačuje, než aby kladl naléhavé otázky. Přestože projekce historických událostí a jejich konfrontace s Broučkovou malostí zdůrazňují tragédii konformismu, chybí zde silnější apel. Zbabělost, pohodlnost a falešná erudice, které Janáček ironizuje, jsou stále aktuální, avšak inscenace se vyhýbá jejich jednoznačnému vymezení v rámci dnešního kontextu. Celkový dojem svádí k otázce, zda se nakonec nejedná spíše o povrchní spektakulární zobrazení „historického československého koloritu“ určené pro zahraniční publikum, ve kterém je kladen důraz na vizuální atraktivitu, ale opomíjí se hlubší zpracování témat s potenciálem konfrontovat současné publikum.
Národní divadlo Brno – Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy. Hudební nastudování Marko Ivanović, scénografie Radu Boruzescu, kostýmy Annemarie Woods, světelný design Peter van Praet, choreografie Rebecca Howell, dramaturgie Patricie Částková, sbormistr Martin Buchta, videoart Dominik Žižka, hrají Nicky Spence, Daniel Matoušek, David Szendiuch, Doubravka Novotná, Jan Šťáva, Andrea Široká, Jana Horáková Levicová, Václava Krejčí Housková, Daniel
Kfelíř, Tadeáš Hoza, Vít Nosek, Petr Karas, Pavel Valenta. Premiéra 1. listopadu 2024. Psáno z reprízy 3.prosince 2024.
Text vznikl v rámci bakalářského kurzu Kritický seminář na Katedře divadelních studií FF MU.
Anamnézu nášho necudného sveta skúma inscenácia Z pohlavního života našeho lidu Divadla Husa na provázku.
Inscenace Jednou nám za to děcka poděkujou začínajícího režiséra Martina Modrého, která byla uvedená v říjnu 2024, zobrazuje na jevišti Divadla Husa na provázku nikdy nekončící rozkoly mezi cyklisty a motoristy.